Houslový virtuos Pavel Šporcl napsal otevřený dopis předsedovi vlády a poté se s Andrejem Babišem také sešel. V dopise varuje, že čeští umělci jsou kvůli covidu v ohrožení a že česká kultura úplně přestala existovat. Jak situaci v kultuře po roce opatření a omezení v důsledku pandemie vnímáte vy?

V ohrožení nejsou jen umělci, ale zejména a hlavně živnostníci mnoha profesí, a také malé firmy. Ti všichni dávají práci mnoha dalším lidem, a pokud tito budou končit na úřadech práce, pak to bude extrémní zátěž pro nás všechny. Stát to nebude schopen ufinancovat bez zvyšování daní. Co se umělců týče, zastávám stále stejný názor, že v malé České republice je silně předimenzováno umělecké školství a následkem toho je mnoho hráčů na hřišti a málo prostředků na jejich fungování. A bude hůř. Státní rozpočet, ale zejména rozpočty krajů, měst a obcí si v následujících letech nebudou moci dovolit investovat do kultury prostřednictvím všemožných grantů, dotací a podpor tolik, kolik před covidem. Podle mne bude z veřejných rozpočtů posilovat zejména zdravotnictví, neboť se jasně ukázalo, že roční uzávěra společnosti má příčinu v nedostatku kapacit nemocnic na ARO a JIP. To bude potřeba napravit, poněvadž takovéto pandemie se mohou opakovat a kapacity nemocnic budou zásadně rozhodovat o uzavření společnosti. Také je v nemocnicích nedostatek personálu, protože se na něm v minulosti šetřilo. Kultura v těchto veřejných rozpočtech nebude určitě prioritou. Soukromí investoři a sponzoři se také mnoho dalších let do kultury nepohrnou, neb mají svých problémů dost. To se samozřejmě týká především tzv. živé kultury. Malíři, sochaři, grafici, ti to zvládnou. Otázka je, kdo si bude moci dovolit v této době kupovat jejich díla. Samozřejmě se budou dále točit nějaké seriály, filmy, nahrávat a nějak prodávat hudba, budou fungovat televize. Tam je ovšem otázka, zda se jedná o kulturu, a ne pouze o zábavu.

V minulém roce šla v reakci na pandemii do kultury pomoc ve výši 2,2 miliardy korun, z toho polovina na příspěvkové organizace a druhá na tzv. ziskové podnikatele. Podle Pavla Šporcla je ale podpora nedostatečná, protože jde o zhruba deset tisíc korun na měsíc pro jednoho. Jak by měla dostatečná pomoc lidem v kultuře vypadat?

Žádná dostatečná pomoc neexistuje, to by stát musel ty peníze pouze tisknout bez ohledu na cokoli. Ty peníze musí někdo vytvořit svojí prací, zaplatit daně a pak je může stát rozdávat. Po roční uzávěře společnosti ty daně nebudou, podle mne, nic, co by stálo za oslavu. Problém je na straně silně předimenzované umělecké sféry. Já chápu, že by chtěl být každý umělcem, ale v reálném světě to není možné.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek ve studiu České televize, kam byl společně s houslistou pozván, však prohlásil: „Pane Šporcle, vám jsme v loňském roce vyplatili 700 tisíc korun, půl milionu na streamování, 126 tisíc bylo na váš podnik, 60 tisíc byl osobní příspěvek“. Připomnělo vám to projev Miloš Jakeše na Červeném Hrádku, jak ministrovi posléze vpálili kritici?

Komu by to Jakeše nepřipomnělo? Zaorálek jen ukázal svoje skutečné myšlení, neměl argumenty, tak to chtěl zakrýt vytvořením závisti. Tyhle údaje si musel nechat předem vyhledat svými podřízenými, čili bylo to zcela úmyslné a předem připravené na efekt.