Když se podíváte na průběh různých akcí 17. listopadu teď v Praze, kdy se konaly spíše jen protestní demonstrace, co nám to říká o české společnosti?

Především si myslím, že v české společnosti přichází určité pochopení toho, že ta oficiální verze listopadových událostí neobstojí a je z různých stran zpochybněna. Podle toho, jak situaci sleduji, si myslím, že přichází pokus o hodnocení geopolitického významu těchto událostí. Význam já vidím v tom, že Československo, jako mnoho jiných zemí, se posunulo do jiné sféry vlivu a to do euroatlantického bloku. Nyní začínají následky vystupovat do popředí.

Další věcí je, že sametová revoluce se považovala za absolutní dobro, ale teď lidé začínají vidět i negativní stránky této věci. Jednoduše je to reflexe, která má v Čechách aktivnější a masivnější charakter než na Slovensku. Tady zatím tohle téma není vážně otevřené. Svět není černobílý, proto je dobře, že se o těchto otázkách v Čechách otevřeně diskutuje.

Komentátor Martin Fendrych si postěžoval, že se nekonaly žádné oslavy, že nikdo na události z listopadu 1989 veřejně nevzpomínal, až na pár oficiálních akcí, které měly jen velmi formální charakter. A chyběla v tom euforie z toho, co se před 24 lety stalo. Vidíte to stejně? Anebo je naopak normální, že po téměř čtvrtstoletí se prostě žádné bouřlivé oslavy nekonají?

Hlavním výsledkem těchto událostí se stala privatizace Československa, což je základní výsledek, který je v mém chápání nosný a přebíjí všechno ostatní. V Čechách jsou politické proudy, které používají termín kolonizace. Tedy, že se bývalé Československo stalo kolonií.

V České republice se nyní prostor k diskusi o privatizaci do jisté míry otevírá i díky výsledku nedávných voleb. Privatizace ze sociálního hlediska přinesla výsledek, který asi málokdo očekával: Obrovskou sociální nerovnost mezi těmi, kdo po privatizaci zvítězili a mezi těmi, pro které znamenala prohru. Proto je pochopitelné, že se žádné bouřlivé oslavy nekonaly, není k tomu ani nálada. Poslední dobou se navíc ta nerovnost prohlubuje a přitom si něco takového lidé od listopadu 1989 neslibovali. Václav Havel mluvil o ráji na zemi a dopadlo to takhle…