Před několika dny vystoupilo dvanáct předních českých lékařů s ostrou kritikou, týkající se zřízení a činnosti Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES). Krátce nato ministr zdravotnictví Petr Arenberger rozhodl o ukončení spolupráce s touto skupinou. Budou její rady a doporučení, jak dál postupovat, chybět, na což upozorňují některá média i členové MeSES, nebo jste činnost této skupiny nepovažoval za prospěšnou pro řízení chodu státu?

Skupina MeSES, resp. její hlavní protagonisté, byli v různých „kabátech expertů“ na Ministerstvu zdravotnictví od loňského roku. Celkem jich bylo čtrnáct a byli to oni, kteří navrhli specifické české ukazatele pro vyhodnocování dopadu epidemie a na jejích podkladech byla vypracována opatření známá jako PES. Jen připomínám, že do doby působení těchto expertů zemřelo na Covid v České republice přibližně 7 tisíc osob, po jejich zapojení pak 23 tisíc dalších. V březnu zavedla tato skupina další ukazatel – nemocní na 100 tisíc obyvatel – a vydává za něj počet pozitivně testovaných. Dnes tato skupina říká, že selhal stát a že oni zachránili mnoho lidských životů, ale podle mého názoru je to trochu jinak.

Jak to je tedy podle vás?

Klasické řízení v epidemii by mělo být: Ministr zdravotnictví – jeho expert = hlavní hygienik – jeho servisní a expertní organizace = Státní zdravotní ústav s národní referenční laboratoří a epidemiology. To však bylo nahrazeno skupinou aktivistů „expertů“ (Experti, Iniciativa Sníh, MeSES) = právníků, filosofů, biochemiků, demografů doplněnou lékaři se „zájmem“ o problematiku, kteří ale nikdy nesložili atestaci z epidemiologie, takže z hlediska českého zákonodárství neměli a nemají ani odbornou způsobilost vykonávat pozici epidemiologa. Určitě je nutné odejít od aktivistického modelu MeSES ke standardnímu výše popsanému institucionálnímu modelu. Experti by neměli stát mimo tuto strukturu, a pokud instituce mají o jejich práci zájem, je nutné jejich činnost institucionalizovat třeba společným projektem, grantem a financováním a podobně. Není možné, aby hlavní hygienik nebyl sám v Radě vlády pro zdravotní rizika, a není nutné, aby tam byli neinstitucionalizovaní „aktivisté“.

Podle imunologa Václava Hořejšího z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd může být za ukončením spolupráce to, že na ministerstvu mají pořád ještě silnou pozici „promořovači“, kteří nesou značnou část zodpovědnosti za tragická selhání vlády z konce léta 2020 a před Vánocemi. Má vůbec v nynější epidemiologické situaci v zemi ještě význam hovořit o promořování, když vezmeme v úvahu počty očkovaných a těch, co Covid-19 prodělali?

Myslím si, že termín promořovač jako označení člověka, který prosazuje ochranu vnímavé a ohrožené skupiny a nechává neohroženou skupinu prodělat onemocnění, by neměl být brán v tak pejorativním smyslu, jak je podáván. Varianta protiepidemických opatření – práce s infikovanou rizikovou skupinou lidí a kontrola jejich zdravotního stavu například bezpečnostními telefonáty je určitě lepší, než zavírání celé populace.

V současnosti významné procento populace onemocnění prodělalo a významné procento je očkováno. Bohužel, nejsou očkováni ti správní lidé, protože osoby starší 65 let stále přispívají ke všem úmrtím v 90 procentech. Pokles ve struktuře zemřelých je za 4 měsíce očkování jen o pár procent, a to je špatné, protože to měly být desítky procent. Hlavním cílem všech opatření od počátku bylo to, aby osoby z vnímavé a ohrožené populace na Covid neumíraly. Nyní chtějí experti zamezit cirkulaci viru v populaci tím, že budou testovat a očkovat každého včetně dětí. Znovu připomínám, že musíme očkovat ty, kteří na Covid umírají, a protože většina z nich umírá v nemocnici, pak jejich vysoká proočkovanost sníží i počty hospitalizací. Testovat bychom měli jen osoby s příznaky, a pokud chceme jednorázově testovat osoby bez příznaků, musíme dohledat trasováním, zda to testování mělo smysl, tedy že pozitivní osoby někoho nakazily. Pokud se tak nestalo, je testování zdravých lidí jen zbytečným vyhazováním peněz.