Ze zpřesněných dat o vývoji české ekonomiky ve druhém čtvrtletí vyplývá, že došlo k meziročnímu poklesu hrubého domácího produktu o 11 procent, což je její nejhlubší propad v historii. Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara jsou ale tuzemské firmy navzdory katastrofálním číslům z nejhoršího venku. Sdílíte tento optimismus?

Technicky vzato ano, pro zaměstnavatele byla skutečně situace nejhorší na jaře. Když nic jiného, tak minimálně psychologicky. Nikdo nevěděl, jak dlouho karanténa potrvá, jestli se prudce nerozšíří druhotná platební neschopnost… V mnoha oborech se už taky skutečně začala rozšiřovat. Firmy třeba na papíře měly tržby, ale jejich partneři jim za služby nezaplatili. To už je teď pryč. Nicméně je tu jiný problém.

V Evropě, a tedy i u nás, máme velmi přeregulovaný trh práce. Firmám by se bývalo na jaře velmi ulevilo, kdyby mohly propustit část zaměstnanců. To ale kvůli dlouhým výpovědním lhůtám nebylo dostatečně pružně možné. A tak nezaměstnanost od té doby soustavně pomalinku narůstá, přinejlepším v některých měsících stagnuje, každopádně svého vrcholu ještě nedosáhla. Klesají reálné mzdy. Neboli zatímco situace firem se už trochu zlepšila, situace zaměstnanců se naopak dál zhoršuje. Ti z toho nejhoršího venku ještě nejsou.

Jaké dopady na ekonomické prostředí může mít skutečnost, když růst mezd nepokryje inflaci, což se v Česku ve druhém čtvrtletí stalo poprvé po téměř sedmi letech od posledního čtvrtletí roku 2013?

Ve druhém čtvrtletí 2020 dosáhla průměrná hrubá měsíční nominální mzda 34 271 Kč. To bylo jen o 160 korun, neboli o 0,5 procenta, víc než ve stejném období roku 2019. Jenže zatímco růst nominálních mezd koronavirus solidně přidusil, inflaci neutlumil. Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 3,1 procenta. A z toho vychází, že reálně už mzdy nerostly, ale klesly o 2,5 procenta. To byl větší propad, než se očekávalo. Statistika navíc ukazuje, že víc se šetřilo na zaměstnancích s nižšími mzdami.

To je přesně to, co jsme před chvílí říkali – ta přeregulovanost trhu práce se vyrazila někde jinde než v nárůstu nezaměstnanosti. A v průměru vlastně zaměstnanci meziročně trochu zchudli, i když je to jen symbolické zchudnutí. K tomu bude přibývat nezaměstnaných, i když ne nijak prudce. Celkově tedy bude mezi lidmi méně peněz na útraty. Ani tržby tedy nebudou nijak zázračné… A tak bychom mohli pokračovat. Rozlévá a ještě se to bude rozlévat po celé ekonomice.

Odpuštění odvodů na sociální pojištění živnostníkům a firmám s maximálně 50 zaměstnanci do konce tohoto roku chce na mimořádné schůzi Sněmovny prosadit ODS. Prý s koncem úlev mnoho živnostníků ukončilo, nebo přerušilo svou živnost. Musí stát slovy šéfa pravicové strany Petra Fialy tímto krokem ulehčit podnikatelům těžkou situaci, protože dopady vypnutí ekonomiky neskončily 31. srpna?

Na jednu stranu to ve mně vzbuzuje jisté sympatie, protože každá úleva na daních je sympatická, na druhou stranu máme v totálním rozvratu veřejné finance a tohle by je ještě zhoršilo. Navíc nejsem ani příznivcem výjimek typu: Máte-li tolik a tolik zaměstnanců, máte výjimku na to a to. Pravidla by měla být jasná, pro každého stejná a dlouhodobě neměnná. Tedy nesouhlasím s tím.