Když začala média lidi strašit „čínskou chřipkou“, napadlo vás, jak moc to poslouží k omezování našich svobod?

Tak to by mne ani ve snu nenapadlo. Nejsem jasnovidec. Bohužel, dnes jsme svědky zákazů, mediálních lynčů a cenzury těch, kteří vyslovují jiné názory, než ty oficiální. Samozřejmě k tomu přispěla roztříštěnost společnosti a také všudypřítomná hra se smrtí a strachem, kterou uchopila pevně za opratě korporátní a dokonce i veřejnoprávní média. Jejich zrůdné lži a manipulace zabíjí svobodu.

Umělci by měli být na cenzuru citlivější, jaké s ní máte zkušenosti vy? Jak reagovala komunita umělců, ve které se pohybujete, na vaši kritiku vládních opatření?

Patřím mezi pamětníky starých časů. Pamatuji si velice jasně, jak jsem musel upravovat texty svých písní pro komponované hudební produkce Kamelotu na příkaz kulturně-politického dozoru a tehdejších referentů. Nebylo to příjemné. Dnes je to vlastně totožné, pouze s tím rozdílem, že tehdy šlo o texty. Nyní ale jde o celkový postoj a názor každého jednotlivce zvlášť. Proto většina kumštýřů (zpěváků, skladatelů, herců atd.) nasadila náhubky, nechala se opíchat neprověřenou vakcínou a se svazácky naivním nadšením začala velebit lockdowny, nezákonná vládní nařízení, trasování, očkování. Někteří se postavili naprosto odpudivým způsobem proti nám - kolegům, kteří mají jiný názor a nebojí se jej veřejně projevit. Některým z nich dokonce začaly farmaceutické společnosti platit za jejich spolupráci a propagandu. Většina z nich je závislá na dotacích, grantech ze státních fondů, sponzorech, ale nejvíc na médiích. Mají rodiny, hypotéky, vysněný a naplánovaný umělecký růst, image a jsou zvyklí na svou komfortní zónu, ze které logicky nechtějí vystoupit. Nás, kteří dokáží říci svůj „protiproudní“ názor, je jen pár.

Víme, že se zajímáte o veřejný život a byl jste iniciátorem úspěšné petice za záchranu údolí řeky Oslavy proti výstavbě VD Čučice. Považujete za důležité, aby se lidé zajímali o to, co se kolem nich děje? Mají lidé chodit k volbám a sledovat zvolené politiky?

Z mé zkušenosti vím, že je nesmírně důležité vědět, koho vlastně volím. Ten, koho volím, by měl zastupovat mé názory a v případě velkého protivenství by měl dokázat podat pomocnou ruku. V našem boji za záchranu údolí řeky Oslavy byli i mí kamarádi, volení zastupitelé, a to: Víťa Aldorf (starosta Oslavan), Petr Bendl (poslanec PS), Laco Míko (europoslanec). Také díky nim se ohavné plány betonářských lobbistů a businessmanů neuskutečnily. Největší díl úspěchů v celé této kauze však má takřka 50 tisíc tlukoucích srdcí lidského vzdoru.

Co bylo impulsem k tomu, abyste se rozhodl aktivně podpořit Volný blok svou kandidaturou? Nelitujete toho?

Nikdy jsem neměl ambice být politickou figurou, i když bych si určitě coby politik žil mnohem lépe a pohodlněji. Nebyl bych ale tak svobodný a nezávislý a nemohl bych tak napřímo sdělovat své vlastní postoje. Mám své poslání, své písně, svou kapelu, svou vlastní kytarovou dílnu a své příznivce, kteří jdou již 40 let po mém boku. Volný blok jsem ale kandidaturou podpořil proto, že je lidovým hnutím bez zákulisních hráčů. Hnutím, bojujícím za naši neustále ořezávanou svobodu, naše děti a naši budoucnost. Má kandidatura v současné době přeformátovávání světa je čirým gestem vyslaným novodobým elitám a ovčímu davu.