Michael Kocáb v rozhovoru pro XTV uvedl, že si nepamatuje, jak je možné, že na 300 komunistických poslanců zvedlo ruku pro Václava Havla a kooptovalo nové demokratické poslance do Národního shromáždění. Je to uvěřitelné? Nemohly být za vším nějaké zákulisní dohody, o kterých je nepříjemné mluvit?

Jestli si pan Kocáb tohle nepamatuje, tak asi moc dobře ví proč. Nebo mu už tenkrát zásadnější a komplikovanější věci unikaly. Zákulisní dohody jsou součástí politiky. Pokud se o něčem v Čechách nedozvíme víc ani po tolika letech, pravděpodobně mají všichni dobrý důvod, proč drží jazyk za zuby. Mimochodem, také už jste neslyšel nic o tom člověku, co se chtěl upálit na Václavském náměstí? Já jen, že se neustále řeší minulost 30 let zpátky, přitom naše současnost není o nic méně dramatická.

Kocáb rovněž zalitoval, že komunisté nebyli postaveni mimo zákon tak jako třeba v Německu nacisté. Bylo by takové opatření namístě? A nejedná se o poněkud pozdní nářky?

Čeho lituje pan Kocáb, asi dnes málokoho zajímá. Píše se rok 2019 a Evropa má dávno jiné, mnohem důležitější problémy. Můžou komunisté za masivní omezování svobody projevu v posledních letech? Snahy o zrušení hotových peněz? Infiltraci politických, LGBT a genderových organizací do našeho školství? Ilegální migraci a nábožensky motivovanou kriminalitu? Chudnutí a zadlužování obyvatelstva? Ničení orné půdy pro stavbu montoven? Exekuce? Když bylo v roce 1989 vlivnému funkcionáři komunistické strany 50 let, dnes je mu 80. Tady není už co řešit. Dnes je potřeba nenechat si ukrást ten zbytek svobody a suverenity, co ještě máme.

Babiš, Zeman či Kubera. Ti všichni jsou podle Kocába důsledkem toho, že se s komunisty nový režim dostatečně nevypořádal. Udělali jsme tedy chybu? Měli by bývalí komunisté mít zákaz působení v politice?

Je to chytrá úvaha. Kdyby se takovým jako on podařilo zakázat kandidovat (pokud možno co největší) skupině politiků, tak by se velmi zásadně zvýšila jejich vlastní minimální šance na zvolení. Jenže pan Kocáb zaspal dobu. Vliv extrémní levice stoupá a strašák komunismu se z rétoriky bruselských politiků vytratil. Ono je totiž dost těžké volat po zákazu komunismu a zároveň mít v čele pana Junckera, který s takovým obdivem ke Karlu Marxovi otevíral výstavu k 200. výročí jeho narození. U nás se ještě stále rozhoduje ve volbách. Miloš Zeman byl zvolen v přímé volbě. Pokud to někdo chce změnit, musí na stranu svého kandidáta získat tolik voličů, aby zvítězil on. Andrej Babiš stojí v čele nejsilnější parlamentní strany, a proto je předsedou vlády. Pokud se opozici podaří získat tolik hlasů, aby vyhrála parlamentní volby, bude předsedou vlády někdo jiný. Pan Kubera byl kandidátem ODS a za předsedu Senátu si ho většinou zvolili senátoři. Takže pokud se nepodaří všechny ostatní kandidáty prohlásit za komunisty, nácky nebo agenty Ruska, nebudou mít ve volbách minoritní strany šanci na úspěch.    

Komunisté mají podle Kocába tolik mediálního prostoru, jako kdyby měli místo osmi procent preferencí třicet. Lze se s tímto výrokem ztotožnit?

Vidíte a já mám pocit, že ve veřejnoprávních médiích vidím nejčastěji TOP 09 a Piráty.