Městský soud v Praze zamítl žalobu bývalého děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, který se soudní cestou bránil proti svému odvolání. Co na verdikt soudu říkáte? Překvapil vás?

Spor o Ševčíka je sporem politickým. Je sporem o to, nakolik mohou být lidé ve svém pracovním poměru postihováni za protivládní vyjádření. Ve sporu o Ševčíka nejde však jen o Ševčíka, jde o to, zda lidé budou profesně postihováni za to, že mají na vládní moci nezávislé myšlení a nebojí se svobodně vyjadřovat. Za vlády Petra Fialy ožívá praxe totalitního režimu do roku 1989, jež by se v 90. letech 20. století na vysokých školách a vědeckých ústavech netrpěla. 

Odvolání tehdy rektor VŠE Petr Dvořák zdůvodnil opakovaným nevhodným vystupováním Ševčíka na veřejnosti, které podle Dvořáka poškozovalo jméno fakulty. Co si o tom myslíte? A připomeňme, čím Ševčík podle Dvořáka jméno fakulty poškozoval?

Za odpudivé hodnotím to, že se rektor Dvořák snížil k tomu, že začal hovořit o odvolání děkana Ševčíka za jednání, kdy se Ševčík na protivládní demonstraci snažil pomoci represivním policejním aparátem zbitému a zraněnému člověku. Ševčík jednal morálně a lidsky. Zastal se bližního v nesnázích.

Je respektovanou hodnotou, pokud je vědec veřejně aktivní a veřejná aktivita není nic jiného než politika, v tom nejlepším slova smyslu. Ovšem jako dnes uznáváme Husa i Masaryka, také platí staré přísloví, že doma není nikdo prorokem. I dnes uctívaný Hus byl exkomunikován, pronásledován a nakonec upálen. Tomáši Masarykovi studenti vytloukli okna a vykřičeli jej z přednášky pro jeho veřejné názory, ať už v rámci boje o rukopisy či v době hilsneriády. Jak lehké je uctívat hrdiny dob dávno minulých, protože už v učebnicích, ve školních škamnách nám řekli, že jsou to ti správní, stateční rekové, a jak těžké bylo rozpoznat a hájit je za jejich života, když nebylo tak zřejmé, zda jde o skutečné hrdiny či falešné proroky. To je však úkol každé doby a každého člověka, který nechce být jen ovládaný objekt, ale sám dokáže hodnotit a má odvahu říci ANO nebo NE. Jasně, nedvojznačně.

Docent Ševčík v podstatě od začátku mluvil ohledně svého odvolání o politicky motivovaném rozhodnutí. Takže s ním tedy souhlasíte?

Ano. Kdyby totéž jednání dělal děkan Ševčík na demonstraci na podporu vlády, či ve svých vyjádřeních velebil, že máme nejlepší vládu na světě a nejlepšího premiéra v galaxii, určitě by jej rektor Dvořák nechtěl jako děkana odvolat.

Vy jste se ve svém blogu před pár měsíci dostal k situaci, kdy se nová děkanka Zubíková, nástupkyně Ševčíka, rozhodla jmenovat Ševčíka proděkanem pro ekonomiku. Tehdy jste v komentáři připomněl událost roku 1950 v Brně a padlo i jméno Václava Klause. Můžete to prosím i pro naše čtenáře rozebrat?

Po komunistickém převratu 1948 nová totalitní moc chtěla rozmetat své odpůrce mezi právnickou elitou na Nejvyšším soudu v Brně a brněnské právnické fakultě. Věc neřešila přímým represivním zásahem a zavíráním, ale Nejvyšší soud v Brně se zrušil a nově vytvořil v Praze s tím, že vládě nepohodlní soudci byli penzionováni. Brněnská právnická fakulta pak byla zcela zrušena. Vzpomněl jsem si na tuto situaci, když jsem četl vyjádření rektora Petra Dvořáka, že by mohlo být přistoupeno i ke zrušení Národohospodářské fakulty, kde byl Ševčík děkanem. Asi si vzpomněl na praktiky bývalého režimu.

Po léta byl na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně stojan, na němž byl k volnému rozebrání Newsletter Institutu Václava Klause. Až 5. 3. 2024 na diskusním fóru informačního systému Masarykovy univerzity započal student právnické fakulty debatu příspěvkem nazvaným „Patří Newsletter Institutu Václava Klause na chodby MUNI?“. Ozvaly se hlasy proti Newsletteru na právnické fakultě, které na počátku diskuse uvedl odborný asistent práva životního prostředí Jakub Vomáčka, jenž tiskovinu označil za odpad. Jiný účastník, čerstvý absolvent Filip Mihalovič si přisadil slovy: „Za mého působení na PrF jsem Newsletter IVK pravidelně uskladňoval v recyklačním pytli na papír“. Při čtení jeho slov, kdy se chlubí tím, že likviduje publikace, jsem si vzpomněl na dokumentární filmy z německé třetí říše, kdy jiní lidé ve jménu své tehdy módní a vládnoucí ideologie házeli do ohně závadné tiskoviny. Mám raději lidí, kteří dokáží vtělit myšlenku do slov a psát, tedy tvoří, ne ty, kteří tiskoviny a myšlenky ničí.

