Pane režisére, několik týdnů jste trávil za Atlantikem, vrátil jste se těsně před tím, kdy v Praze probíhala návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jak jste vnímal atmosféru, která se kolem této návštěvy odehrávala? Co vás nejvíce zarazilo? Byly to třeba ony hádky o tibetské a čínské vlajky, které se de facto řeší dodnes?

Je smutné i komické zároveň, že v době, kdy svět řeší opravdu závažné problémy své existence na dlouhá léta dopředu, řeší česká politická elita a veškerý tisk tak směšné téma, jakým je trapná, samozřejmě oboustranně organizovaná strkanice kolem vyvěšování vlajek Čínské lidové republiky a Tibetu. Mluví se o tom nejen hodiny, ale celé dny a už i týdny. A přitom je to všechno tak normální a nejen u nás, ale i všude ve světě, zcela obvyklé. Zloději křičí chyťte zloděje, potměšilí posměváčci tvrdí já nic, já muzikant. Fakt, sranda… A o co jde? Jen o to, aby ti, o nichž už nikdo nechce ani slyšet, se znovu mohli objevit před ochotnými objektivy televizních kamer, aby se v médiích omílaly směšné polopravdy zabalené do rádoby láskyplných vyčichlých tezí… Fakt se u toho směji, když popadesáté vidím dospělé chlapy a jednu babičku neustále řešit stále stejné, již desetkrát vyvrácené téma. Nikdo nechce nikoho slyšet, nikdo nikomu nenaslouchá, každý si mele své a očekává, že ti, kteří mu obvykle naslouchají, mu budou naslouchat ještě pozorněji. A že k tomu někoho přiberou, což se bude ve volbách zatraceně hodit, bude třeba každý hlas, aby se někteří politicky mrtví „politici“ udrželi u svých koryt a korýtek. Jen se podívejte, kolik jsem o tom nesmyslu i já popsal řádků! Až se stydím.

Domníváte se, že český prezident Miloš Zeman obstál v souvislosti s touto návštěvou, a to jak z pohledu ekonomického přínosu pro Českou republiku, tak i z pohledu v souvislosti s Čínou často zmiňovaných lidských práv?

Ano, já si to myslím! Miloš Zeman obstál. A neustále omílaný a ze souvislosti vytrhávaný problém „lidských práv“? Svět přece není jen jeden, není to uniformní monolitní organizace, nemá jen jedna pravidla života, jako nemá jednu kulturu, jeden jazyk, jedny zákony. Prostě v některých částech světa jsou „lidská práva“ jinou kategorií než u nás, s tím se budeme muset už konečně a definitivně smířit, nemůžeme stále světu nutit naše zvyky, naše modely chování, naše pravidla existence. Ano, svět kolem nás se vyvíjí, dochází postupně k určitým poznáním, něco z našich existenčních pravidel přijímá, ale něco nikoliv. Nepřijímá a nikdy nepřijme. Mně osobně se stačí podívat na Čínu a uvědomit si, jak ohromný skok tahle země udělala, jak se reaktivně mění život tamějších lidí a celá společnost jak úžasně vytváří zcela nové životní podmínky pro jednu a čtvrt miliardy občanů. To, co jinde trvalo sto let, dokázala Čína za dvacet let. Já jsem tam byl před rokem 1989, dnes ještě bohužel nikoliv, ale už se nemůžu dočkat, až tam vyrazím. Viděl jsem o současné Číně spousty filmových materiálů a doslova žasnu… A Miloš Zeman vidí – zaplať bůh – dopředu, a proto ví, že Čína je zcela jasně světová velmoc, a ví, co to znamená. Také ví, že čínský prezident si zaslouží stejné pocty jako ten americký, není strnule zahleděný zpátky jako ti, kteří zamrzli v čase, kde se zrodilo jejich světlo, jež jim dovolilo vystoupit z bezejmenné anonymity černého tunelu na světla ramp.

Kritika prezidenta Miloše Zemana se zcela nedávno dostala i na vyhlašování ceny Anděl, na nichž zpěvačka Lenka Dusilová z papírku přečetla: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.“ A David Koller později pronesl:„Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus, nebo dokonce soudruh Zeman.“ V čem sedí, nebo naopak v čem kulhá hodnocení prezidenta od obou zpěváků? Jen podotýkám, že Zeman v neděli na adresu Dusilové řekl, že je to „chudinka holčička“, a také ji označil za podřadnou zpěvačku...

Já se divím panu prezidentu Zemanovi, že se tímhle vůbec zabývá a že to komentuje a že na to reaguje. Že mu to stojí za to. Žijeme přece v demokratické zemi a každý si může říct, co chce, třeba jako v Hyde parku v Londýně, a jen ten mluvka riskuje, že se u jeho stoličky, na které stojí, aby povyrostl, nikdo nezastaví. Myslím ale, že tihle kolegové ze šoubyznysu najdou dost posluchačů a jistě i těch, kteří budou dokonce nahlas tleskat. Ale co je na tom divného? Pana Miloše Zemana přece volila jen o málo větší polovina populace. Ta polovina, která volila jeho protikandidáta, mu bude lát po celou dobu výkonu jeho mandátu. Ale to je přece normální, že mu budou vyčítat světlo i tmu, slunce i déšť, a proto by se neměl nad tím pozastavovat, natož to komentovat, protože tím nic nezmění. Jen přispívá ke zviditelnění těch, které běžná populace v České republice prakticky vůbec nezná a stejný má vztah i k jejich prohlášením.

