Tak je to tu zase. Venkov proti městu v 2. kole volby prezidenta. Volební mapa prakticky odpovídá prezidentským volbám z roku 2018, možná i 2013. O čem to svědčí?

Že lidé na venkově více preferují populistické politiky a jejich agendu, protože mají pocit, že se jim centrální vláda dostatečně nevěnuje, nebo se o ně v horším dostatečně nezajímá, a to vcelku bez ohledu na to, kdo u vlády právě je. Řekněme si ale upřímně, že toto není pouze problém České republiky, podobný má řada dalších zemí.

Fialova vláda vyhrála v podstatě už třetí volby po sobě. Kavárna je ve výborné pozici a hospoda je rozhádaná. Jak je to možné?

Nemyslím, že by volby vyhrála vláda, a upřímně, jsem přesvědčen, že naděje, které vkládá třeba část intelektuálů do Petra Pavla se mohou velmi snadno ukázat jako liché. Do druhého kola postoupili ale dva kandidáti, kteří představují dva zcela diametrálně odlišné pohledy na politiku a důležité je říct, že oba do něj postoupili s velmi silným mandátem. Na co to doopravdy ukazuje je nasnadě; většina voličů si umí „vybrat stranu“.

Babiš vytáhl proti generálovi Pavlovi s tím, že se pokusí zařídit mír. Hovoří o svých kontaktech s Macronem a dalšími státníky. Lze si představit, že by v případě zvolení prezidentem alespoň částečně přispěl k řešení situace?

Neumím posoudit jeho kompetenci v tomto směru, ale rád bych věřil, že ať už bude prezidentem kdokoli, bude usilovat o čestnou a transparentní politiku dovnitř i navenek. Bohužel, mír se nedá „zařídit“, musí se vyjednat a k tomu nestačí mediátor, ale je potřeba mít také obě strany ochotné k jednání.