Založili jste Národní asociaci obrany svobod a práv (NAOSP). Máte pocit, že některé svobody a práva jsou dnes ohroženy? Na obranu kterých práv a jedinců se chcete zaměřit nejvíce?

Často se nás lidé ptají, proč se chceme zabývat tak zprofanovanými věcmi jako jsou svobody a práva občanů. O těch přece mluví každý a množství těchto práv a svobod přece vytrvale roste... Bohužel, není tomu tak, ale ve skutečnosti práv a svobod občanů, tedy těch opravdových, stále ubývá.

Pro vysvětlení, proč tomu tak je, musíme začít pojetím svobod (a práv). Ty se obvykle dělí na negativní a pozitivní. Negativní jsou ty, které byly a jsou základem původního (klasického) liberalismu. Znamená to svobodu od vnějšího nátlaku – v podstatě ukládá státu povinnost nezasahovat do života a práv občana.

Pozitivní svoboda (a práva), která je typická pro současné Evropské pojetí liberalismu, je svobodou (a právy) „k“ – tedy svobodou k realizaci svých vlastních životních cílů a zájmů, na které má občan dle názoru státu „nárok“.

Zatímco pojetí negativní svoboda odpovídá povinností ostatních nezasahovat, pojetí pozitivní svobody odpovídá povinnosti státu (tedy všech občanů za své peníze) tuto pozitivní svobodu alespoň v nějaké míře zajišťovat každému členu společnosti. Jako výsledek vzniká masívní přerozdělování (tedy zajišťování zdrojů státem), omezování osobní (negativní) svobody všech občanů a samozřejmě zásahy do tržního procesu.

Mizí i to, co bylo vždy pokládáno za samozřejmost a nezbytnost – jasná, tvrdá a pro všechny stejně platná pravidla, jejichž překročení se trestá. Jádrem tohoto přístupu je spravedlnost pravidel, nikoli spekulace o spravedlnosti výsledku. Dosáhl-li někdo úspěchu či bohatství podvodem, zasluhuje trest. Nedošlo-li však k podvodu či k násilí, pak (klasičtí) liberálové trvají na svých „zlatých“ pravidlech chránících život a vlastnictví – tj. žádné speciální daně pro bohaté; žádné povinné návody, koho zaměstnávat (např. ženy), a koho nikoli (např. cizince); žádné kvóty na počty žen ve vedení firem, nýbrž ochrana soukromého vlastnictví.

Vlastně jeden z nejčistších příkladů negativních svobod a práv je druhý dodatek ústavy USA. Tento dodatek (ač u nás kdekdo tvrdí něco jiného) nikomu nedává právo držet zbraně. Dodatek „jen“ říká, že držení zbraní je přirozené právo občana a zakazuje zákonodárci a vládě toto právo narušovat. Účelem dodatku není chránit stát, ale chránit jeho občany před státem. A měli bychom se hluboce poklonit „otcům zakladatelům“, kteří toto riziko již tenkrát chápali.

Naším cílem tedy je obrana „negativních práv“ a kritika stále více bobtnajících „práv pozitivních“.

Jako jeden ze svých hlavních cílů uvádíte „rozšíření činnosti tam, kam některé existující organizace ‚nechtějí‘ nebo vzhledem ke svému specifickému zaměření nemohou, včetně podpory či ‚nepodpory‘ stávajících i nových tváří ve veřejném životě (nevyjímaje zákonodárné sbory)“. Přiznám se, že moc nechápu, co si pod tím představit...

Řada existujících profesních organizací je ve své podstatě apolitická, nebo to alespoň o sobě tvrdí. My jsme při založení NAOSP na jaře 2018 rozhodli, že si toto omezení do svého programu nedáme. Prostě chceme cíleně podporovat ty politiky, kteří „souzní“ s naším hlavním cílem – obranou negativních práv a omezení možnosti státu zasahovat do práva volby občanů. Tento přístup jsme poprvé použili u senátních voleb v roce 2018, při volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 a opět ho využijeme v letošních senátních volbách.

Vaší nejnovější aktivitou je protest proti směrnici EU o zákazu olova v mokřadech. Co vám na této unijní legislativě vadí nejvíce?

Jeho naprostá nesmyslnost. V ČR je totiž zákaz používání olověných broků na mokřadech platný již od roku 2010. V novém návrhu Evropské komise jde ale o zcela nové vymezení pojmu „mokřad“ a zóny okolo ní (300 m) kde nejen že nesmí být olovo použito, ale i jen drženo. S jistou nadsázkou lze říci, že těmto požadavkům by bylo možno vyhovět jen někde uprostřed Sahary...