Válka se pro Ukrajinu nevyvíjí dobře. Připouštějí to už i média a političtí lídři, pro které dříve podobná slova byla kacířská a autory podobných výroků nálepkovali jako ruské trolly, nebo burcovali, že i kdyby to byla pravda, nesmí se to moc říkat, protože to narušuje ukrajinskou morálku. Co to změnilo?
Podstata této změny spočívá ve faktu, že se válka nevyvíjí dobře pouze pro Ukrajinu. Kdyby šlo jen o Ukrajinu, ta válka by už nejen dávno skončila, ale nejspíš by nikdy ani nezačala. Jenže na „kdyby“ se ve válkách, v politice ani v diplomacii nehraje. A už vůbec se na něj nehraje, když se peníze „ve hře“ pohybují ve stovkách miliard dolarů a eur a ono pověstné „terno“ ve formě vojenského, ekonomického, sociálního a politického zhroucení Ruské federace je v nedohlednu. V čem tedy ta změna spočívá?
Primárním faktorem této změny je únava. Každá „legrace“ dříve či později zevšední, a zevšedněla i válka na Ukrajině. Počáteční odpor vůči ruské agresi a nadšení z pomoci lidem, prchajícím před válkou, se změnilo v konfrontaci s realitou každodenního života. A tak zatímco evropští političtí lídři ujišťují Zelenského na všemožných fórech o pokračující podpoře, doma se jim začínají bouřit voliči. Volební propad koalice francouzského prezidenta Macrona, stejně jako triumf AfD a totální debakl celoněmecké vládní koalice kancléře Olafa Scholze v posledních zemských volbách, určitě způsobují bolení hlavy mnoha dalším politikům napříč EU. Řekněme si pár slov o reálných příčinách této únavy.
Tak především, Evropa chudne. Po dvou a půl letech války se ukázalo, že balíky ekonomických a logistických sankcí, postupně uvalovaných na Rusko a jeho spojence ze strany USA a EU, mají daleko horší dopady na evropské země než na samotnou Ruskou federaci. Ta z nich paradoxně vychází posílena průmyslově, ekonomicky, sociálně i politicky, a jedinou zemí, která na nich reálně vydělává, jsou USA. Evropský průmysl i obyvatelstvo stále bolestivěji pociťují rostoucí ceny energií a surovin. Spolu s rigidně prosazovanou „zelenou“ politikou to vede k raketově rostoucí ztrátě konkurenceschopnosti evropských výrobků, k zavírání podniků a k růstu nezaměstnanosti dokonce i v zemích, kde na podobné jevy nebyli už více než půlstoletí zvyklí.
Vede Kateřina Konečná KSČM správným směrem?Anketa
Bezpečnostní situace v mnoha zemích EU se viditelně zhoršila. Raketový nárůst počtů ukrajinských uprchlíků, často z oblastí zcela mimo přímého ohrožení válkou a vpuštěných na území EU často bez jakékoliv kontroly, začíná hostitelským zemím způsobovat nemalé problémy. Jejich občané jsou konfrontováni s rostoucí kriminalitou „válečných hostů“, kteří si, kromě jiného, přivezli s sebou i ukrajinskou mentalitu a zvyky a nejsou příliš ochotni se podřizovat „domorodým“ zákonům a pravidlům. V mnoha evropských zemích velmi rychle rozšířili „portfolio“ zločineckého podhoubí, s nímž si místní policie už tak nevěděly rady. Je proto logické, že místní obyvatelé projevují stále menší ochotu snášet další zhoršení bezpečnostní situace, bezradnost policie a neochotu politiků jejich problémy řešit.
Ochotu evropských politiků a občanů evropských zemí podporovat Ukrajinu „až do posledního dechu“ (řečeno slovy ministra pro evropské záležitosti Dvořáka) podstatně narušují i faktory politického a vojenského rázu. Především se ukázaly jako zcela liché původní představy západních politiků, že řeči ruského vůdce Vladimíra Putina o „červených čarách“ jsou jen plané řeči populistického vůdce zaostalé země, vydělávající pouze na vývozu ropy a plynu, zcela závislé na dovozu západních technologií a západního zboží. Ruští oligarchové se měli Putina zbavit v okamžiku, kdy jim sáhl na úspory v západních bankách. Nestalo se.
