Začátkem prosince spustilo Ministerstvo financí u příležitosti stého výročí založení Československa prodej dluhopisů určených pro občany. Jde o šestiletý korunový dluhopis pro fyzické osoby a maximálně je možné vložit jeden milion korun. Pokud investor vydrží šest let, dostane se průměrně na 2,07procentní zhodnocení ročně. Od toho je však nutné odečíst 15procentní daň, takže jsme zhruba na 1,76 procenta. To není nic závratného. Čím si tedy vysvětlit, že podle zpráv z finančního trhu je o dluhopisy velký zájem a emise rozhodně skončí úspěchem?

Já bych si to vysvětlovala dvěma okolnostmi: Zaprvé neznalostí investorů, zadruhé nedostatkem rozumných investičních příležitostí. Ostatně i předešlé státní dluhopisy určené pro veřejnost slavily velký úspěch, ačkoliv nebyly nijak zvlášť zajímavé z pohledu výnosu. Pokud budou občané držet dluhopis celých 6 let, dosáhnou onoho nominálního výnosu 1,76 procenta, který jste zmínil – ale pozor, současně s tím je nyní inflace 2 procenta, čili reálně by lidé za této inflace měli ZTRÁTU 0,24 procenta. Ale tohle je ještě ten nejvýhodnější dosažitelný výsledek, který může nastat jen tehdy, pokud jsou dluhopisy držené celých šest let.

Problém je totiž v tom, že se jedná o takzvaný reinvestiční dluhopis s rostoucími ročními kupóny. A v tom je další háček. V praxi tedy výnos dluhopisů nebude pravidelně vyplácen jako u jiných standardnějších dluhopisů, ale bude jednou ročně ke stanovenému datu automaticky reinvestován formou připsání dalších dluhopisů. Investorům bude celý výnos vyplacen až v posledním, šestém roce. Takže pokud se náhodou střadateli rok po koupi dluhopisu rozbije pračka a zatouží si peníze vybrat podobně, jako je zvyklý u termínovaného vkladu, na slibovaný roční výnos rozhodně nedosáhne, jeho ztráta bude ještě vyšší.

Jinými slovy, střadatel je silně motivován držet dluhopis celých šest let, aby alespoň minimalizoval svou ztrátu, kterou stejně tak jako tak nejspíš dosáhne, neklesne-li drasticky inflace, a po těchto šest let se ke své investici nedostane. Peníze uložené na spořicích účtech nebo termínovaných účtech jsou tedy mnohem likvidnější…

Nemyslím si ale, že by se většina těch lidí, která tento dluhopis koupila, pídila po detailech. Prostě státu uvěřila, že je to výhodné. Je přeci tak pohodlné něčemu věřit a už se neptat víc!

Podle člena bankovní rady Aleše Michla by ekonomice prospěl opatrný růst úrokových sazeb o 0,25 procentního bodu. Když se dívá na českou ekonomiku, tak tam je prý důvod pro růst úrokových sazeb jasný, opatrný je při sledování vývoje v Německu a zahraničí. Proto nechce signalizovat dopředu víc než jedno zvýšení. Co jeho úvahám říkáte?

Oceňuji jeho opatrný postoj. Ale na můj vkus je stále opatrný málo. Já se domnívám, že úrokové sazby už alespoň dva roky měly být mnohem vyšší a dneska už zase měly být pomalu snižovány. Prostě každý z nás vidí ekonomiku v jiném vývojovém stádiu. Já se domnívám, že je již v mnohem pozdějším vývojovém stádiu, než v jakém ji vidí Aleš Michl. Z mého pohledu je nesmysl zchlazovat ekonomiku, když už sama od sebe dost výrazně chladne, jak ukazují některá makroekonomická data. Je to kontraproduktivní nošení dříví do lesa. Teď už by se naopak ekonomice zase hodila trocha pomoci.

Co všechno se dá čekat po úterním odmítnutí dohody odchodu Spojeného království z Evropské unie britskými poslanci?

To kdyby někdo věděl, byl by skoro zralý na Nobelovu cenu! Vždyť ani sami Britové nevědí, jak nakonec všechno dopadne. Theresa Mayová se nechala slyšet, že než divoký brexit, to raději žádný brexit. Část britských politiků volá po odkladu brexitu a novém referendu. Ale i kdyby se nakonec uskutečnilo, cožpak někdo tuší, jak by napodruhé dopadlo? Nikdy nebyla situace kolem brexitu takovou sázkou do loterie jako dnes.