Kultura je jednou z oblastí, kterou protiepidemická opatření zasáhla nejvíc. Jak vy jste tu „dobu koronavirovou“ prožil?

Přes 40 let žiji muzikou a jsem v jednom kole. A najednou jsme nemohli pracovat vůbec. Člověk je nejdřív tak trochu v šoku, hlavně z té nejistoty, co bude dál, jak dlouho to bude trvat. Pak si ale postupně zvyknete, vytvoříte si zase jiný svět, a to tak, aby vám v něm bylo také dobře. Já jsem si už na tu samotu a odloučení zvykl, takže mi pak už vlastně bylo fajn. A najednou, když se začalo uvažovat o tom, že by se mělo hrát, tak mně se vlastně vůbec nechtělo. (smích) Pravda je i to, že po těch prvních vystoupeních jsem byl strašně unavený, protože tělo si odvyklo.  My zpěváci, když zpíváme, tak bereme energii z naší tělesné schránky. Takže já jsem vždycky přijel domů v noci zbitý jako kůň a pak jsem se půl dne rovnal, abych mohl zase fungovat. (smích)

Kultura už víceméně funguje, mají o ni lidé zájem stejně jako před pandemií? A koná se hodně akcí?

I přesto, že už jsem si, jak jsem řekl, zvykl na to, že jsme zavření doma, tak zaplaťpánbůh, že už hrajeme. Mám radost, že zase potkávám své kolegy, se kterými jsme se dlouho neviděli. Někdo to prožíval tak jako já, někdo měl třeba nějaké větší problémy. A shodli jsme se na tom, že se návštěvníci kulturních akcí na začátku asi trochu i báli, nebo si možná také zvykli na tu samotu a vytvořili si svůj svět doma. Ale teď o prázdninách se to rozjelo, koná se řada vystoupení. S nadsázkou říkám, že se každý víkend hraje na každém větším kopci. Tím pádem je toho teď vlastně tolik, že si mezi sebou bereme navzájem diváky, kteří nemohou stihnout najednou navštívit všechny akce, na které by rádi šli. Na toto období se totiž přesunulo i to, co se v minulých měsících nemohlo konat.

Mají diváci problém s opatřeními proti šíření covidu? Vadí jim například roušky?

Většinou máme akce, které jsou venku, kde lidi roušky už mít nemusí. Takže tyto věci se neřeší. Pravdou je, že pořadatelé akce vevnitř zatím v podstatě nedělají. A pravda také je, že když děláme velké akce, třeba Staré pecky Leoše Mareše, tak před vstupem máme stan, kde se návštěvníci můžou otestovat na koronavir. Je třeba si dávat pozor.

Některá opatření nás provázejí už řadu měsíců a jsou i taková, která se stala terčem vtipů na sociálních sítích. Připomeňme například omezení cestování mimo okres, nebo zákaz zpívání. Jak vy jste toto vnímal?

Mám pořad v Českém rozhlase na Moravě a stále tady musíme chodit v rouškách. Jinak, já se opravdu s lidmi scházím jen venku. Když jsme nesměli jezdit z okresu do okresu, tak to bylo skutečně zvláštní. Připadalo mi to jako nějaká mimořádná opatření, která se konala třeba za války. On to svým způsobem asi také nějaký druh války je. Snažím se na to nemyslet. Když zavřeli okresy, tak my si s manželkou vlastně od sebe tak trochu odpočinuli (smích). Já jsem byl zavřený na Moravě, protože jsem vysílal a nesměl jsem jet k Praze, kde mám chalupu, do jiného okresu. Takže na některé věci to bylo dobré. (smích)