Ladiku, se zájmem sleduji tvé vyprávění z cest, nejnověji po Gruzii a Kyrgyzstánu. Já bych se ale tentokrát přidržel situace u nás doma. Když se sem vracíš, jaká společenská atmosféra na tebe „padne“? Co cítíš kdekoliv v ČR?

Je to zvláštní, ale přestože obvykle navštěvuji země, kde na tom lidé finančně nejsou tak dobře jako lidé u nás, cítím v sousedních a východních zemích, ať už se jedná o Polsko, Ukrajinu nebo zmíněnou Gruzii a Kyrgyzstán, větší radost ze života. Lidé, přestože mají na výplatních páskách částky šestkrát nižší než u nás, nebo dokonce čelí mezinárodnímu drancování a válce, tak se baví, potkávají se v kavárnách, v barech hraje muzika, mnohde se v kuřáckých barech vychutnávají doutníky… U nás jako kdyby na lidi padla ta havloidní blbá nálada. Ulice prázdné, lidi zalezlí u režimních zpráv českých televizí, v hospodách sice můžete pořád dokola poslouchat rádiové songy „povolených“ režimních umělců… ale skoro sami. Lidi zmizeli. Připadá mi to jako mrtvolný klid před válkou. Teda jako před bouřkou, jsem chtěl říct. 

Ostravsko, kde žiješ, zažívá krizi kolem hutě Liberty. Čtenář z Prahy si řekne: No co, padá další fabrika, to už tu bylo. Je to teď jiné?

Je to jiné, je to podstatně větší průser. Ostravsko přežilo likvidaci dolů OKR (dnes by se už možná naše uhlí hodilo a ekonomicky vyplatilo, ale je pozdě), přežilo likvidaci Vítkovických železáren a dalších klíčových ostravských provozů, ale likvidace Nové huti Klementa Gottwalda neboli Liberty, jak tomu říkáte v Praze, to je řádově větší malér. Mimochodem, málo je známé to, že železárny nezaložil ten truhlář z Dědic, po němž pak dostaly jméno. Výstavba začala už v roce 1942 v rámci závodu Reichswerke Hermann Göring. Hermann se prvního odpichu jaksi nedožil, Klema se z něj mohl radovat aspoň rok, první žhavé železo vyteklo z vysoké pece v Kunčicích v březnu roku 1952.  

To je ovšem dávná historie. Po roce 1989 stát vpustil do klíčového podniku nejrůznější privatizátory pod heslem, že jakýkoliv soukromý vlastník je lepší než stát. Výsledek této blbosti nyní vidíme před námi. Zbývajících 6 000 zaměstnanců sedí od prosince doma a pobírá 70 % platu. Fabrika stojí, dluhy za energie jsou ve výši miliard. Někteří zaměstnanci jsou ještě optimističtí, většina ovšem už tuší, že před námi je likvidace největšího hutního závodu v Česko-slovensku a s tím drastické dopady nejen na 6 000 zaměstnanců. Spolu s jejich kolegy z dodavatelských firem a jejich rodinnými příslušníky jde o desítky tisíc osob. A to je pro Ostravsko ohromný průser. 

Vláda řeší, kdo za to může. Zda indický magnát, minulé vlády, či dnešní vláda… Co od Fialy Ostravsko čeká?

Co chcete čekat od neschopného úředníčka? Vrtět ocáskem před svým pánem, to by mu šlo, všichni přece dobře víme, že pozvánka k dědovi v Bílém domě přišla jen jako pochvala za příšerné zadlužení dalších několika generací za schválení nákupu nesmyslných amerických letadel. K čemu nám asi tak ty předražené americké hračky budou, když dnešní války se nevedou letadly jako v případě amerického zničení Iráku nebo Libye před dvaceti lety. Dnes jsou pro bojové operace klíčové bezpilotní drony nejrůznějších velikostí, ale my se jak pitomci opět připravujeme na tu předchozí válku. O té ostudě s primitivní angličtinou úředníčka při státní návštěvě v USA ani nemluvím. Hodnotím pozitivně aspoň to, že na rozdíl od setkání s Netanjahuem nečetl náš pan Nutella své bláboly z kusu papíru, ale naučil se je zpaměti.

Samozřejmě že zodpovědnost za současný stav mají v prvé řadě současní majitelé NHKG, ovšem zodpovědnost za předraženou energetiku v České republice, to je jednoznačně vina těch dnešních vládních surikat, které budou ještě chvilku u koryt. 

Kdykoliv, kdy na Ostravsku padla fabrika nebo důl, lidé se o sebe museli nějak postarat. Představy, že by se mohli přeškolit na programátory, jim nepomohly. Jak si poradil horník nebo hutník, kterého vyrazili z práce?

Ostrava měla po převratu bezmála 330 tisíc obyvatel. Dnes jsme na 280 tisících. Takže je jasné, že Ostrava vymírá. Brigádníci ze Slovenska a jiných částí republiky se vrátili domů. Spoustu lidí po zastavení neefektivních výrob v devadesátkách vstřebaly služby a nové firmy. Ty časy jsou ovšem pryč. 

Jaká je nálada v běžné ostravské nebo porubské hospodě? Vzhledem k regionální i celostátní situaci? 

Běžná porubská hospoda už není. Když si vezmeme třeba právě Porubu a její legendární podniky Morava, Beseda, Slovan, Zuzana, Panorama – tedy podniky, postavené za socialismu pro stovky osob, tak žádný z nich už neexistuje. Některé už hodně dlouho, některé nepřežily dobu  babišovského EET a zákazu kouření, dobu koronopodfucku a fialovské brutální zdražení cen energií na vytápění objektů spojené s příšerným nárůstem cen nápojů a jídel. Poruba není Praha, tady nejsou turisti ani úřednická vrstva, která chodí jíst za stravenky.

Menší podniky živoří, ale zatím přežívají. Změnila se kultura těchto míst. Příšerná inflace, což je v podstatě jen jiný název pro legální krádež státu na občanech, negativně ovlivnila návštěvnost podniků a média se nám snaží podsunout, že už je vše v pořádku a inflace klesla k nule. Jenže inflace není nic jiného než porovnání cen dnešních s cenami přesně před rokem. Dnes už všichni zapomněli, že před zavedením zločinného systému EET před pár lety stála dvanáctka v lidové knajpě Kompas 22 Kč. Pak přišel státní teror na kuřáky, státní teror na hospodské, státní teror na občany druhé kategorie (tzv. neočkované) a hle – pivo stojí 44 Kč. To je pro mě nárůst 100 % za přibližně šest let, tedy řekněme 15 % ročně. A tak je to se vším, pivo uvádím jen jako příklad. Takže nadšené hlasy svazáků z českých médií, že inflace prý klesla na 2 %, neznamená nic jiného, než že z té nové příšerné ceny 44 Kč teď bude chvilku růst cena pomaleji, ale zpět se už nikdy nevrátí.