Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.),  Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Luďka Niedermayera, Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12)  Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila,  Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Jiřího Pospíšila,Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Jana Vidíma, Daniela Kroupy,   Františka Bublana,  Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)

Paní doktorko, jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Za loajalitu nepovažuji být někomu sluhou do svého sebezničení. Toto se po jednotlivých zemích EU chce, Brusel je nutí k poškozování vlastní ekonomiky a nic jiného sankce nepřináší. Zástupce RF v EU Čižov v pondělí přímo sdělil, že Rusko o sankcích nehodlá jednat, ať si s nimi děláme co chceme, oni budou reagovat po svém. Kdyby je tak trápily, jak se nám snaží vnutit naši politici, tak by aspoň zasedli ke stolu. Do roku 1989 jsme byli vazaly SSSR, ale nikdy nás nenutil, aby voják ČSSR šel s nimi bojovat do Afghánistánu. Českého občana za 40 let socialismu nikdo nemohl nazvat v jiné zemi okupantem. Mnohokrát kritizován, a to často právem, za politiku vnitrostátní je prezident Klaus, ale za 25 let od sametové revoluce je nutno právě jeho považovat za největší osobnost naší české politiky vůči zahraničí. Dokázal jít proti proudu, oprávněně nevěřil, že jsou chemické zbraně v Iráku, odhalil mezinárodní kšefty ohledně tzv. globálního oteplování, nesouhlasil s bombardováním Jugoslávie a jejím rozbitím, varoval před porušením mezinárodního práva nezákonným vznikem Kosova, kritizoval přepadení mírného obyvatelstva národa Jižní Osetie ze strany Saakašviliho, který by při dodržování mezinárodního práva byl dávno postaven před mezinárodní soud za genocidu národa Osetinců,  a  nehrozilo by mu jen zavření za majetkové delikty v Gruzii, kde jej trestně stíhají. Zájmy svého národa (když zrovna pominu zalíbení v propiskách) ve světě obhajoval po celou dobu 25 let, tedy postavení jeho sochy ve Washingtonu neočekávám. Negativní stopy zanechalo a zanechává tolik politiků, že by při jejich vyjmenovávání se mohl čtenář domnívat, že Parlamentní listy se staly telefonním seznamem bez čísel.

Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí Islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?

Já nevím, kdo hovoří o rozdvojení Evropy, ale musím se zeptat, kdo má tady pořád tendenci vzbuzovat v lidech strach a vyvolávat v nich pocit ohrožení? Kdo se jim vnucuje s myšlenkou, že je ten nebo onen nepřítel a dělá všechno proto, aby se nepřítelem stal? Komu tyto strachy slouží? Kdo vyzbrojuje islámské radikály? Očekávám že země Kapverdy, nebo Svazijsko to asi nebudou ... Na jedné straně se v nás vzbuzuje strach z islámu, ví se, že radikálové v rámci Evropy se rekrutují převážně z druhé generace přistěhovalců, jejich asimilace a osvojení si evropských hodnot příliš v praxi nefunguje, přesto je naši politici sem zvou.

Na druhé straně u nás nemají zastání křesťanští Syřané, jejichž dětem tito radikálové uřezávají hlavy a zbytek těla vidíte v matčině náručí. Záměrně se zde vytváří problémy, aby se mohly poté řešit. Já bych nebrala vážně, který stát má k Rusku údajně tvrdý postup, protože stačí jedny volby a vše se změní. Poláci nemohou odpustit Rusům fakt, že jejich ambice se v historii nenaplnily, byli od Moskvy vyhnáni už v 17. století Dmitrijem Požarským  a partnerství s Hitlerem se jim také nevyplatilo. Uzavřeli s ním  Pakt o neútočení, kterým časově předstihli SSSR. Známý pakt Molotov – Ribentrop byl podepsán až v srpnu 1939.  Okupovali Československo v roce 1938 na Těšínsku jako spojenci Hitlera, a holt jejich partnerství dobře nedopadlo. Nyní si nechali Američany umístit systém PRO a díky tomu na ně míří ruské Iskandery.