Pane Cílku, začněme koronavirem. Boj s ním jsme, jak se zdá, zvládli, ale nemáte obavu, že navzdory nejrůznějším katastrofickým studiím to nebude ani příliv a odliv, ani vítr, ani zemětřesení, meteorit či tání ledovců, ale právě nějaká nemoc, se kterou nebude lidstvo schopné bojovat?

Víte, doba, kdy se neustále cosi předpovídalo – a kdy se zakládaly prognostické ústavy, ta je dnes už minulostí.

Ale zase se můžeme z té minulosti poučit, protože tam se událo hned několik velkých epidemií, které dokázaly zlikvidovat většinu populace. Já jsem nicméně přesvědčen, že lidstvo je natolik variabilní a přizpůsobivé, že přežije jakoukoliv epidemii.

Spíše než pandemie se obávám jakési homogenizace myšlení. Je důležité zachovat si tu vrozenou variabilitu nejenom v boji s viry a bakteriemi, ale také v otázce duchovní, protože dnes se mluví obecně o homogenizaci celého světa, například i ekosystému, ale já myslím, že bychom si měli tu tradiční variabilitu a rozmanitost rozhodně ponechat.

Já se domnívám, že covid nastavil zrcadlo naší civilizaci, že je to do jisté míry ta stinná stránka naší společnosti, která zde po léta vzniká. Covid jenom všechny ty nešvary zvýrazňuje.