Pod tlakem západních sankcí měla vzít zasvé i podpora Ruska ze strany jeho spojenců. Opak je pravdou. Schopnost Ruska vzdorovat Ukrajině, v níž se dnes soustřeďuje úsilí celého NATO, vedeného USA, výrazně posílila jeho prestiž v zemích globálního Jihu, od Afriky přes Asii až po Latinskou Ameriku. Podpora Ruska ze strany stále rostoucí skupiny zemí BRICS v čele s Čínou, Brazílií, Indií, dnes více než vyvažuje snahu o jeho vytěsnění z mezinárodní politiky zeměmi globálního Severu, jejichž technologická, ekonomická a vojenská převaha se stále více ukazuje jako pouhá fikce bez reálných průmyslových, logistických a zdrojových základů.
Podle představ západních generálů měla ruská armáda po prvních srážkách s ukrajinskými bojovníky, vycvičenými západními instruktory a vybavenými západní vojenskou technikou, vzít nohy na ramena. Nestalo se, a ačkoliv se Rusko potýká s mnoha problémy jak ekonomického, tak sociálního rázu, jeho armáda se naučila bojovat se západními zbraněmi, výrazně zvýšila velitelské a řídicí dovednosti velitelů a vojáků a podstatně se posunula v používání moderních technologií. Vedení RF navíc dalo západním politikům naprosto otevřeně najevo, že v případě, kdy bude cítit zásadní ohrožení bezpečnosti ruského státu, nebude váhat použít k vlastní obraně celou plejádu jaderných zbraní.
Na rozdíl od Ukrajiny selhaly v Ruské federaci západem dlouhodobě vedené psychologické a informační operace (PSYOPS), jejichž cílem bylo mezi obyvateli vytvořit iluzi potřeby patřit k západní civilizaci, podporovat prozápadně orientované oligarchy a prostřednictvím tzv. „opozičních politiků“ svrhnout Vladimíra Putina. To se nepovedlo, ačkoliv náklady, vynaložené na tuto operaci ze strany USA, určitě výrazně převýšily oněch pověstných pět miliard dolarů, které přiznala jako podporu přípravy ukrajinského Majdanu Victoria Nulandová ve své řeči před US-Ukraine Foundation v roce 2013. Tuším, že to tehdy pojala jako „investici USA do podpory programů pro budování demokracie na Ukrajině“.
Jak vidíte, důvodů pro změnu myšlení západních politiků je víc než dost. Možná by se o to mohla pokusit i vláda ČR v čele s Petrem Fialou.
Psali jsme:
Přichází zima a v řadě textů o Ukrajině se objevují varování, že bude pro běžné Ukrajince mimořádně těžká, že hrozí masivní výpadky elektřiny apod. Podobná varování však přicházela i před dvěma předchozími zimami. Nakolik je letos situace odlišná? Podařilo se Rusům zničit podstatně rozsáhlejší množství energetické infrastruktury než dříve? Může i tato skutečnost přispět k dřívějšímu ukončení konfliktu?
Pro určitou část obyvatel Ukrajiny bude tato zima skutečně hodně odlišná od těch předchozích. Z mnoha důvodů, z nichž asi ten nejpodstatnější je změna strategie ruské armády v blokování ukrajinských výrobních kapacit, železničních logistických tras a přístavů. Rusko přešlo od útoků zaměřených na elektrické rozvodny, na jednotlivé vlaky převážející výzbroj a munici a na distribuční sklady, které bylo poměrně snadné napravovat, k útokům zaměřeným na primární zdroje energie.
