Co by měla EU aktuálně udělat s problémem přílivu afrických uprchlíků?

Hlavní problém začíná tím, že se uprchlíci vůbec dostanou na moře, podle mne je potřeba především imigranty udržet na břehu. Nechápu ani, proč evropské lodě operují tak blízko libyjských břehů a pak uprchlíky dopravují do Itálie nebo Řecka. Evropská unie teď bude muset najít sílu k radikálním krokům proti pašerákům, nacházet jejich lodě, likvidovat je, ale také organizátorům pašování sáhnout na konta. To ovšem znamená větší intenzitu zpravodajské činnosti, odhalování nelegálních převodů peněz. A samozřejmě stejně tak, jako oni vedou hybridní válku proti nám přes internet apod., by měla Evropa odpovídat. Pokud budeme jen zachraňovat uprchlíky z lodí a vozit je do Evropy, situaci nezlepšíme. To vše ale nemůže být odděleno od dalších aktivit.

Jaké aktivity máte na mysli?

V Libyi se o moc dělí různé skupiny a není tam centrální vláda. Evropská unie nebo NATO tedy nemůže vstoupit na toto území a je otázka času, kdy nastane kritický bod a kdy budeme stát před rozhodnutím k radikálnímu kroku tímto směrem. Tedy před rozhodnutím postavit na pobřeží azylová střediska a přímo tam rozhodovat o udělení azylu.

Kdo by měl tyto kroky koordinovat?

To musí dělat Evropský parlament. V minulosti se zanedbala spousta věcí a příčinou byla přílišná benevolence Evropské unie a přehnaná humanita. To, co říkám, neznamená, že nemám soucit s lidmi, kteří trpí. Tady ale jde o zásadní otázku, jak a zda vůbec chceme chránit evropský kulturní, ekonomický a politický svět, v němž máme své hodnoty. A pokud je hájit chceme, musíme rozhodnout, jakým způsobem. Vojenské řešení je až tím posledním, a proto by měla existovat společná strategie. Zatím v tom unie není úplně jednotná.

Vytvoření azylových táborů na severu Afriky by vyžadovalo i vojenskou přítomnost. Jak by podle vás měla vypadat?

Nešlo by o válečnou operaci, akce by se dala zahrnout do humanitární masové akce, která by situaci řešila. Nejsem si ale jistý, že je evropská bezpečnostní strategie jednotná. O tom, že má každý stát odlišný přístup, svědčí i rozdíl přístupu k plnění závazků k NATO a dvouprocentního podílu obranných výdajů k HDP. To vnímá i Rusko, které vidí tuto rozkolísanou rovnováhu. Dlouho jsme v evropském prostředí měli pocit, že nás nemůže nic ohrozit a že je svět bezpečný, ono to ale tak není a změna myšlení asi ještě nějakou dobu potrvá.

Evropa není jednotná ani v případě rozhodnutí o povinných kvótách na přijímání uprchlíků…

V tomto ohledu jsou naštěstí alespoň česká vláda a koalice jednotné a potvrzují, že budou vzdorovat snaze stanovit kvóty. Za hnutí ANO mohu říct, že je náš postoj jasný, a to i v případě europoslanců, kteří v Evropském parlamentu hlasovali jednoznačně proti kvótám. Hrozí totiž situace, že země, které jsou schopné poskytovat pomoc, tuto schopnost ztratí, protože budou samy ohroženy a budou muset řešit vlastní problémy. A navíc může dojít k radikalizaci extrémních politických subjektů, které využijí tuto slabost. Jsem tedy proti kvótám. Nemyslím si přitom ale, že bychom nebyli schopni uprchlíky přijmout, jen politický přístup k tomuto řešení je politicky neobratný a obrací se proti reprezentacím, které ještě drží unii pohromadě.

Jaká by nastala situace v České republice po přijetí kvót?

Smlouvy se mají dodržovat, Lisabonskou smlouvu naše politická reprezentace podepsala a podle ní má unie právo kvóty nařídit, nicméně je třeba vzít v úvahu, že dnes je úplně jiná situace. A problém je i v tom, co bude po přijetí kvót a příchodu imigrantů. Pokud to Evropský parlament prosadí, uprchlíci v České republice nebudou chtít zůstat, budou se snažit dostat do Německa, Francie a dalších západních zemí. Pak dojde k tomu, že nám některá z těchto zemí řekne, že kvóty nedodržujeme.