Mohli si podle vás tito zpěváci dovolit něco takového říci v přímém televizním přenosu? Jak byste reagoval vy osobně, pokud byste tento přenos režíroval?

Faktem je, že se na ceny Anděl dívá jen málo diváků a je tomu tak už léta. Nebýt toho, že se média tímhle excesem baví, a zvyšují si tím náklad, zapadlo by to stejně rychle, jako to bylo z obrazovky vyřčeno. A jestli si to může mluvící interpret dovolit? Asi by neměl, ceny Anděl slouží přece jinému cíli, ale když to udělá, tak to udělá. Jistě to předem režisérovi neoznámil, jistě mu neřekl, že se chystá vytáhnout na papírku napsaný a hrdě přečíst „odvážný státotvorný proslov“. Já bych udělal stejné NIC, jako to udělal režisér přímého přenosu, protože se dá v tu chvíli dělat pouze NIC.

Jeden z mála, kdo veřejně v televizi zkritizoval zpěvačku Lenku Dusilovou za její vystoupení na Andělech, byl šéfredaktor Mladé fronty Dnes Jaroslav Plesl. Řekl totiž, že si zpěvačka vybrala zcela nevhodné fórum a pronesla nesmyslná slova. Jenže i jemu se za to na hlavu sneslo poměrně dost ostrých reakcí. Co takovým atakům říkáte?

Společnost je nekriticky a nefunkčně polarizovaná, to je celé. Kdyby udělal prezident Zeman cokoliv, větší část českého publika bude freneticky tleskat, menší polovina nahlas křičet FUJ. A je úplně jedno, jestli půjde objektivně o čin případně kladný, nebo zcela záporný. Společnost nechce vidět věci, jaké jsou, chce, aby byly takové, jak by se to příslušné části společnosti v danou chvíli líbilo a hodilo. Já to chápu, rozumím tomu, ale souhlasit s tím nemůžu. Zopakuji to tedy: žijeme v demokratické společnosti, v níž si může každý říkat, co chce. Pokud tím nenapadá, neubližuje, nezbavuje svobody, nelikviduje… Ty hranice jsou někde v zákoně definované, pak ať si každý říká, co ho napadne. Někdo ty zákonem definované hranice dodržuje a někdo jen chce, aby je dodržovali protihráči, ale jakmile se mu to nehodí do krámu, tak je sám rozcupuje na hadry. Taky způsob existence...

Na adresu policistů, kteří během návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze byli nasazeni ve službě a hlídali veřejná prostranství, padlo v médiích již mnoho kritiky. Zejména se zvedla velká vlna odporu proti těm policistům, kteří hlídali Hradčanské náměstí anebo zasahovali proti lidem, jež po Praze vyvěšovali tibetské vlajky. Podle předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska dokonce došlo k případům, kdy byli čeští občané bezdůvodně omezováni na svobodě. Souhlasil byste s Kalouskem?

Já se bez mučení přiznám, že s panem Kalouskem souhlasím obtížně v čemkoliv. I když na druhé straně se mi jeho břitký způsob vyjadřování líbí, jen ten obsah mi přijde vyčichlý.

Krátce po Novém roce jsem se vás tázala na to, zda lze v USA vysledovat něco z „nervní nálady“ EU okolo migrační krize. Z vaší odpovědi jsem vyrozuměla, že nic takového jste tam v té době nezpozoroval... Je podle vás situace s migrační krizí v Evropě jiná, když jste odjížděl, a jiná teď? Změnilo se u nás doma, u nás v EU, něco za tu dobu?

Zdá se mi, že se nezměnilo skoro nic. Jen nenáviděné ploty stojí a chrání občany těch zemí, kde vlády rychle pochopily pravý stav věcí. A ještě se mi zdá markantní fakt, že rétorika těch, kteří s prapory a fanglemi vítali zástupy migrantů jako vynikající pracovní sílu do „vylidňující se“ Evropy, postupně vadne. Zaplaťbůh se zdá, že ti, kteří se zcela jistě mýlili, postupně dostávají rozum a začínají chápat, že politická korektnost nesmí být prokazatelná nerozumnost, až hloupost.

V souvislosti s Amerikou nelze nezmínit boj Hillary Clintonová a Donalda Trumpa o prezidentský post. Jak toto z vašeho pohledu Američané vnímají? A jak reagují na politickou nekorektnost Donalda Trumpa, jemuž se však podle českých médií prý již poněkud vzdaluje šance získat většinu delegátů pro nominační sjezd...

A je opravdu jisté, že to nakonec bude souboj Trump – Clintonová? Amerika prochází podle toho, co jsem tam zažil, prokazatelným vývojem ve vztahu k těmto dvěma. Donald Trump na začátku kampaně ohromil Ameriku otevřeností a odvahou nazývat věci jmény, kterými je jen potichu nazývaly milionu Američanů. A mne osobně pak překvapilo, kolik jsem potkával těch ochotných Donalda Trumpa volit jen proto, že s jeho rétorikou souhlasili. Jenže teď pomalu přichází jisté vystřízlivění a uvědomění si souvislostí. Drzá přímočarost až neomalenost v projevu hlavy státu, jako jsou Spojené státy, nejsou hodnoty, které by měl mít americký prezident napsané na čele. Přece jen je to politik, který bude minimálně čtyři roky rozhodovat nejen o USA, ale ve velké míře i o celém světě. I paní Clintonová ztrácí a i její kouzlo během kampaně bledne, jen demokratický protihráč – zdá se – není dost silný… Jak to tam nakonec dopadne, bych si nevolil tipovat.