Patřila jste také mezi ty, kteří mocně prožívali prezidentské volby na Slovensku? Ovlivní jejich výsledek nějak život u nás, že nejen čeští politici, ale spousta běžných občanů měla zapotřebí se ve veřejném prostoru k tomu či onomu kandidátovi poměrně emotivně vyjadřovat?

Pan premiér Robert Fico jako sociální demokrat, a tedy levičák, nikdy dříve nebyl můj favorit. V posledních letech se ale z politiky vytratilo dělení na pravici a levici. Zůstala jen levice globálně progresivistická a levice národní. Pánové Fico a Pellegrini hájí zájmy Slováků v globálním světě, nikoli zájmy globalistů (EU a USA) na Slovensku. To progresivisté neodpouštějí.

První a nejsilnější pud každého zdravého živočicha je pud sebezáchovy. Pragmatická politika je politika, která lidem, národu a státu zajišťuje přežití, nezatahuje zemi zbytečně do cizích válek a stará se o diplomacii, mír, obchod a blahobyt. Vzhledem k tomu, že politiky si platí občané ze svých daní proto, aby zastupovali jejich zájmy, tak lze Slovákům jenom závidět.

Loni v září v předčasných parlamentních volbách zvítězil Smer-SD Roberta Fica, půl roku nato v prezidentských volbách Peter Pellegrini z Hlas-SD. Čím si vysvětlujete, že naši sousedé zcela otočili politickým kormidlem? Nezhorší jejich volební rozhodnutí česko-slovenské vztahy i vzhledem k nedávnému gestu premiéra Fialy, který zatrhl pokračování tradičních společných zasedání obou vlád?

Dobré česko-slovenské vztahy mají podstatně delší tradici, než bude trvání vlády pana Fialy. Naštěstí. Slováci si vybrali a českým politikům nepřísluší Slováky školit, co je správné. Slováci si v minulosti dvakrát zvolili liberální progresivisty (Kiska, Čaputová) a asi usoudili, že už jim to stačilo. Češi měli od počátku samostatné ČR tři silné prezidenty za sebou, většina se rozhodla, že tentokrát zkusí bývalou slovenskou cestu. Asi platí, že zkušenost je nepřenositelná.

Když porovnáte vyjádření obou premiérů ke zrušení pokračování společných zasedání obou vlád, tak lehce poznáte, kdo je státník a kdo jako protektorátní úředník jen odříkal svou špatně naučenou roli.

Letos si politické strany v Česku otestují přízeň voličů v červnových volbách do Evropského parlamentu a podzimními krajskými a senátními volbami. O čem hlavně budou a na jakých tématech se česká společnost nejvíce štěpí? Může jít i o svobodu, nebo její ubývání většina zatím nijak nepociťuje?

Svoboda je široká filozofická kategorie. Co je to svoboda? Nadávat beztrestně v hospodě a na sociálních sítích? Pro většinu lidí se svoboda zužuje na svobodu vybrat si v hypáči nebo v butiku, jet na dovolenou, zvolit si práci a školu. Ano, tuto svobodu zatím máme.

Svoboda projevu zakotvená v článku 17 odst. (2) Listiny základních práv a svobod 2/1993 Sb. hovoří i o svobodě šíření projevu a s tou už je to horší, ta ubývá. Bez rovného přístupu do mainstreamových médií není férová politická soutěž. Jak říkal už TGM, „demokracie je diskuse“ a bez této svobodné diskuse se nedá mluvit o svobodných volbách.

Propaganda funguje, vždycky fungovala a totalitáři to dobře vědí. Ukázaly to i poslední dvoje volby, senátní a prezidentské, které navzdory nespokojenosti velké části lidí potvrdily vedoucí pozici stávajících progresivistů.