Umělci jsou mezi těmi, které opatření proti epidemii koronaviru zasáhla nejvíc. Jak to ovlivnilo váš život? Jste nyní úplně bez práce, nebo jste se připojili k těm, kteří jsou se svým publikem alespoň online?

Eva, Jan: Naše publikum by asi moc nepotěšilo se s námi setkat jenom prostřednictvím obrazovky, proto jsme tuto možnost vynechali. Věříme, že se s diváky potkáme co nejdříve ve zdraví.

Co například vaše pracovní závazky na Slovensku?

Jan: V prosinci konečně budu moci odjet na pár dní na Slovensko, kde s mými studenty herectví připravíme plán  na příští semestr. Díky mému asistentovi Richardovi Sanitrovi jsem s kontaktu s mými studenty stále. – Na uměleckých školách je ovšem osobní kontakt pedagogů a studentů nezbytný.

Jelikož na Slovensku učíte, zeptám se vás, co říkáte na uzavření škol v některých zemích? Souhlasíte s tím, že by se žáci měli co nejdříve vrátit do lavic?

Jan: To ať rozhodnou epidemiologové, nezáleží na mém názoru.

Vy sami jste, pokud vím, už covid prodělali. Co byste vzkázali těm, kteří demonstrují proti vládním nařízením, například proti nošení roušek, kteří tvrdí, že se jedná pouze o „chřipečku“?

Eva, Jan: Může to být chřipečka pro někoho a fatální onemocnění pro druhého. Asi záleží na imunitě a dalších faktorech. Proti ničemu nebojujeme a ani nás různá nařízení neobtěžují. Umět se přizpůsobit, to je vlastně štěstí.

Vládních nařízení je celá řada. V poslední době mezi ně patřilo například uzavření obchodů v neděli nebo noční zákaz vycházení. Předmětem vtipů na sociálních sítích se před časem stal „zákaz zpívání“. Nyní zase umělci žasnou nad rozvolňováním typu „divadla mohou hrát, ale bez diváků“. Jaká opatření vám přijdou smysluplná, a naopak, jaká jsou podle vás naprosto nesmyslná?

Eva, Jan: Nesmyslné nařízení nám přijde – nezpívat a hrát bez diváků. To je jako léčit bez pacientů a vařit bez strávníků. Zavřít v neděli anebo v noci nevycházet – to je trochu legrační (myslíte, že se virus bojí tmy? A neděle?) Ale respektujeme to. A nebolí to.