Pane Stropnický, čtenáři nás velmi správně upozornili, že se blíží rok od publikace vaší výzvy Mír a spravedlnost, která žádá zastavení války na Ukrajině a jednání o míru. Publikoval byste tuto výzvu i dnes?

Ano, samozřejmě. Dokonce i s vědomím toho, co následovalo první tři měsíce po uveřejnění. Ty hektolitry hektohnoje, které na nás sdělovací prostředky soustavně lily, aby v zárodku zadupaly jakoukoli věcnou diskusi o cílech války, možnostech jednání o příměří, o sankcích. Veřejnoprávní média mne nepozvala do žádného z diskusních pořadů, Forum24 o nás psalo jako o kolaborantech, ruský imigrant Alexandr Mitrofanov nás na Novinkách překřtil na chcimíry a zesměšňoval ne jednou, ale pětkrát týdně, Prima CNN napsala, že seznam signatářů je parta dementů. Ministerstvo vnitra nás zařadilo do své zprávy o extremismu. Přišel jsem o mnoho přátel. To, co se dělo, bylo neuvěřitelné, a jakkoli bych to nikomu nepřál, bylo to i strašně cenné jako občanská zkušenost. Tak takhle tedy vypadá ta demokracie, jak jí říkají! Politici téměř nemuseli hnout brvou, média nás vyřídila za ně, aby odradila další podporovatele. I přesto stihlo text naší výzvy podepsat přes 18 tisíc statečných lidí, mezi nimi i 50 univerzitních profesorů a my jsme nic neodvolali ani nestáhli. A ministerská zpráva o extremismu musela uznat, že nejde říct, že jsme dezoláti. Ale co teď s námi, že? Proto chcimíři, naivní, ale nebezpeční blbci. To je obsah toho slova. Objali jsme tu nadávku, protože úsilí o mír považujeme za otázku zásady i politického realismu zároveň.

Je pravdou, že se objevují výrazné pochybnosti o schopnosti Ukrajiny vyhrát válku. I prezident Pavel pochybuje. Nicméně všichni říkají: Pokud Putin získá Ukrajinu, půjde i na nás. Máte na to nějaké nové protiargumenty?

Nejsem zvláštním příznivcem Severoatlantické aliance, ale jak tohle mohou prohlašovat ti, kdo jejími příznivci jsou? Existuje tady NATO, nebo ne? Jsme jeho členy, nebo ne? Pokud by Rusko napadlo členský stát NATO a aliance by nezareagovala, znamenalo by to její konec, protože v tom spočívá pro všechny její členy kromě USA hlavní účel členství, účel, pro který jsou ochotni tolerovat i americký imperialismus, který NATO ve světě pomáhá šířit a udržovat.

Jedna věc je přát si mír. Jiná věc je reálný odhad situace. Jak to s válkou a mírem na Ukrajině vidíte v roce 2024?

Vycházeli jsme ve výzvě Mír a spravedlnost z reality vloni a popíšu vám ji tedy letos znovu: Strategie vyzbrojit Ukrajinu, aby vybojovala vítězství, zcela selhala. Pomohla jí v počátku, aby nemusela kapitulovat, ale pak mělo přijít jednání. Skoro bych vás parafrázoval: Jedna věc je přát si vítězství Ukrajiny, jiná věc je ale reálný odhad situace. Mezitím Ukrajina prostě propásla dobu, kdy mohla vyjednat víc i proti silnějšímu, například hrozbou ohlašované letní ofenzivy. Dnes už by takové odstrašení nefungovalo: Ukrajinská ofenziva ztroskotala a nová není na obzoru. Proto také těm, kdo ji dál povzbuzují do boje, nejde o žádnou Ukrajinu. Přejí si pouze zaměstnávat Rusko a ospravedlňovat zbrojení. Vůči Ukrajině je to velmi nezodpovědná politika, po které zůstane zničená, rozvrácená a zadlužená země plná lidí bez budoucnosti, jíž nakonec Rusko svůj mír vnutí. Nebude to už mír spravedlivý, jemuž se hlupáci smáli jako nesmyslu, když jsme ho vtělili do názvu naší výzvy, bude to zcela ruský mír, protože Ukrajina za poslední rok svá někdejší území fakticky prohrála. Zelenskyj už unavuje, nudí světové publikum. Je to kruté, ale není to v historii poprvé a ukrajinské vedení mělo využít světové podpory a vyjednat maximum, dokud to šlo. Je totiž čas bojovat, a také je čas jednat. Ukrajinský prezident se radši koupal ve světové přízni, než aby ji využil pro svou zemi, dokud trvala.