Považujete za varovné, že Česko je podle denních přírůstků nakažených v posledních dnech jednou z nejpostiženějších zemí EU?

To vidíme jenom čísla nějakých pozitivních testů, ale já k nim postrádám další informace. Jestli opravdu ti lidé onemocněli, a pokud ano, tak jak onemocněli. Jestli je bolely svaly a klouby, jenom zůstali doma a po deseti dnech šli zase do města, do práce, do školy. Teprve se znalostí těchto informací bychom mohli vynášet nějaké soudy.

Při ochraně před nákazou se často skloňuje slovo roušky. Co si myslíte o významu jejich nošení a je dobře, že je na některých místech povinné?

To je téma, o kterém se možná ještě budou psát učebnice. Teď je každý občan České republiky znalec na to, kde se mají, nebo nemají roušky nosit. Přitom roušky se nosí už spoustu let, v dobách epidemií, nosí se na operačních sálech, takže nějaký efekt pochopitelně mají. Pokud kýcháte a kašlete a chcete nastoupit do tramvaje, tak je dobré, když ji máte, abyste nešířil kapénkovou infekci, když máte nějakou bakterii nebo vira. Ale pokud je člověk zdravý, tak si myslím, že je rouška zbytečná.

Máte šest dětí, jaké jsou jejich reakce a Váš názor na to, že musí nosit roušky teď už i během výuky?

Děti to snášejí celkem dobře. Samozřejmě se může stát, že jejich nošení může nějakému dítěti vadit, ale většinou to pro ně není problém. Navíc v porovnání s dospělými, kteří v tom vidí ohrožení své existence nebo omezení svobody, si to děti samozřejmě neuvědomují. Maximálně opakují to, co říkají jejich rodiče. Takže když máte rodinu, v níž roušky odmítají, tak ani to dítě nebude v roušce rádo, a naopak. Pokud jsou úzkostliví rodiče, tak ti naopak skoro nepošlou dítě do školy, nebo jedině s rouškou. Názorů na to, jestli je mají děti mít ve třídách během výuky, je mnoho. Ale já si nemyslím, že tohle je tak vážná choroba, abychom kvůli ní přijímali takové restrikce. Myslím, že to je infekce, která je možná nakažlivější než chřipka, ale zatím nemá tu její velkou nemocnost.