Není tomu tak dlouho, co naši mediální scénu oběhla iniciativa „Historie nezabije“, týkající se práva občanů na vlastnictví zbraní. Nyní jsme viděli činnost jednoho vlastníka zbraní, navíc budoucího historika, a hořce se vyrovnáváme s následky. Co vy na to?

Útok z 21. prosince se mne vysoce dotýká, odehrál se na typu fakulty (sám jsem totožnou na jiné alma mater navštěvoval), jež je celým svým působením zaměřena opačně. Útočníkem opravdu byl student oboru i mnou absolvovaného, útok byl proveden typem zbraně, která sehrává dosti důležitou roli v připravovaném zákoně o zbraních. Ostatně návrh tohoto zákona projednal právě před měsícem výbor pro bezpečnost, v jehož čele stojí také graduovaný historik. Aby byl přehled úplný, za bezpečnost občanů nesou politickou odpovědnost premiér a ministr vnitra, oba graduovaní učitelé dějepisu. Tolik o úloze historiků.

Ovšem ona vámi zmíněná iniciativa reagovala na něco zcela jiného, na nutnost implementace novely evropské směrnice 91/477/EHS, vyžadující speciální povolení a zbrojní pas též na vlastnictví a nošení historických palných zbraní. Čímž fakticky odsuzovala členy klubů vojenské historie a účastníky historických rekonstrukcí k ukončení většiny jejich aktivit. Rozhodně tedy vidím rozdíl mezi koordinovaným vystoupením velké skupiny nadšenců, vybavených zbraněmi více než 200 let starými, což se naposledy odehrálo poblíž města Slavkova počátkem tohoto měsíce, a cílenou střelbou z moderní poloautomatické pušky, navíc vybavené optikou, proti spoluobčanům. I když z hlediska zákona jde v obou případech o zbraně.

Jaký je váš vztah ke zbraním? Patříte mezi zastánce práva na individuální ozbrojení, nebo mezi jejich odpůrce?

Jsem z generace, která prošla základní vojenskou službou. Prošel jsem výcvikem v motostřeleckém vojsku, střílel jsem ostrou municí ze všech automatických zbraní, které byly v té době ve výzbroji. Jako příslušník jednotky, jež střežila objekty ministerstva, jsem vícekrát v roli velitele směny musel uprostřed noci kontrolovat stráže, vyzbrojené automatickými zbraněmi s ostrým střelivem. Systém byl velmi propracovaný a přísný, v maximální míře se snažil eliminovat chybu jedince, pravděpodobnost jeho selhání byla prý nižší než selhání řidiče automobilu. Při takto nastaveném systému nemám se zbraněmi žádný problém.

Lze ale předpokládat, že nyní se dostanou ke slovu odpůrci zbraní. A že jejich projev bude velmi hlasitý a důrazný…

Já sám vidím čtyři oblasti, v nichž by se právo na zbraň nemělo občanovi upírat. Sebeobrana, sport, myslivost a hobby. Možná jsou ještě oblasti další, ale já preferuji tyto čtyři. Vlastnictví zbraně AR-10 (upřesnění oproti původnímu typu AR-15) se jich fakticky nedotýká. Funkční dlouhou poloautomatickou zbraň podle mne občan nepotřebuje, ta by měla být vyhrazena příslušníkům ozbrojených sil a jen k výkonu služby. Z výše uvedených čtyř oblastí jsou tři – sport, myslivost a hobby – úzce svázány se spolkovou činností s dosti přísnými pravidly, takže zneužívat současné tragédie k útokům na ně bych považoval za minimálně nevkusné.