Začal nám nový rok, rok parlamentních voleb. Co si od těchto voleb přát? V nejobecnější rovině, jakou vládu si máme vysnít?

Nejdříve bych chtěl všem čtenářům popřát úspěšné vykročení do roku 2025. V té nejobecnější rovině bych nám přál hlavně vládu, která splňuje dva základní požadavky. Je odborně zdatná a koná ve prospěch této země a jejích občanů. Což nynější vláda není, to už (i podle volebních preferencí) vidí naprostá většina lidí. Představitelé vládní koalice jsou naprosto bezradní, konají čím dál šílenější kroky (např. protlačení státního rozpočtu na rok 2025 i přes varování vlastních odborných poradců), které maskují čím dál hloupějšími výroky (viz prohlášení o německých platech premiéra Fialy nebo blouznění o vítězství ve volbách Markéty Pekarové Adamové ze 3% TOP 09). Pro politika je nejhorší, když se stane směšným, a to se čelní představitelé této vládní koalice stali. S chutí bych se některým činům nebo výrokům zasmál také, kdyby to nebyli lidé, kteří zároveň většinou svých činů přímo či nepřímo škodí naší zemi.

Objevují se vážná varování, že ústup od uhlí nastane díky cenám emisních povolenek tak rychle, že elektřinu z uhlí nebudeme mít jak nahradit. Tvrdí to třeba Pavel Tykač. Máme se spolehnout na dovoz elektřiny z Německa a máme akceptovat trvale vysoké ceny energie díky zeleným tendencím?

Přiznejme si, že tyto tzv. zelené cíle jsou absolutní a nesmyslné ideologické zlo. Na základě pomatené ideologie likvidujeme ekonomiku celé EU, zatímco zbytek světa nás předbíhá mílovými kroky. Tedy ne, nesmíme nic akceptovat, naopak se musíme vzepřít a snažit za každou cenu udržet co největší soběstačnost v pokud možno všech ohledech, v otázkách energetiky pak obzvláště. Být na komkoli závislý je ekonomická i energetická sebevražda. Podle ČEPS se Česká republika stane závislá na dovozu elektřiny ze zahraničí už po roce 2025. To nesmíme dopustit!

Potáhne v případě energetické krize Evropa za jeden provaz, nebo se zopakuje scénář z doby covidu, tedy „každý za sebe“?