Válka se pro Ukrajinu nevyvíjí dobře. Připouštějí to už i média a političtí lídři, pro které dříve podobná slova byla kacířská a autory podobných výroků nálepkovali jako ruské trolly, nebo burcovali, že i kdyby to byla pravda, nesmí se to moc říkat, protože to narušuje ukrajinskou morálku. Co to změnilo?

Podstata této změny spočívá ve faktu, že se válka nevyvíjí dobře pouze pro Ukrajinu. Kdyby šlo jen o Ukrajinu, ta válka by už nejen dávno skončila, ale nejspíš by nikdy ani nezačala. Jenže na „kdyby“ se ve válkách, v politice ani v diplomacii nehraje. A už vůbec se na něj nehraje, když se peníze „ve hře“ pohybují ve stovkách miliard dolarů a eur a ono pověstné „terno“ ve formě vojenského, ekonomického, sociálního a politického zhroucení Ruské federace je v nedohlednu. V čem tedy ta změna spočívá?

Primárním faktorem této změny je únava. Každá „legrace“ dříve či později zevšední, a zevšedněla i válka na Ukrajině. Počáteční odpor vůči ruské agresi a nadšení z pomoci lidem, prchajícím před válkou, se změnilo v konfrontaci s realitou každodenního života. A tak zatímco evropští političtí lídři ujišťují Zelenského na všemožných fórech o pokračující podpoře, doma se jim začínají bouřit voliči. Volební propad koalice francouzského prezidenta Macrona, stejně jako triumf AfD a totální debakl celoněmecké vládní koalice kancléře Olafa Scholze v posledních zemských volbách, určitě způsobují bolení hlavy mnoha dalším politikům napříč EU. Řekněme si pár slov o reálných příčinách této únavy.

Tak především, Evropa chudne. Po dvou a půl letech války se ukázalo, že balíky ekonomických a logistických sankcí, postupně uvalovaných na Rusko a jeho spojence ze strany USA a EU, mají daleko horší dopady na evropské země než na samotnou Ruskou federaci. Ta z nich paradoxně vychází posílena průmyslově, ekonomicky, sociálně i politicky, a jedinou zemí, která na nich reálně vydělává, jsou USA. Evropský průmysl i obyvatelstvo stále bolestivěji pociťují rostoucí ceny energií a surovin. Spolu s rigidně prosazovanou „zelenou“ politikou to vede k raketově rostoucí ztrátě konkurenceschopnosti evropských výrobků, k zavírání podniků a k růstu nezaměstnanosti dokonce i v zemích, kde na podobné jevy nebyli už více než půlstoletí zvyklí.