„Ještě nemám v ruce samotný nález, ale v zásadě šlo o to, že do územního plánu města, který byl již v platnosti, chtěl zasáhnout ex post místní spolek, jenž chtěl zabránit tomu, aby se v centru města namísto plochy, na které byl starý les, začaly stavět rodinné domky,“ začala popis kauzy senátorka Jana Zwyrtek Hamplová. „To přesto, že kousek dál je několik kilometrů čtverečních lesa, a zde se jednalo o plochu v centru města, zasíťovanou, navazující na další rodinnou zástavbu, a kdy onen kousek lesa byl na hranici jakékoli využitelnosti,“ dodala.

Jak poznamenala, lidově řečeno byl starý a bylo téměř rizikové do něj vstupovat, tedy ani nic hezkého, ani účelného, a už vůbec nešlo o životní prostředí, jak se žaloba spolku tvářila. „Za vše hovoří to, že spolek byl založen vlastníky sousedních nemovitostí, kteří prostě jen nechtěli, aby se vedle nich pokračovalo ve výstavbě, a v procesu přijímání územního plánu neuspěli s námitkami,“ uvedla.

„Mně zase naopak přišlo nepatřičné, aby ze strany soudů padaly vůči samosprávě rady, že by měla stavět jinde, a tak dále. Krajský soud spolku vyhověl, Nejvyšší správní soud rozhodnutí potvrdil, tedy městu hrozilo, že starý a nefunkční kus lesa bude muset v centru hodně nelogicky až absurdně ponechat,“ vylíčila.

Ústavní soud nakonec konstatoval toto: Je třeba dbát ochrany životního prostředí, ale, lidově řečeno, nesmí to být proti zdravému rozumu, a hlavně bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem. Zcela pak odmítl, že by soudy měly nepřiměřeně zasahovat do rozhodování zastupitelstva města, kde by se mělo stavět dříve a kdy potom, a vyslovil, že mimo péče o životní prostředí samospráva musí pečovat i o potřeby bydlení, a je právem města rozvíjet se podle svého uvážení, a ne tam, kde si to myslí soudy. Tedy dal našim argumentům za pravdu. Tolik stručné shrnutí. Konstatoval tedy jak nepřiměřený zásah do samosprávy jako ústavně garantovaného práva, tak poměrně přísně konstatoval i porušení práva na spravedlivý soudní proces.“

Nejvyšší správní soud se totiž podle Ústavního soudu věcí zabýval příliš formalisticky, nikoli do hloubky. „Případ tedy skutečně nebyl jednoduchý, a proto jsem velmi ráda, že mé argumenty uspěly – kdybych mohla, ústavním soudcům bych za toto rozhodnutí na místě poděkovala. Ale to v soudní síni není vhodné,“ konstatovala. (Úsměv).