Firma Huawei hrozí žalobou na Českou republiku o 40 miliard, pokud Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost nestáhne, či nezmění svou zprávu, která varuje před technologiemi firmy. Má NÚKIB změnit svůj postoj?

Naprosto narovinu. Já nejsem odborník na tyto informační technologie, ale vím, jak se s nimi dá kouzlit. Vím také velice dobře, že se technologie dají otestovat, zda jsou, nebo nejsou nebezpečné. Skutečně se to dá otestovat a zjistit. Osobně si nemyslím, že by technologie Huawei byly více nebezpečné než technologie iPhonů nebo jiných zařízení, která jsou vyráběna ať ve Spojených státech, či jinde. Z toho důvodu, že každá společnost si nechává otevřená okénka a políčka. A americká vláda musí mít do přístrojů přístup – i když se tvrdí, že nikoliv – samozřejmě předpokládám, že má přístup do kódů, které umožňují otevírat dvířka do příslušných informačních technologií, do softwaru a podobně. Umožňuje odposlechy, umožňuje vytahovat informace z cloudu a podobně.

Proč by to tedy kontrolní úřad psal pouze a právě o Huawei – a ne tedy o ostatních firmách?

Technický dotaz, proč napsal totéž o izraelských radarech, když já osobně vím – a dokonce jsem sám zjišťoval informace přímo od svých bývalých kolegů v Bruselu – že je to nesmysl. Proč to psali u radaru? Mohu se pouze domnívat, že, ať úmyslně, nebo neúmyslně, se dezinformace a podobné praktiky staly určitým nástrojem konkurenčního boje mezi konkrétními firmami i mimo Severoatlantickou alianci. Ať už se jedná o firmy čínské jako v případě Huawei, nebo izraelské jako v případě oněch radarů. Je to moje domněnka a netvrdím to bezpečně, ale z různých indicií se mohu domnívat, že tomu tak skutečně je.

Jak často může docházet k podobným případům? Je tento ojedinělý, nebo se s podobnými věcmi budeme setkávat častěji?

Myslím, že se s těmi věcmi budeme setkávat častěji, protože konkurenční boj přitvrzuje. Z mého pohledu, upřímně řečeno, my potřebujeme svým způsobem omezit obchod s Čínou, potřebujeme nějak vyrovnávat tlaky, ale tohle není optimální cesta pro malou zemi, jakou je Česká republika. To znamená kývnout na všechno, co se vymyslí v rámci Spojených států a Evropské unie, to není úplně optimální cesta pro Českou republiku. Měli bychom si udržovat vlastní názor na hospodářskou politiku a vlastní názor na politiku zahraniční obecně. Ne tedy jen tu ekonomickou, jak se o ní v poslední době mluví, ale měli bychom i ponechávat, respektive znovu získat určitou míru samostatnosti v této oblasti.

Po Spojených státech odstoupilo od dohody o likvidaci střel středního a krátkého doletu i Rusko. Oznámilo, že obnoví vývoj dříve zakázaných zbraní. Zhorší konec smlouvy bezpečnostní situaci ve světě a vztah mezi těmito mocnostmi?

Je to otázka. Problém je v jedné věci. Ona smlouva začala být nepohodlná pro obě velmoci, protože se vzájemně omezovaly, zatímco ostatní státy si vesele střely s tímto dosahem vyvíjely. Ať už Severní Korea, případně Pákistán, Indie, Írán, Velká Británie, Francie – ti všichni mají střely tohoto dosahu, zatímco Spojené státy a Rusko byly určitým způsobem omezeny touto smlouvou. Myslím, že se řeklo A, ale bude určitým způsobem následovat jisté B, kdy dojde k uzavření další smlouvy. Případně Spojené státy nebo Rusko, každý za svoji stranu, vyzve svoje partnery, aby začali vyjednávat o smlouvě a podobně.

Nemyslím, že to povede k závodům ve zbrojení, nikdo nemá zájem vyvíjet jaderné rakety. V Evropě máme více než dvě stě jaderných pum a na druhé straně Rusko má jaderné zbraně, které dosáhnou do Evropy. Teoreticky jsou Rusové schopni se modifikovat na pozemní zařízení. Předpokládám však, že obě strany budou zachovávat zdrženlivost, protože Evropa nemá zájem na rozmísťování jaderných zbraní, a v tomto smyslu se vyjádřila i Angela Merkelová a Emmanuel Macron.