Ministr Rakušan se postaral o zábavu, když se mu podařilo naštvat úplně všechny videem, které si nezadá se slavnou Nutellou. Co myslíte, že nám tím Rakušan chtěl sdělit?

Odkojenec a „nadějný mladý lídr“ z Aspen Institutu spolu se svými markeťáky zřejmě vycítil, že pětidemolice SPOLU ztrácí zásadně podporu a půdu pod nohama, a tak se v předstihu před nadcházejícími volbami snaží od tohoto vlastizrádného uskupení na oko distancovat. Podobně jako krysa, když vycítí, že se potápí loď. Zajímavé je i to, že v Rakušanově předvolebním klipu nezazní ani jeho vlastní strana, tedy Vítek si jede pouze na sebe.

Jinak mě až děsí slova v Rakušanově tweetu s oním videem, kde píše: „Už žádné politické taktizování. Je čas přestat se zbytečnými kompromisy a začít dělat to, co je prostě správný.“ Zajímalo by mě, co myslí těmi kompromisy a taktizováním. Možná mimo jiné i to, že cenzuru a potírání nežádoucích a režim kritizujících názorů nedotáhl do konce. Mám obavy, že pazgřivci tohoto typu by nás v zájmu jejich blaha, orwellovsky proklamovaného za vaše, v lepším případě klidně pozavírali do lágrů.

K tomu začal vyvádět pirátský europoslanec Peksa, že ODS je „SPD pro lepší lidi“. Neměli by se v SPD ohradit nad tím, že je někdo srovnává s ODS?

To by dle mého zcela určitě měli. Protože být srovnáván se současnou EUrobolševickou, levicově progresivistickou ODS politického – a možná nejen – EUnucha Petro Fialenka je podobně urážející, jako by vaše IQ srovnávali s převlékačem uniforem PePou stosedmičkou, s postrachem králíkáren Jirkou z Jablunkova nebo s pologramotnými hysterkami na baterky typu Němcové či Černochové. Se vší neúctou ke všem výše zmíněným.

A kromě toho, na světlo opět vylézá lidovecká europoslankyně Šojdrová, tentokrát s tím, jak se musí nenávistné projevy překvalifikovat na trestné činy. Čekal byste, že zrovna lidovci budou ti, kdo budou chtít, aby někdo šel sedět za „blbé kecy“?

Vyzdvihl bych tady, s dovolením, opět slova mého oblíbeného a neprávem opomíjeného spisovatele Jana Procházky z roku 1967: „Ale slovo i tak zůstává jen slovem. Ani zlé slovo ještě není zlým činem. Stejně jako od dobrého slova vede dlouhá cesta k odpovídajícímu skutku… Závidím všem, kteří jsou si v našem nepřehledném a nepokojném světě vždy a vším jisti.“

A překvalifikovávat slovní výlevy – jakkoliv odsouzeníhodné či vulgární – na trestný čin, je krajně nebezpečné. Protože, kdo určí onu hranici, co je, a co není nenávistným projevem? V současné době pokrytectví, pardon politické korektnosti, a jak se říká generací snowflakeů – tedy sněžných vloček – může být a je totiž za nenávistný projev považováno kde co.

Třeba když psychicky labilního jedince hrajícího si na nebinární mitochondrii oslovím jiným pohlavím, než si vysnil, na některé z antisociálních sítí. Nebo když si dovolíte zpochybňovat koronafašistické praktiky nařizované zkorumpovanými epidemiology i prymulology a vykonávané velkou množinou lékařského prostředí. Nebo když si dovolíte pochybovat o oficiálních verzích rusko-ukrajinské nebo izraelsko-palestinské války. Nebo když si dovolíte ptát se na nesrovnalosti ze strany výpovědí policie či ministra vnitra v rámci střelby na Filozofické fakultě UK.

To jsem vybral jen ta kontroverznější témata. Časem by vám v případě vaší nepohodlnosti režimu mohlo pro odsouzení stačit jen sundání náhubku a otevření pusy.

A od lidovecké europoslankyně ony tendence vlastně ani nejsou nijak překvapivé. Ostatně církev historicky a principiálně s demokracií není úplně zajedno. Je potřeba umět alespoň v hlavě oddělovat náboženství coby duchovní směr, a instituci církve jako takovou.