„Odkud se bere česká tendence zákony a nařízení obcházet a porušovat?  Jaké jsou příčiny kradení z obecního a ze státního? Vidíte příčiny v dezinformacích?“ začal debatu Krystlík. „Češi mají trochu problém s tím, co je obecní, co je pospolitostí a co je jejich vlastní. Oni mají pocit, že to, co je pospolitosti, je na úkor jejich vlastního,“ pokračoval novinář za Krystlíkova horlivého přikyvování. „Vidíme to ve vztahu k veřejnému prostoru, který se odlišuje například v germánských, ale i románských zemích, ve Francii, ale i v Itálii. Čech nemá pocit, že je to jeho. Že ten veřejný prostor je věc nějakého eráru, který není jeho. A ten erár, stát, tak když se nekrade, tak se obchází. Prostě, z cizího krev neteče. Tato věc může mít historické kořeny…“ zahloubal se Peňás.

„Musíme přijmout stát  za vlastní, chodník za vlastní. To, že je v Praze všechno posprejované a nikomu to nevadí, takto je tím, že to není naše věc. Dřív jsem měl takovou policejní mentalitu, teď mě to už opouští, že jsem chodil za lidmi, kteří nechali psí hovno na ulici, aby si to uklidili a oni říkali, že to není jejich věc, proč tedy platí daně,“ pokračoval Peňás. „Prostě já platím daně, tak se má o to postarat město. Jako kdyby to nebylo moje. Tak to v Čechách je, ale ono se to trochu mění, ale Angličané mají takovou loajalitu,  která prostě v Čechách není samozřejmá.“

Lži našich buditelů

Krystlík reagoval slovy: „To obcházení zákonů a kradení z obecního vzniklo, když buditelé národa začali říkat takové lži, jako že rakouský státní majetek je cizí. Ale byl to jejich stát. A vrcholem toho bylo,  1863,  jak Palacký zavelel, že se nebudou zúčastňovat jednání parlamentu a vydrželo jim to dlouhých 17 let. A pak se divili, co se stalo… měli plat, ale nezúčastňovali se  jednání. Rezignovali na to. To je neúcta k zákonům, která se dodnes projevuje tady v Čechách třeba v provozu na silnicích, protože to, co se tady děje, nevidíte nikde na světě. Protože když jste v Itálii, tak tam všichni nedodržují předpisy, ne jako tady, že někdo dodržuje a někdo ne,“ konstatoval  novinář. „A co se týká kradení, tak to je logické – co není naše, to se může ukrást,“ podotkl sarkasticky. 

Peňás reagoval slovy, že nezná  moc zlodějů ve svém okolí, „…myslím, že míra zlodějství není větší než na Balkáně nebo i třeba v té Itálii. Pak je druhá rovina člověka, a to je v podstatě spořádaný člověk.“

Krystlík mu však hned skočil do řeči: „O tom se nebavím! Tady je dezinpretace, že Češi jsou Češi a ten státní útvar není jejich.“
„Otázka je, jestli to má platit ještě po 150 letech,“ namítl Peňás.
Krystlík reagoval slovy: „Samozřejmě že to neplatí, protože komunisti jsou pryč! Rakušané jsou pryč, ale zvyk zůstal.“
Peňás reagoval: „To je proto, že to byl zvyk malého národa.“
Krystlík mu vpálil odpověď: „A my jsme teď větší?“
„Mluvíme o genezi, proč to tak bylo,“ reagoval Peňás.
Tomáš Krystlík dále pokračoval: „Nezapomeňte, že od doby Jungmanna uběhlo tak osm generací. Pak se to dostává do zvyků a dědičné výbavy, takže nemůžete říci, že jsme se to odnaučili.“