Ze zpřesněných dat o vývoji české ekonomiky ve druhém čtvrtletí vyplývá, že došlo k meziročnímu poklesu hrubého domácího produktu o 11 procent, což je její nejhlubší propad v historii. Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara jsou ale tuzemské firmy navzdory katastrofálním číslům z nejhoršího venku. Sdílíte tento optimismus?

Technicky vzato ano, pro zaměstnavatele byla skutečně situace nejhorší na jaře. Když nic jiného, tak minimálně psychologicky. Nikdo nevěděl, jak dlouho karanténa potrvá, jestli se prudce nerozšíří druhotná platební neschopnost… V mnoha oborech se už taky skutečně začala rozšiřovat. Firmy třeba na papíře měly tržby, ale jejich partneři jim za služby nezaplatili. To už je teď pryč. Nicméně je tu jiný problém.

V Evropě, a tedy i u nás, máme velmi přeregulovaný trh práce. Firmám by se bývalo na jaře velmi ulevilo, kdyby mohly propustit část zaměstnanců. To ale kvůli dlouhým výpovědním lhůtám nebylo dostatečně pružně možné. A tak nezaměstnanost od té doby soustavně pomalinku narůstá, přinejlepším v některých měsících stagnuje, každopádně svého vrcholu ještě nedosáhla. Klesají reálné mzdy. Neboli zatímco situace firem se už trochu zlepšila, situace zaměstnanců se naopak dál zhoršuje. Ti z toho nejhoršího venku ještě nejsou.

Jaké dopady na ekonomické prostředí může mít skutečnost, když růst mezd nepokryje inflaci, což se v Česku ve druhém čtvrtletí stalo poprvé po téměř sedmi letech od posledního čtvrtletí roku 2013?