Ruské rakety zničily generátorové haly a distribuční uzly (rozvodny) elektrické energie v blízkosti velkých průmyslových center, v nichž se vyrábí a opravuje obrněná technika, drony a rakety. Jejich ochromením výrazně omezili ukrajinské výrobní kapacity a donutili Ukrajince hledat alternativní, zpravidla podstatně dražší a logisticky náročnější řešení. Totéž platí pro zdroje, které napájejí hlavní železniční trati. Náhrada elektrické trakce totiž není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Ruské drony a rakety ničí také hlavní železniční překladiště a jejich infrastrukturu, stejně jako infrastrukturu a skladové kapacity námořních a říčních přístavů. To zásadně narušuje schopnost Ukrajiny dovážet náklady zbraní a munice po vodě.
Vyřazování ukrajinských průmyslových kapacit a logistiky se netýká celého území Ukrajiny. Podle oficiálních ukrajinských zdrojů přišla Ukrajina v důsledku ruských útoků o instalovaný výkon 9,6 GW. Což je pro nezasvěceného možná hodně, ale pro srovnání si řekněme, že například malá ČR má instalovaný výkon elektráren cca 20,8 GW. Ukrajinské vedení započítává do celkových ztrát i elektrárny na Krymu a na ukrajinském území obsazeném ruskou armádou, a pokud jsou funkční, dodávají energii obsazenému území. Takže ano, pro určitou část obyvatel Ukrajiny bude tato zima hodně odlišná. Ale zdaleka ne pro všechny.
Fotogalerie: - Podpisy memorand a dohod s Ukrajinou
Západ už nedodává Kyjevu zdaleka tolik zbraní a munice jako dříve. Jednak jsou některé státy unavené z dlouho probíhající války, ale mnohdy hlavně nemají co dodávat. Zelenskyj však mluví o svém „plánu vítězství“ a žádá povolení zasahovat dalekonosnými raketami do hloubi ruského území, které mu nikdo nechce dát. Roste počet ukrajinské populace, která je ochotná se za mír vzdát části území, už mají války dost. Lze v tuhle chvíli realisticky predikovat, jak to dopadne a kdy to skončí?
Predikce jsou poměrně obtížné z mnoha různých důvodů. Asi nejzávažnější je neochota jak vedení, tak obyvatel RF přistoupit na jakékoliv z jejich pohledu polovičaté řešení. Únava z dopadů války, o níž jsem mluvil na počátku, se týká nejen západních zemí, ale také Ukrajiny a samozřejmě i Ruska. To však historicky prokázalo, že je schopné ustát i války trvající mnoho let, a nakonec v nich zvítězit i za cenu obrovských lidských a materiálních obětí.
Ukrajinci jsou unaveni a frustrováni jak všudypřítomnou korupcí a rostoucími problémy v zásobování potravinami a energiemi, tak trvalou hrozbou v podstatě násilného odvodu jich samých nebo jejich blízkých do armády a odvozu na frontu. Velmi špatně na ně působí i bezprostřední válečné ztráty známých a příbuzných, které se dnes týkají už stovek tisíc rodin. Povzbudivý není ani fakt, že jim nad hlavami v podstatě bez odporu létají ruské křižující střely a drony.
Vede Kateřina Konečná KSČM správným směrem?Anketa
To slavné „povolení zasahovat hluboké území Ruska“ nemá žádný smysl. Rusko jasně prohlásilo, že jen zkusit něco takového bude znamenat tvrdou odpověď nejen Ukrajině, ale i původcům těchto raket a zdrojům jejich informací. Možností má ruská armáda víc než dost, počínaje likvidací družic, sbírajících informace o potenciálních cílech, a konče použitím jaderných zbraní, jak je uvedeno v jeho nově připravené jaderné doktríně. Takže bych to raději neriskoval.
Kyjev hodlá do konce roku uspořádat další mírový summit, kterého by se tentokrát mělo účastnit i Rusko, ale Ukrajinci zároveň odmítají, že by tam s nimi vedli rozhovory. Má to být prostřednictvím třetích stran. Může to být účinnější než přímé jednání Rusů a Ukrajinců proti sobě? A má vůbec v tuto chvíli Moskva zájem válku ukončit, když se jí na frontě daří?
