Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Kocába (+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Grigorije Paska, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.),  Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,  Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešík (+ z 23. 10.)  Džamily Stehlíkové či Michala Marka.

Jak hodnotíte situaci na východě Ukrajiny?

Situace na Ukrajině je mnohem komplikovanější, než západní vůdci předpokládali. Věřím, že by chtěli, aby se Ukrajina stala součástí Evropské unie. USA to podporuje, protože bere Ukrajinu jako strategické území. Naše geopolitické touhy nicméně mohly některé lidi na Ukrajině pobouřit. I proto se nyní jihovýchodní část snaží odpojit. Je v tom hodně nedorozumění, nicméně hlavně ze strany EU a USA. Přinést západní principy demokracie do blízkosti Ruska tak nárazově nemohlo slavit úspěch. Rozhodnutí nepředvídalo sílu ruských lídrů. Bylo jasné, že je na východní Ukrajině velká nostalgie po časech SSSR. Ostatně tyto sentimenty byly známé daleko před tím, než Viktor Janukovyč odešel z funkce. Donbas by nikdy nesouhlasil s tím, že se chce Ukrajina stát součástí NATO. Je spojený s Ruskem takřka pupeční šňůrou. Dozvěděl jsem se, že tam žije deset procet penzistů, kteří dostávají důchody z Ruska. Jestliže to je pravda, jde o jedno z jasných pout. Lidé si na Donbasu ostatně na penze stěžují neustále. Pro Evropu by bylo mnohem jednodušší, aby Ukrajina zůstala jakýmsi hraničním územím, protože náklady na její integraci do EU budou obrovské. Větší než čísla, která jsem v těchto souvislostech slyšel. Poté, co Janukovyč odešel, dostala Ukrajina od Mezinárodního měnového fondu veliké půjčky, které se mění v ještě větší dluhy.

Nemyslíte si, že se může stát Ukrajina ohledně vstupu do EU podobným věčným čekatelem jako Turecko?

Může být Tureckem i Řeckem dohromady. Ukrajina má strukturální problémy, její ekonomika není ukotvená. Dalším problémem je, že Ukrajina stárne. Mladí lidé totiž často emigrují do jiných zemí. Do EU, USA, Ruska, Běloruska a tak dále. Ti, co na Ukrajině zůstali, podporují vstup do EU, protože by se většinou chtěli přestěhovat jinam. Ostatní země totiž mají levnější služby, lepší výzkum, uvědomělejší ekonomické chování. Tohle všechno dohromady zdevastuje ukrajinskou ekonomiku. Všechen byznys, který byl doposud na Ukrajině úspěšný, se dostane do tvrdé hospodářské soutěže. EU to ví a proto se vstupem Ukrajiny do svých struktur nebude spěchat. Jednou z největších průmyslových částí je právě Donbas. A ten odmítá stále dotovat ostatní části Ukrajiny.

Občanská válka na Donbasu je v plném proudu. Doněcká národní republika a Luhanská národní republika uspořádaly volby, v nichž zvítězili separatisté. Je za těchto okolností na Ukrajině ještě možné zavést federativní uspořádání?

Už moc nevěřím na možnost federace. Válka na Donbasu je vedena hlavně z ekonomických důvodů. Jde o přírodní zdroje. Posledních dvacet let tyto regiony podporovaly Janukovyčovo politické vedení a podle toho se měnily administrativně i byrokraticky. Tohle rozložení sil se už jen těžko změní. Ve válce proti sobě navíc bojují příbuzní. Emoce bratrovražedné války jsou vždy ty nejsilnější. To už se nedá napravit. Proto jsou lidé z Donbasu přesvědčeni, že mohou fungovat jen jako obyvatelé těchto samozvaných republik. Nevidí už totiž žádnou cestu zpět.

Jde tedy hlavně o boj o přírodní zdroje?

Je to mnohem komplikovanější. Kdybych to měl vyjádřit procentuálně, boj o přírodní zdroje je čtyřicet procent celého problému. Dalších čtyřicet je kultura, původ a životní styl. Tyto regiony byly vždy mnohem více ruské, než si kdy Kyjev dokázal představit. Posledních dvacet procent je už zmíněný boj mezi příbuznými a nenávistí rozdělené rodiny. Účtem neřešení všech těchto problémů je dnešní situace. Kyjevská odpověď zní, že konflikt vyostřili Rusové, kteří přišli na Donbas podporovat místní, poštvali tamní vůdce a tak dále. Něco z toho je i pravda. Nicméně už na začátku konfliktu selhal hlavně dialog. Kyjev neuznal místní lídry za hodné rozhovorů. Nedávné volby v Doněcku a Luhansku proběhly také proto, že si místní chtěli zvolit své vlastní vůdce, které by ostatní respektovali. Bohužel, každý den bratrovražedného šílenství bývalou Ukrajinu více a více rozděluje, brání možnosti domluvy.

Konflikt na Ukrajině opět rozdělil i svět. V Rusku nadávají na lotra Obamu, v USA a EU na lotra Putina. Jak pohlížíte na tento ideologický boj?

