Jak vnímáte chystaný pozemní přesun části vojsk NATO přes naše území?

Samozřejmě s tím souhlasím. Je to v pořádku, a to ze dvou důvodů – za prvé proto, že jsme členy Severoatlantické aliance a pohyb vojsk našich partnerů patří ke zcela běžným věcem, a za druhé, pokud jde o stávající mezinárodní situaci, už přes rok trvá ruská agrese na východě Ukrajiny, proběhla anexe Krymu a takový postup, jakým je přesun armády ze cvičení, je zcela namístě.

Naši partneři zejména v pobaltských zemích se cítí ohroženi poté, co Rusko obsadilo část území Gruzie, rozvrátilo část Moldávie a pokračuje s tím i na Ukrajině. Pobaltské země, které mají velký podíl ruského obyvatelstva, cítí, že je riziko ze strany Ruska vysoké, a o to je důležitější, abychom si toho byli vědomi i my a nepodceňovali je.

Nedávno se připomínalo první výročí od připojení Krymu k Rusku. Jak situaci hodnotíte s tímto odstupem?

Pro mě vlastní anexe nebyla překvapivá, šlo o zabrání cizího státu a bylo to naprosto bezprecedentní porušení mezinárodního práva. Co mě ale hlavně překvapilo, byla reakce Evropské unie, ale zejména Spojených států a Velké Británie, protože to byly zejména tyto dvě západní země a Rusko, kdo v roce 1994 na budapešťské konferenci garantovaly Ukrajině územní celistvost poté, co se vzdá jaderných zbraní. O to je horší, že právě Rusko tuto dohodu nedodrželo, ale pro mě je nepřijatelný i postoj Velké Británie a USA, které za smlouvu ručily.

Vladimir Putin nyní mluvil o připravenosti bránit Krym i s pomocí jaderných zbraní...

To je to šokující informace a potvrzuje to jen fakt, že se ruský prezident nechová odpovědně a je nebezpečím pro své sousedy.

Co říkáte na to, že Putin připustil, že v souvislosti s ruskými vojáky na Krymu lhal? Neuvedl tím do trapné situace i naše politiky, kteří tehdy spolu s ním tvrdili, že tam Rusové nejsou a že Putin mluví pravdu?

To bylo od těch, kdo se zastávali Putina, velmi naivní. A to, že tolerovali jeho bezprecedentní postup, se jim podle mého názorů vymstí. Tito lidé nehájí zájmy své země, ale zájmy Ruska.

Bude průjezd konvoje NATO příležitostí, na níž se ukáže, jestli u nás působí ruská „pátá kolona“, jak se objevuje v některých komentářích?

O tom, že tady působí několik tisíc ruských agentů, se dlouho hovoří a je pravda, že v minulých letech si někteří lidé mysleli, že tito agenti hájí pouze ruské ekonomické zájmy, ale já jsem přesvědčena, že hájí ruské mocenské zájmy a působí jak v médiích, tak v politických stranách a na vysokých úřadech.

Z reakcí na současnou akci ohledně průjezdu vojáků NATO lze jasně usuzovat, kdo s Ruskem na této úrovni dlouhodobě spolupracuje. Je navíc velmi pravděpodobné, že někteří z nich za tuto spolupráci dostávají finanční odměnu a je třeba vědět, že se v takovém případě jedná o zradu, a Česká republika by to měla řešit jako vlastizradu.

Mají smysl akce organizované na podporu konvoje NATO? Co lze očekávat během týdne, který ještě zbývá?

Myslím, že je zcela namístě, aby se vedle těch akcí, které jsou dlouhodobě organizovány proruskou stranou jako protesty proti NATO, vyjádřili i naši občané, kteří se s tímto postupem ztotožňují. Je tady poměrně rozvinutá občanská společnost a jistě zvolí vhodnou formu jak vyjádřit své postoje.

Pokud jde o to, co nás čeká před přesunem, nevím, co se ještě může objevit, ale předpokládám, že dojde k občanskému vyjádření názorů a myslím, že by přejezd neměl vést k čemukoli radikálnímu. Je plně v souladu s naším právem a legislativou a souhlas k němu dala vláda. Mimořádné emoce by neměly nastat, pokud k nim nezavdají příčinu vnější síly.

Nejsme ve snadné situaci. Některé skupiny Českou republiku dlouhodobě vyhodnocují jako zemi, kde má prezident Putin mnoho svých příznivců. Věřím, že poměry v krizi nepřerostou a že budeme spolehlivým partnerem NATO.

Jsme ke spojencům z NATO dost loajální?

Naši vojáci jsou profesionálové, kteří přispívají k akcím v rámci akcí Severoatlantické aliance. Pokud jde o rozpočet, máme stejně jako některé další země NATO rezervy, ale věřím, že s měnící se bezpečnostní a politickou situací bude rozpočet navyšován. Nejde ale jen o navýšení rozpočtu, ale také o to, aby ty prostředky, které budou takto vyčleněny, byly co nejefektivněji využity.

Gesto, kterým je přesun vojsk NATO přes střední Evropu, někteří odpůrci označují za provokaci, která zabrání řešení krize na Ukrajině diplomatickou cestou… Jak vidíte perspektivy jednání?

Nemyslím si, že průjezd vojsk přes Českou republiku takto může působit. Situace na Ukrajině je dlouhodobě velmi vážná a samozřejmě, že bychom si všichni přáli, aby to, co se odehrálo v uplynulém roce, nikdy nenastalo a aby Rusko nenapadlo sousední stát. Každé řešení, které povede k míru a zastavení bojů, je dobré, ale současně je třeba situaci řešit tak, aby Doněcká oblast i Krym zůstaly součástí Ukrajiny. Mám ale obavy, že jednání, která se uskutečnila, jsou pouze snahou o příměří. Které nemusí mít dlouhé trvání.

Co říkáte na srovnání Varšavské smlouvy a NATO?

Nesdílím tento názor, jsme demokratickou zemí a členství v NATO jsme si zvolili dobrovolně rozhodnutím parlamentu, který vzešel z demokratických voleb, toto srovnání je pro mě naprosto nepřijatelné. Po naší zkušenosti z roku 1938, kdy jsme zůstali osamoceni a byli napadeni, nemohu pochopit názory, že bychom si neměli zajišťovat spojenectvím svou bezpečnost. Stejně nechápu tento pohled ve světle zkušenosti z roku 1968, kdy jsme dokonce byli napadeni svým partnerem z Varšavské smlouvy.

Měli by u nás působit američtí vojáci trvale, jak se o tom uvažovalo v souvislosti s radarem v Brdech?

Ano, a domnívám se, že by to posílilo naši bezpečnost. Myslím, že zrušení záměru v Brdech byla promarněná příležitost a bylo zásadní strategickou chybou, že Česká republika k tomu kroku neměla odvahu.

Jak vnímáte proruskou orientaci prezidenta Zemana?

Velmi mi vadí, že jede na oslavy do Moskvy, protože je to vyjádření sympatií k armádě, která v evropském prostoru působí jako okupační. Myslím, že mohou být pravdivé některé úvahy o tom, že prezident Zeman měl přes Lukoil zaplacenou část své prezidentské kampaně, a proto je nyní ruské straně zavázán. Za zahraniční politiku nese odpovědnost vláda a premiér měl tento prezidentův úmysl korigovat.