Mohl byste shrnout nevýhody Transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP)?

USA mají úplný produkční cyklus, takže je to relativně soběstačný subjekt. Kdybychom vzali vztahy mezi jednotlivými státy, tak země, jež má úplný produkční cyklus, působí deformujícím způsobem na země, které úplný produkční cyklus nemají. Z toho důvodu zde existuje snaha zesílit vazby mezi USA a EU. Nyní je tomu dvacet let, co existuje NAFTA, tedy Severoamerická dohoda o volném obchodu (Kanada, USA, Mexiko) a všichni tři účastníci své zkušenosti hodnotí úplně jinak. Proto si musíme položit otázku, co TTIP EU přinese?

Samozřejmě, že spolupráce dvou největších trhů je nutná. Taktéž spolupráce ve vědeckovýzkumné oblasti. Nicméně je důležité, aby se nedostaly evropské firmy do vleku svých amerických protějšků. Většina nadnárodních společností má totiž své sídlo v USA a jde o to, aby Evropská unie neztratila své poměrně přísné normy v oblasti potravin, zemědělství a své pozice třeba ve vědeckovýzkumné oblasti. Například v nanotechnologiích, kde má EU určitý náskok. Je důležité trvat i na ochraně průmyslových a osobních dat. To nebezpečí zde řada poslanců zaregistrovala. Z mého pohledu TTIP také dává vyšší možnosti velkým firmám a korporacím, které se dostávají skoro do stejné pozice jako státy. Na základě této smlouvy by korporace mohly státy i žalovat. Výrazně se posílí manévrovací prostor velkých korporací.

Můžete uvést příklad, kdy nadnárodní korporace žalovala stát a vyhrála?

Stal se v Argentině ohledně vysokých nákladů na energie a vodu. Argentina prošla privatizačním šílenstvím, došlo tam ke zhroucení veřejných financí a Argentinci tvrdě protestovali proti vysokým cenám energií a vody. Vynutili si ústup vlády, která ceny snížila. Korporace pak žalovaly Argentinu a soudní cestou vymohly kompenzace ve výši jedné miliardy dolarů. V EU se teď podepisuje petice za všeobecnou dostupnost vody. Má zásadní význam. Jde o první celoevropskou petici a týká se tak důležitého tématu.