Místopředsedkyně lidovců Šárka Jelínková odmítla post ministryně práce a sociálních věcí, další místopředseda Petr Hladík nebude ministrem životního prostředí. Oba se shodli, že to mají do Prahy daleko a navíc by se nemohli tolik věnovat svým rodinám. Jak to vnímáte?

Vnímám to jako výmluvy a ještě ke všemu výmluvy dost průhledné. To, že mají oba politici rodiny a že nebydlí v Praze, jsou věci, které bezpochyby věděli už před volbami. A řekli to férově na rovinu voličům? No neřekli. Naopak! Všechny strany obou předvolebních koalic se tvářily, že mají dostatek lidí, ochotných a schopných převzít vládní odpovědnost. Ba co víc, tvářili se, že znají cestu z krize a že jsou připraveni okamžitě vládnout. Místo toho jsme ale svědky taktických úhybných manévrů, protože najednou se nikomu moc nechce tahat horké kaštany z ohně. Skoro to připomíná onu známou hlášku Františka Koudelky z filmu Jáchyme hoď ho do stroje: „Tak já teda v zájmu celku... kdyby to radši vzal někdo jinej.“

Je jasné, že tuhle vládu žádná procházka růžovou zahradou nečeká: covid, inflace, ekonomická stagnace, blížící se evropské předsednictví, to nejsou jednoduché věci k řešení, to je jasné. Ale přesto by člověk od vítězné koalice čekal trochu víc profi přístup. Ne, že se kandidáti na ministry nechají nahánět málem jak adeptky na královnu krásy ve Formanově Hoří má panenko. Ono to pak totiž celé působí velmi nedůvěryhodně a člověk si skoro říká, co za tím je, že se do vlády nikomu nechce...

Třetím ministerstvem pod taktovkou lidovců by mělo být zemědělství. Je rozložení ministrů i vládních činitelů mezi stranami podle vás odpovídající?

Odpovídající je v tom smyslu, že prostě odpovídá tomu, co si jednotlivé strany v rámci koaličního jednání byly schopné vyjednat. Jak víme, lidovci byli vždycky ve vyjednávání o vládě velmi, kulantně řečeno, šikovní. Prakticky pokaždé si dokázali vyhandlovat mnohem víc, než kolik by jim mělo příslušet z hlediska prostého volebního výsledku. Zkrátka je jedno, kdo zrovna lidovce vede. Lidovci jsou totiž pořád lidovci a chovají se podle toho.

Marian Jurečka bude nakonec ministrem práce a sociálních věcí, bližší by mu mělo být zemědělství. Překvapilo vás toto obsazení? Je vhodným kandidátem?

Tak na ministerstvu práce a sociálních věcí se bude určitě jezdit traktorem daleko hůř než na ministerstvu zemědělství. To je pravda. Ale na druhou stranu, my už přece z minulosti dávno víme, že obsazování vládních postů není otázkou nějaké odbornosti, ale právě těch dohod, o kterých jsem mluvila před chvílí.

Takže kdyby bylo nutné udělat z Jurečky třeba ministra přes lunaparky a zábavní pyrotechniku, tak by jím byl. Pokud se tedy ptáte na vhodnost Jurečky coby ministra práce a sociálních věcí, tak se dá říct, že je zhruba stejně vhodný jako Fiala coby premiér nebo Stanjura jako ministr financí.

A všichni tihle jsou pak daleko vhodnější kandidáti než pirát Lipavský jako člověk na takzvané „zamini“ (ministerstvo zahraničních věcí, pozn. red.). 

Během vládního vyjednávání se hodně diskutovalo o Pirátech a o tom, kolik postů si se čtyřmi poslanci zaslouží. Chtějí toho Piráti moc?

Z Pirátů se kvůli volebnímu debaklu stala taková nechtěná teta z Vodňan, kterou si na svatbě nikdo moc nepřeje, nikdo ji tam nepotřebuje, protože s ní stejně není žádná velká legrace, ale přesto ji pro jistotu pozvou. Tak jako ze slušnosti, i když se dopředu ví, že s ní budou problémy a že nakonec stejně každého jen pomluví. Je to holt příbuzná, tak co už...

Podle aktuálního dění se ale zdá, že Piráti jsou si toho celkem dobře vědomí, a proto také není dopředu jasné, zda nyní víkendové vnitrostranické hlasování o vstupu do vlády klapne, nebo ne. Z interního fóra to zatím vypadá, že situace je padesát na padesát, takže to bude ještě zajímavé.

Každopádně vzhledem k volebnímu výsledku je jasné, že Piráti by měli dostat nanejvýš tak tlustý od šunky, ale určitě ne ministerstva. A už vůbec ne ministerstvo zahraničí, protože dát Pirátům zahraničí je stejné, jako udělat hrobníka ministrem zdravotnictví.  

Jaký je váš názor na obsazení postů ve vedení Poslanecké sněmovny, bez poměrné účasti politiků z hnutí ANO nebo z hnutí SPD? Bude to mít nějaký vliv na vnímání veřejnosti?

Mně tohle zcela principiálně vadí. Já bych byla ráda, kdyby fungovala základní politická kultura, kdy post předsedy Sněmovny automaticky připadá opozici, a ve vedení Sněmovny jsou zastoupeny strany dle výsledku. Bohužel se ale tahle politická kultura v posledních letech nekoná – ostatně porušilo ji v minulém období i hnutí ANO, takže se teď nemají moc čemu divit. Jakmile se pravidla poruší jednou, budou se pak porušovat pořád.