Někteří lidé jsou bohužel velmi zkušení v propagandě. Je několik emocí, které lidi donutí k činu. Láska, strach a podle mě i jakési znepokojení z nejistoty. To poslední je něco jiného než strach. Bojím se toho, co se stane, když udělám toto. Proto to nejspíš neudělám. Znepokojení vychází z toho, že nevím, kdo je dobrý a kdo zlý. Dostanu informaci od někoho, koho respektuji a jsem přinucen mu věřit, protože ve světě, kde se o jednom i druhém říká, že jsou parchanti, nevím, co si jiného počít. Obě strany si pohrávají se strachem a znepokojením lidí. A v tomto rozpoložení lze lidi lehce přesvědčit o tom, kdo je nepřítel. Je to jednodušší než dialog, kulturní spolupráce a tak.

Možná se zeptám naivně, ale proč političtí lídři musí mít vždy nějakého nepřítele? Proč to bez nepřátel nejde?

Tvůj nepřítel tě definuje. Podle mě třeba Obama není až tak zlý chlapík. Určitě není o moc horší než ti, kdo v Bílém domě byli anebo budou. Někdy okolnosti člověka přinutí k velkému nepřátelství. Věřím, že Rusové podporují Donbas a kalkulují s vytvořením nezávislé Luhanské a Doněcké republiky. Vidí totiž, že se Ukrajina stává dalším Polskem či Litvou. Nárazníkové pásmo mezi Ruskem a Evropou se zužuje, což by právě Donbas měl zastavit. Takže jde o takový pat. Bohužel při něm umírají lidé.

Vydáváte časopis US - Ukraine Observer, kde se objevují informace, které nejsou některým americkým politikům po chuti. Neměl jste s tím někdy problémy?

Vážné neměl. Tento časopis dostává přímo do své kanceláře každý kongresman v USA. Myslím si totiž, že je Ukrajina opravdu velkou geopolitickou otázkou. Lidé Julije Tymošenkové v amerických politických strukturách se mě a časopis snažili zdiskreditovat. Požádali mě o rozhovor a ptali se, kolik peněz stojí tisk časopisu, kdo ho platí a tak. V rádiu a novinách pak publikovali zkreslené informace. Mě ale moc nezajímá, kdo je prezident. Zajímá mě, jaký je tam prostor pro dobrý byznys. Snažíme se, aby se stal Houston sesterským městem Kyjeva, ale i Doněcku. Doněck totiž bude centrem průzkumu výskytu břidlicového plynu a tak dále.

Na Ukrajině máte pronajaté farmy. Neměl jste někdy problémy s přebujelou byrokracií či korupcí?

To víte, že měl. A nemyslím si, že Majdan vyřešil problém korupce. Jeden z problémů na Ukrajině byl, že jsem nemohl koupit půdu. Proto jsem si ji pronajal. Registrace je velmi složitá a každý krok procesu mě stál peníze. Navíc jsem někdy moc nechápal, za co je platím. Dodnes tam funguje dost neprůhledný systém daní a oficiálních či neoficiálních mezd. Jsem velmi citlivý na korupci. Když jsem nastartoval svůj byznys, stanovil jsem, že lidem budu platit jeden oficiální plat. S daněmi, platy, penzemi a dalšími poplatky byly velké nesnáze. Platila různá pravidla pro různé lidi. Do agrobyznysu by se na Ukrajině ale mělo nejvíce investovat.

O tamní půdě se vyjadřujete v superlativech. Nemohlo by právě zemědělství vyvést Ukrajinu za pár let z ekonomických potíží?

Vždy se válčí kvůli ideologii či jídlu. Populace každého státu je většinou spokojená, když má co jíst. Ukrajina má obrovský dar, což je její půda. Má vyvážené minerály, skvělé hodnoty pH. Ostatně ve druhé světové válce si Němci tuto půdu odváželi na náklaďácích domů. Můžete tam pěstovat pšenici, slunečnice, jakoukoliv zeleninu. Potravinově by mohla být soběstačná. Hodně lidí se tam snaží modernizovat zemědělství a lepší se to. Nicméně pomalu. Pořád se tam používají stará zařízení, staré nářadí a zastaralé vědomosti. Vidím to třeba v chovu krav. V roce 1991 tam bylo okolo dvaceti milionů kusů a nyní zhruba necelé tři miliony. Vyvedou je na pastvu, pak se o ně už nestarají a následně se diví, že mléko či maso nejsou moc kvalitní. Po rozpadu SSSR bohužel skoro všichni vedoucí ze zemědělských družstev odešli do Ruska, kde si zařídili své vlastní byznysy. V dnešních ukrajinských hospodářstvích nikdo neví, jak funguje trh, jak lze produkty prodávat ve velkém a tak dále. Proto se zdejší zemědělství zadrhlo. Ale to se stalo už před pádem Janukovyče. Současné půjčky nicméně také nic neřeší. Půjčka pomůže, když peníze investujete do odvětví, která se budou rozvíjet a peníze v budoucnosti vrátí. Když s nimi ale jen platíte minulé dluhy anebo za ně vedete válku, kopete si jen hlubší jámu pro zaplnění budoucími problémy.