Kyjev může pořádat třeba deset summitů a Zelenskyj může donekonečna fantazírovat, že na ně sice Rusko pozve, ale jednat tam s ním nebude. Jedna věc je prakticky jistá – Ukrajina a její vůdce hrají ve vývoji války na Ukrajině jen minimální, pokud vůbec nějakou roli. Stejně jako Rusko nebude nikdy jednat se současným ukrajinským vedením, nebude ani Ukrajina přítomna žádným jednáním, kde se bude skutečně rozhodovat o podmínkách, za nichž bude Rusko ochotno ukončit svou takzvanou „speciální vojenskou operaci“. Osobně se domnívám, že tato jednání už probíhají a jejich intenzita není zanedbatelná. Změny na politické mapě světa a Evropy, stejně jako nadcházející volby v USA mě v tomto přesvědčení utvrzují.
Zájem, nebo nezájem Moskvy ukončit válku prakticky nesouvisí se situací na frontě a s jejím vývojem. Rusko si může na rozdíl od Ukrajiny dovolit válčit léta. Pro Vladimíra Putina jsou podstatná jiná hlediska než čistě válečná. Například fakt, že je ve stále rostoucích řadách svých spojenců vnímán jako „ten, který se úspěšně postavil USA“. Jeho ukrajinské dobrodružství není Čínou, Indií nebo Tureckem vnímáno jako válka dvou států, ale jako válka Ruska s aliancí NATO, soustřeďující své úsilí na území Ukrajiny.
Podstatné jsou také viditelné politické, diplomatické a sociální dopady války na protivníky Ruska. Viditelně rostoucí únava a nespokojenost obyvatel EU a USA, způsobená zhoršováním ekonomické, bezpečnostní a sociální situace. Vyplácení obrovských finančních prostředků Ukrajině prakticky bez kontroly jejich skutečného využití, vedoucí k omezení schopností investovat do řešení vlastních problémů atd. atd. Potenciální dopady pokračujícího prohlubování těchto rozporů na myšlení obyvatelstva a na jednání politiků protivníka převyšují jakékoliv myslitelné náklady, vynaložené na PSYOPS nebo „hybridní války“ a z pohledu ruského vedení plně ospravedlňují pokračování války.
Psali jsme:
Západ působí bezradně a není vůbec jednotný. Některá česká média citují ne zrovna optimisticky znějící analýzu The Economist z konce září, podle níž se válka vyvíjí špatně. Jestliže prý má Ukrajina a její západní podporovatelé vyhrát, je třeba nejprve přiznat, že prohrává. Místo Zelenského „plánu vítězství“ je podle Economistu potřeba změnit směr a Ukrajina musí dostat důvěryhodné bezpečnostní záruky. Jak by takové záruky mohly vypadat?
Jedinou možnou bezpečnostní zárukou pro Ukrajinu, resp. pro to, co z ní po válce zbude, je přísná neutralita, garantovaná a dohlížená zeměmi, stojícími mimo NATO a EU. Čína, Indie, Turecko, možná přizvou i USA. Možná.
Podle citované analýzy nezaútočilo Rusko na Ukrajinu kvůli územním ziskům, ale aby zabránilo její prozápadní orientaci. Pakliže si však Ukrajina takový směr vybrala, není její právo si ho prosadit?
Rusko další území nepotřebuje a nemá ani prostředky k jeho získání a udržení. Pokud by chtělo území skutečně získat, muselo by kromě armády, schopné ho dobýt, disponovat i dostatečným personálním potenciálem k jeho okupaci a k udržení obyvatel jednak naživu, jednak v poměrném klidu. A to nemůže rozhodně očekávat nikde v Evropě.
