Začněme vyhlídkami na výsledek podzimních sněmovních voleb. Další průzkum v řadě potvrdil strmý pád ČSSD, která skončila opět na čtvrtém místě s deseti procenty. Do voleb zbývá něco přes tři a půl měsíce. Nakolik se může situace výrazně proměnit?

Trochu se bojím, že na to, aby se preference nějak výrazně změnily, už je pozdě. To by museli přijít s nějakou skutečně převratnou agendou. Zatím nejvýrazněji si vlastní agendu pěstuje Milan Chovanec, který pochopil roli ministra vnitra a soustředí se na otázky bezpečnosti. Mimochodem, otázky bezpečnosti, zejména v souvislosti s úpornou snahou Bruselu vnutit nám kvóty na migranty, jsou ty, které budou určovat „tón“ voleb.  A Chovanec zastává jednoznačné, pragmatické, i když pro sluníčkáře nestravitelné stanovisko. Kvitoval rozhodnutí Rakouska uzavřít hranice s Itálií a možná ho Brusel během prázdnin donutí, že ještě zvýrazní a přitvrdí rétoriku.

Upřímně řečeno, rozhovor s Robertem Žanonym, který „udělal“ výsledek Roberta Fica, ve mně nebudí moc velké naděje. To, co naservíroval serveru Aktuálně, jsou jen ploché marketingové řeči. Zaorálek se bude muset snažit ve své odborné agendě ministra zahraničí, aby získal věrohodnost. Šanci má, ale chce to nepodlehnout iluzi prázdnin. Uvědomme si, že sestupný trend ČSSD je střednědobý, trvá od května roku 2015, kdy v průzkumu CVVM dosáhla ČSSD vrcholného výsledku volebního modelu 29,5 %. Od té doby její obliba stále, i když různými přískoky, klesá.

Sociální demokracie je – plus minus šestnáct týdnů před volbami – v situaci, kdy ji opustil předseda Bohuslav Sobotka. Ten samojedinou kandidaturou a intrikařením docílil na sjezdu toho, že jako jediný kandidát zvítězil nad sebou samým v boji o předsedu, potom vykostil předsednictvo, aby tam měl jen své lidi. Diskuse na sjezdu nebyla. Mimochodem, nebyla ani na programové konferenci. Pak začal kosit domnělé vnitřní nepřátele, nejlépe ty silné, kteří by jej mohli ohrozit. Skoro by to mohlo vypadat, že kráčí se sebevědomým úsměvem nově bělostného chrupu k vítězství. A ono to bylo velké žbluňknutí. Místo toho, aby kompletně převzal odpovědnost, burcoval a snažil se dostat stranu zpět do sedla, hodil ručník do ringu a před volbami vycouval. Ne, to není mužné rozhodnutí, jak se to pokouší prezentovat Lubomír Zaorálek. To je opět ono gumové chování, které bylo v posledním roce na sociální demokracii vidět. Chceme sebrat voliče Pirátům. Ale neumíme být piráti… Chceme mladé městské liberální voliče. Ale ti přece ČSSD nikdy volit nebudou… Chceme být zelení. Ale po socansku.

Že je to směšné, je vidět na úmyslném ucpávání hlavních dopravních tahů a budování cyklostezek v Praze. Je to stejně paradoxní, jako když všem těm nešťastným Sobotkovým krokům, včetně bizáru demise-nedemise, tleskali právě voliči a představitelé TOP 09. No bodejť by netleskali, taková krásná sebevražda politické konkurence v přímém přenosu. Tragédií byl pokus o vytunelování fakultních nemocnic jejich přeměnou na univerzitní, tragédií byl drakonický protikuřácký zákon, tlačený sociálními demokraty. Tragédií byl pokus o kariérní řád učitelů, umanutost Kateřiny Valachové a nestoudné chování jejího nástupce. Bohuslav Sobotka zkrátka je největším zklamáním posledních deseti let. Ze slušného hocha úřednického typu se stal… tímhle. Ten slušný chlapec pohřbil během jediného roku nejstarší existující politickou stranu v zemi.

Možná se to Lubomíru Zaorálkovi podaří. Otázka je, nakolik dokáže oslovit „normální“ lidi. Ty, kteří byli tradičními voliči ČSSD, jimiž Sobotka pohrdal. A oni odešli. Následky vidíme. ČSSD není už levicí, není ani levým středem. Nacpala se do středu, kde je plno. Její lídři nemají charisma Andreje Babiše. Nemají marketing. Nemají zavedenou firmu. Jsou většinou na politice závislí, a proto se bojí říci jiný názor. Raději mlčí a čekají. Stačí se podívat na jejich facebookové profily. Sociální demokraté si vykostili osobnosti (to tedy, pravda, zahájil už Jiří Paroubek), protože z nich měli strach. A tohle je důsledek.