Po prosincovém vražedném řádění na Filozofické fakultě UK ministr vnitra Vít Rakušan i policejní prezident Martin Vondrášek opakovaně ujišťovali veřejnost, že nedošlo k žádnému pochybení ze strany policie a tragédii nešlo zabránit. Z kompletního vyšetřovacího spisu, s nímž se už mohli seznámit pozůstalí po obětech, však plyne, že vrah vstoupil do budovy ve 13.23 hodin, pár minut po něm dorazilo šest policistů, ale zatímco se Kozák připravoval ve 4. patře na záchodech na zabíjení lidí, policisté prošli přízemí, nahlédli jen do prvního patra, dál jej nehledali a odešli. Co si ve světle nových informací má veřejnost o výrocích obou pánů myslet?

Nevím, „co si má myslet“, ale v zásadě podle průzkumů veřejného mínění dnešním politikům naprostá většina obyvatel České republiky, ale i Západu obecně moc nevěří. Už v roce 2023, jak nám statistika říká, ministru Rakušanovi věřilo jen 18 procent a nevěřilo 68 procent obyvatel. A nelze očekávat po tom, co všechno pan ministr Rakušan vyváděl v posledních dvou letech, že by se to zlepšilo. Od okamžiku vyvěšování mrtvoly Putina na stěny budovy Ministerstva vnitra až po pokus o zavedení kádrové prověrky všech zaměstnanců státu ve stylu, jaký tady prováděla v 50. letech komunistická strana a StB. Popravdě řečeno důvěra ve vyšší policejní funkcionáře a vůbec justici po nekonečném seriálu zvaném „Čapí hnízdo“ a dalších desítkách evidentně buď na něčí návrh, nebo v něčím zájmu pořádaných vyšetřováních v tzv. kauzách se vytrácí a je velice obtížné věřit i různým „papalášům“ v uniformách Policie ČR.

Proč Rakušan s Vondráškem krátce po tragédii nemohli prostě a jednoduše zůstat u toho, že až se policejní akce prověří, tak veřejnost seznámí se závěry o jejím průběhu, místo aby ji masírovali řečmi o perfektní práci policie a Rakušan navíc vyhrožoval, že se policie zaměří na ty, kteří budou na sítích šířit spekulace či nepravdivé informace, přitom sám nemluvil pravdu?

Jejich tvrzení je svým způsobem podobné tvrzení všech politiků a různých policistů, jak to za svůj život znám, a to je snaha se vykroutit z odpovědnosti. Klidně vykládat neobhajitelná tvrzení s tím, že i když později pravda vyjde najevo, nikoho to již nebude zajímat, protože mezitím mediální vichřice vynese na oblohu jiné senzace. Poněkud podcenili, že ve společnosti, která již po několik generací na svém území nezažila skutečnou válku, je každé vraždění více osob, zvláště bez logického důvodu, doslova otřesem. Porovnejme třeba situaci u nás a ve Spojených státech, případně ve Francii. To v USA ze zdánlivě nepochopitelných důvodů určití jedinci pravidelně páchají hromadné vraždy, často právě ve školách a podobných zařízeních, ve Francii se pak z důvodů náboženských již mnoho let opakují hromadné i individuální vraždy a společnost si tzv. už zvykla.

Je zásadní chybou obou funkcionářů, že přehlížejí, jak se společnost ve skutečnosti za posledních 150 let změnila. Vyhnali jsme ze svých hlav Boha i Satana (lidově řečeného ďábla), kteří v myslích našich předků prakticky po tisíciletí byli považováni za toho, „kdo za to může“. Dnes, když nemáme berličku, že taková věc byla „Boží vůle“ anebo „ďábelské mámení“, hledáme viníka mezi lidmi, respektive ve společnosti. Přitom prakticky přehlížíme toho skutečného pachatele uvedeného hromadného vraždění. Jako by už na něm nezáleželo, jako by tento vrah byl cosi jako „Deus ex machina“. Tedy ve starořeckém pojetí jakýsi „stroj přišlý z nebe“ – tedy odnikud z reálného světa. A my musíme najít živého a konkrétního viníka toho, co se stalo, a chyb, kterých se někdo živý dopustil.