Zazněly i opačné názory argumentující svobodou slova či poukazující, že na Fakultě sociálních studií byl volební plakát vládní strany do Evropského parlamentu. Ty však utřel student politologie Fakulty sociálních studií, že kampaň do Evropského parlamentu na Fakultě sociálních studií je naprosto v pořádku, ale dotčený časopis je brak a do škol nepatří. Na což vtipně reagoval jiný student Fakulty informatiky slovy: „Co se mi líbí, je v pořádku, co se mi nelíbí, už ne". Výstižně vyjádřil argumenty zastánců svobody slova starší absolvent geologie: „Svoboda slova slouží k ochraně těch názorů, které nesdílí většinová populace.“

To, co řadu let nevadilo, najednou zmizelo. Stojan s Newslettery IVK byl na pokyn vedení fakulty z Právnické fakulty odstraněn. A já jsem si opět uvědomil, jak moc se změnila atmosféra svobody 90. let 20. století, kdy by studenty, ani učitele na vysoké škole nenapadlo omezovat svobodu slova a šíření různých myšlenek v akademickém prostředí.

Debata ohledně tiskoviny Institutu Václava Klause není jedinou věcí, která mne na Masarykově univerzitě v poslední době zarazila. V březnu 2023 jsem dostal anglickou pozvánku od vedení Právnické fakulty Masarykovy univerzity na konferenci Zakarpatské právní čtení, pořádanou Užhorodskou národní univerzitou. Uvažoval jsem o účasti veden touhou člověka narozeného v Československu poznat toto meziválečné československé a předtím uherské území, které Stalin v roce 1945 přičlenil k Ukrajině. Ale ztratil jsem chuť. 

Účastníkům konference se zakazuje užívat vědecké práce agresorského státu. Za mého života bylo více agresí – například útok USA, Francie, Německa, Británie na Jugoslávii 1999, útok USA a Británie na Irák 2003, útok Ruska na Ukrajinu 2022. Lze však domýšlet, že jde jen o rusko-ukrajinskou válku, když bylo dále zakázáno citovat a zahrnout do seznamu publikací knihy v ruském jazyce vydané v jakékoli zemi a články i v jiných jazycích, vydané v Rusku a Bělorusku. Nesmí se citovat publikace vydaná v ruštině v Lotyšsku ani odkazovat na Čapkovy knihy vydané v ruštině.

Názvy Rusko a Bělorusko se v pozvánce psalo s malým začátečním písmenem v rozporu s anglickým pravopisem. Ani v době Protektorátu Čechy a Morava se nepřátelské státy nepsaly s malým písmenem. Ani Rudé právo v 50. let 20. století nepsalo Spojené státy americké malým začátečním písmenem, byť je označovalo za imperialistické agresory v článcích o korejské a vietnamské válce.

Kdyby šlo jen o akci užhorodské univerzity, byla by to vnitřní věc této univerzity. Ale mezi organizátory je uvedena i Masarykova univerzita, děkan a proděkan její právnické fakulty jsou členy vědeckého výboru konference. To opravdu někdo myslí na Masarykově univerzitě vážně, že máme přestat citovat a používat ruské knihy či i jen v Rusku vydané neruské publikace? Tím zasahujeme nejen ruskou literaturu, ale vědeckou i uměleckou literaturu řady malých národů Ruska, jejichž knihy zpravidla nikde jinde nevycházejí.

Vylikvidování tiskoviny bývalého prezidenta Václava Klause lze spojit se zásahem vůči jinému prezidentovi. Rektor Mikuláš Bek, nyní současný ministr školství, znemožnil v září 2013 vystoupení prezidenta Miloše Zemana na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, neboť se obával, že by se mohl vyjádřit k předvolební kampani k volbám do Poslanecké sněmovny 25. - 26. 10. 2013. To Bek považoval za možné narušení politické neutrality univerzity. Prezident nakonec vystoupil na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, aniž byla namítána politická nekorektnost této vysoké školy a dalších vysokých škol, kde prezident Miloš Zeman vystoupil. Projev byl znemožněn funkcionářem, který je do funkce jmenován prezidentem republiky. I když v konkrétním případě byl jmenován Mikuláš Bek předchozím prezidentem Václavem Klausem.