Co znamená spojení „prozápadní orientace“? Pokud tím myslíte rozkradení výrobních kapacit za účelem likvidace konkurence, rozprodej území západním těžařským společnostem, imigraci muslimů nikoliv z postsovětských republik, ale z Afghánistánu, Pákistánu, Sýrie a dalších zemí, nebo lidská práva tak bezbřehá, že je nejde vůbec uplatnit, pak ano, souhlasím. Také jsme si tuto orientaci zvolili, a kdybych to vzal do detailu, Ukrajina, resp. její politická reprezentace, je prozápadně orientovaná více než vrchovatě už dnes.
Osobně jsem nakloněn věřit Vladimiru Putinovi, že cílem útoku Ruska na Ukrajinu původně skutečně bylo „jen“ ochránit rusofonní obyvatelstvo východní Ukrajiny, a ostatní efekty se už jen nabalovaly. Docela by se mi líbilo, kdyby například ČR zaujala podobný postoj vůči volyňským Čechům. Že to jde, ukazuje i příklad Maďarska.
Fotogalerie: - Výcvik vojáků na Ukrajině
Stále se skloňuje možné přijetí Ukrajiny do NATO, což bylo Zelenskému opakovaně slibováno, že k tomu jednou dojde. Řada expertů však varuje, že na to nikdy nebude mezi současnými členy aliance shoda, a tedy k přijetí Ukrajiny nikdy nemůže dojít. I s ohledem na hrozbu jaderného konfliktu například mezi Ruskem a USA či jinou západní jadernou velmocí. Jak to hodnotíte vy? Co ty opakované sliby členství v NATO znamenají?
Slibem nezarmoutíš. Laicky se tomu říká „těšínská jablíčka“. Jejich podstatou je udržet Ukrajince v naději, že se jim na konci všeho dostane zasloužené odměny v podobě vstupu do NATO a přijetí do EU a všechny jejich problémy tím budou vyřešeny. S touto sladkou vidinou budou ochotněji snášet útrapy a problémy, které se na jejich „cestě na západ“ nezbytně objeví.
Ukrajina nikdy nebude členskou zemí NATO z mnoha dobrých důvodů. Neshoda o jejím přijetí mezi členskými zeměmi je jen vnějším projevem mnoha animozit, které v této věci panují, jak mezi členy aliance, tak ze strany některých členů, konkrétně například Polska, vůči samotné Ukrajině. Kdybych měl jako bývalý aktivní účastník a zároveň pozorovatel jednání vysokých výborů NATO vyjádřit svůj názor na pravděpodobnost vstupu Ukrajiny do NATO, přirovnal bych ji nejspíše k pravděpodobnosti, že vyhrajete jackpot ve Sportce. Tedy nic moc.
Jaké jsou možné scénáře konce války na Ukrajině? Jaké ústupky bude muset Ukrajina udělat a co bude pro Rusko přijatelné? Je konec v dohlednu?
Je dost pravděpodobné, že tato válka ve svých důsledcích povede ke vzniku něčeho, co bych nazval „Charta OSN II“. Dokumentu, který uzná naprostá většina zemí Evropy a jehož účelem bude nově definovat bezpečnostní garance v Evropě po rozpadu NATO a rozdělení EU na několik bezpečnostních a ekonomických bloků. Rád bych věřil, že jedním z nich nebude Západoevropský chalífát.
Při pohledu na historické zkušenosti z válek, vedených na území Ruska, soudím, že válka se přehoupne do roku 2025 a v něm také skončí. Konec války bude spojen s útěkem Volodymyra Zelenského do zahraničí, případně s jeho smrtí, za níž budou navenek stát lidé z ukrajinské armády. Další vývoj je obtížné určit, ale domnívám se, že v něm bude hrát velmi významnou roli Čína. Její představa o rozdělení území Ukrajiny je realistickým obrázkem konečného uspořádání, přijatelného jak pro Vladimira Putina, tak pro jeho voliče, a nejspíš i pro Západ.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Je reálné, že válka na Ukrajině skončí v roce 2025?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
HonzaSouček
