Sněmovna jednala o migračním paktu. Ministr vnitra Vít Rakušan ho hájil s tím, že jde o „maximum možného“ a že neobsahuje povinné kvóty na přijímání migrantů. Jak vnímat toto stanovisko ministra vnitra?
Migrační pakt, konkrétně nařízení o řízení azylu a migrace, obsahuje přerozdělování migrantů. Buď v podobě relokací, nebo tzv. offsetů, což jsou převody příslušnosti k vyřízení žádostí o azyl na přispívající členský stát Evropské unie. Zatímco relokace povinné nejsou, offsety za určitých podmínek ano. Evropská komise i Ministerstvo vnitra ČR však vykládají migrační pakt tak, že offsety dopadají jen na migranty, kteří jsou fyzicky přítomni v členském státě, který má povinnost poskytovat solidární příspěvky.
Osobně tento výklad považuji za sporný a příliš mu nevěřím, ale připouštím, že je možný. Offset fakticky znamená, že přispívající členský stát se dotčených nelegálních migrantů už nemusí zbavit. Pokud členskému státu bude přiděleno X offsetů, bude muset X nelegálním migrantům vyřídit jejich žádost o azyl a tím jejich pobyt na svém území vlastě legalizovat. Ministerstvo vnitra vyvozuje, že na našem území žádní nelegální migranti nejsou, takže na Českou republiku povinné offsety vlastně nebudou dopadat.
Kdyby platil tento výklad paktu, a připusťme nyní, že platí, a kdyby na našem území skutečně žádný nelegální migrant fyzicky nepobýval, pak by mělo Ministerstvo vnitra ČR pravdu. Jenže, naše azylová střediska prázdná určitě nejsou a myslím, že nikdo dnes neumí říct, jak to bude za dva roky a který z tamních migrantů by splňoval podmínky pro aplikaci offsetu. A pak, obávám se, že právě to by mohl být případ migrantů, které naši policisté chytají v dodávkách mířících do Německa.
Lze dnes vyloučit, že právě na ně by povinné offsety v okamžiku jejich zadržení nedopadaly? A pokud by dopadaly, museli bychom si je v České republice ponechat? Abych to shrnul, pokud jde o povinné přijímání migrantů na základě migračního paktu, možná se ještě budeme divit…
Máme díky mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, která ostatně ještě není uzavřena, jasněji o oné výjimce, kterou vy i sněmovní opozice v paktu nevidíte? Výjimce za to, že zde hostíme statisíce Ukrajinců?
S touto výjimkou bylo jasno i před mimořádnou schůzí. Ministr Vít Rakušan v této věci prostě dlouho neříkal pravdu a tím chlácholil českou veřejnost. Například 15. června 2023 řekl: „V současné době je ČR zproštěna povinnosti platit solidární příspěvek ostatním státům.“ Psal jsem o tom již loni v červenci. Jediný rozdíl proti loňskému létu je ten, že dnes už si podstatu této Rakušanovy dezinformace uvědomuje většina politických stran. A stojí za pozornost, že k nim patří dokonce i Piráti.
Eurokomisařka Ylva Johansson ještě před zahájením schůze Rakušanovo stanovisko podpořila, nicméně zároveň uvedla, že pakt obsahuje „povinnou solidaritu“. Pomohla tím vlastně Rakušanovi a české vládě?
Paní komisařce Johanssonové bychom ve věcech migraci měli věřit jen omezeně. Začátkem roku tato dáma vydala šílené prohlášení, že Evropská unie potřebuje milion nových legálních migrantů ročně navíc. Je to původem socialistická ministryně ze Švédska. Její strana dovedla migrační situaci Švédska tak daleko, že v ulicích už musí pomáhat armáda. Ale zpět k tomu, čím teď přispěla do české debaty. Ylva Johanssonová poněkud neobratně řekla vlastně jen to, co víme. A to, že Česká republika si bude moci požádat o snížení příspěvku do povinné solidarity, popřípadě o jeho anulování. Ale vždy jen pro jeden rok. Vít Rakušan naproti tomu dlouho stavěl věc tak, že výjimka je jasná a vlastně rozhodnutá.
Jenže Ylva Johanssonová řekla, že ji můžeme získat, tedy si o ni požádat. A právě v tom je ten rozdíl, o kterém se celou dobu debatuje. Kouzelné bylo, když také napsala, že migrační pakt požaduje povinnou solidaritu – a ve stejný den ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, stejně jako Vít Rakušan ze STAN, napsal, že v migračním paktu není povinná solidarita. A pak na tom trval. Tak bych řekl, že komisařka Johanssonová hnutí STAN moc nepomohla.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Jedna z poslankyň STAN se během schůze vyjádřila, že neziskové organizace, které migranty ve Středozemním moři zachraňují, zároveň provádějí selekci migrantů, kteří by měli, či neměli vstoupit do Evropy. Co říci na takový argument?
Nic takového jsem nezaznamenal. Moje pozorování je takové, že tyto politické neziskovky „jedou na kvantitu“, tedy že se snaží dostat do Evropy co nejvíce migrantů.
Pokud se ještě jednou zastavíme u termínu „maximum možného“. Proč je dle vás v západní Evropě takový odpor vůči myšlence, že zkrátka lodě s migranty budeme natvrdo vracet do Afriky?
Díky rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva a politickým neziskovkám to v podstatě není právně možné. Pokud se to děje, jsou to jednotlivé případy a věc osobní odvahy posádky konkrétní lodě, která na člun s migranty narazí. Pohraniční agentura Evropské unie Frontex, která by vnější hranice měla bránit, je paralyzována lidskoprávními předpisy a aktivisty. Vnější hranice proto brání jen na papíře. Pokud si je nechrání přímo členský stát, jsou vnější hranice fakticky otevřené.
Koneckonců, sám ředitel Frontexu nedávno prohlásil: „Aby bylo jasno, nic nemůže zastavit lidi v překročení hranice. Žádná zeď, žádný plot, žádné moře, žádná řeka.“ A také: „Tyhle řeči o zastavování lidí a zavírání hranic nemohou být naším pohledem na věc věčně. Mým úkolem je najít rovnováhu mezi efektivní správou hranic a dodržováním základních práv.“
Maďarský premiér Viktor Orbán na konferenci NatCon vyjádřil podezření, že liberální a levicové strany v západní Evropě migranty z Afriky a z Blízkého východu chtějí, protože si tím dovážejí nové voliče. Je to relevantní úvaha?
Není to výlučný důvod, proč to progresivisté dělají, ale jeden z důvodů to je. Migranti významnou měrou inklinují k podpoře progresivistických stran. Ale to je jen mezistupeň, než migranti nabudou takovou sílu, že začnou formulovat vlastní politické požadavky, politicky se organizovat a uskutečňovat své politické ambice. První vlaštovky v tomto směru již v Evropě vidíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
Petr Novák
