Ústavní soud konstatoval, že hoteliér v Ostravě nediskriminoval občany Ruska, když chtěl vědět, co soudí o okupaci Krymu. A když ji schvalovali, odmítl je ubytovat. Dostal pokutu od České obchodní inspekce, ale ústavní soudce se ho zastal, protože podle něj bylo zasaženo do svobody politického projevu hoteliéra. Důvod omezení poskytnutí služby byl podle něj racionální a nebyl veden žádnými zavrženíhodnými pohnutkami. Co tomu rozhodnutí říkáte?

Pro mne je závěr Ústavního soudu překvapující. Ale názor Ústavního soudu je svatý, je třeba ho respektovat. Pokud jde o výklad práva, já jsem se jen podivil tomu, že tady může člověk vystavit občana jiného státu tomu, aby nesouhlasil nebo kritizoval politiku svého vlastního státu, čímž se může po návratu do domovské země dostat do problémů. Může čelit nějakým tlakům za to, že kritizoval politiku vlastního státu. Obávám se, že to je trochu politizace práva. Nicméně je to nález Ústavního soudu, platí to, přes to vlak nejede, samozřejmě se takhle bude rozhodovat dál. Jen si nedovedu představit, že přijedou Číňani a budou tady muset podepisovat, že odsuzují zákrok na náměstí Tchien-an-men.

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová má obavy, že tímto rozhodnutím mohl Ústavní soud otevřít pověstnou Pandořinu skříňku, protože může nastat situace, kdy restauratéři odmítnou obsloužit některé své spoluobčany pod heslem, kdo nepracuje, ať nejí. Stejně tak prý mohou odmítnout obsluhovat rozvedené osoby, pokud si budou myslet, že rozvod je špatný. Není to trochu přehnané?

To, že Ústavní soud řekl, že je velký rozdíl mezi vyjádřením vlastního názoru a rasovými a náboženskými představami, je zvláštní. Samozřejmě jsou meze, rasová nebo náboženská diskriminace není možná. Ale jestliže je svobodným projevením názoru, když odmítnu ubytovat člověka, pokud neřekne to, co si myslím já, bojím se, že kolegyně má pravdu, že se otvírá Pandořina skříňka. Potom můžou přijet Francouzi a budou podepisovat, jestli souhlasí se žlutými vestami, nebo ne. Podle mne nepatří do svobodného podnikání, že budu nutit zákazníka, aby podepsal prohlášení odsuzující vlastní stát. Ten člověk přece nemůže za to, že představitelé státu se pro něco rozhodli. Občan Venezuely nemůže být nucen, aby odsoudil Madura. To si vůbec nedovedu představit. V tom vidím problém.

Vy jste řekl, že rozhodnutí Ústavního soudu je svaté, že přes to nejede vlak. Nicméně ministryně financí Alena Schillerová v souvislosti se zadržováním odpočtů DPH prohlásila, že to, co chce Ústavní soud, nejde respektovat. Ústavní soud se zastal firmy, které finanční správa kvůli spornému obchodu za několik set tisíc korun zadržela veškerý odpočet ve výši 52 milionů korun, Ústavní soud jednání finanční správy označil za protiústavní. Takže pro ministryni rozhodnutí Ústavního soudu svaté není, ona ho respektovat nemusí?

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti. To znamená, že není vyšší autority zákona, než je Ústavní soud. Představa, že se nebudu řídit nálezem Ústavního soudu, i když mi není vlastní, je absurdní, protože pak dojde k rozvrácení právního státu. Ústava říká, že Česká republika je právním státem. A pokud je právním státem, tak výrok Ústavního soudu, ať se mi líbí, nebo ne, musí platit. A nikdo nemůže říci, že platit nebude.

Ministryně financí argumentovala tím, že nejdřív se musí změnit zákon, pak teprve může finanční správa změnit své postupy. Je to důvod, proč nerespektovat nález Ústavního soudu, že jednání finanční správy je protiústavní?

Ústavní soud řekl svůj právní názor a každý se tím musí řídit. Samozřejmě je možné přijmout novou právní úpravu, která bude vycházet z nálezu Ústavního soudu. Ale nemůže ignorovat rozhodnutí Ústavního soudu, to bychom byli v Bangladéši. To není možné.