Miloš Zeman Bekovo jednání zhodnotil jako urážku hlavy státu, proto jej již nezval na oslavu státního svátku. To, že znemožnění přednášky hlavy státu na veřejné univerzitě je urážlivým jednáním vůči hlavě státu, je zřejmé. Navíc je sporné, proč by měli být studenti izolováni na univerzitách od politiky. Vždyť u zrodu současného demokratického režimu v listopadu 1989 bylo to, že studenti vstoupili do politiky a tehdejší komunističtí rektoři a jiní akademičtí funkcionáři je nabádali, že se nemají zajímat o politiku, ale jen o studium. Demokracie se opírá o aktivní občanství. Toto aktivní občanství je v lidech vytvářeno i ve školách.

A v roce 2025 byl na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity ukončen pracovní poměr s učitelem sportovního kurzu, který spolupracoval s motorkářskou skupinou Noční vlci. Působil na univerzitě řadu let a nikomu to do té doby nevadilo, než došli novodobí kádrováci. Už se kádrují i tělocvikáři.

V dalším komentáři na téma odvolání Ševčíka, který jste napsal už v listopadu 2023, jste připomněl také případ profesora Petra Druláka. Z jakého důvodu?

Případ Miroslava Ševčíka i případ prof. Petra Druláka, který dostal výpověď ze zaměstnání na Ústavu mezinárodních vztahu zřizovaném Ministerstvem zahraničí, přičemž soud výpověď uznal za neplatnou, ukazuje, že se současní držitelé moci nebojí vynucovat provládní postoje i postihem v zaměstnání a trestat za protivládní názory. 

Výpověď z pracovního poměru je možná jen ze zákonných důvodů a výpovědní důvod kvůli politickým postojům náš zákoník práce neumožňuje. Ani vedení Ústavu mezinárodních vztahů nebylo tak hloupé, aby dalo někomu výpověď kvůli politickým postojům. Ústav dal výpověď profesoru Petru Drulákovi z důvodu organizačních změn pro nadbytečnost. To sice zákoník práce umožňuje, ale jen při splnění zákonných důvodů. Ty naplněny nebyly, proto tato výpověď byla soudem určena jako neplatná.

Petr Drulák je významný zahraničněpolitický myslitel, který se hlásí k politice realismu v mezinárodních vztazích, kterou v praxi budoval především americký ministr zahraničí Henry Kissinger za éry prezidentů R. Nixona a G. Forda. Za vhodnou zahraniční politiku České republiky považuje politiku všech azimutů s cílem co nejlepšího hájení zájmů domácích občanů a podnikatelů, nikoliv papouškování postojů cizích. Pokud totiž nebudeme hájit své zájmy sami, nebude je hájit nikdo. Kritizuje současnou politiku vlády jako neúspěšnou a to zřejmě byl skutečný důvod ukončení jeho pracovního poměru. Proti kritikům Fialovy vlády se užívají praktiky, které si ještě někteří pamatují z doby husákovské normalizace.

Nedávno jste se vyjádřil také ke stíhání Tomia Okamury a tady pro změnu připomněl rok 1948. Proč?

V roce 1948 se měly konat volby, kde se předpokládalo, že komunisté prohrají. Proto rádi využili v únoru 1948 možnost politického převratu, po němž už svobodné volby neumožnili. Uskutečnili jen pokřivené volby s jednotnou kandidátkou Národní fronty v čele s Komunistickou stranou Československa, kde nebyla připuštěna opozice.

Na podzim 2025 mají být také volby, o kterých je zřejmé, že Fiala prohraje, jako to bylo očekáváno komunisty v roce 1948. Trestní stíhání Tomio Okamury i SPD je pokusem kriminalizovat razantní protivládní opozici. Trestní odpovědnost právnických osob byla zavedena s úmyslem trestat obchodní korporace za korupci, ohrožení životního prostředí či daňové a hospodářské podvody. Nebyl to zákon pro kriminalizaci politických stran za jejich politickou činnost ve volební kampani. Když vidíme, co se děje v Rumunsku, kde Ústavní soud, který se povýšil nad ústavu, ve spolupráci s tajnými službami, které předkládají tvrzení bez ověřitelných důkazů, likviduje politickou opozici, je nebezpečí, že pokud bude hrozit ve svobodných volbách výsledek, který se držitelům moci nebude líbit, může se obdobný protidemokratický puč Ústavního soudu a tajných služeb opakovat i u nás.

Velmi diskutovaný je také případ učitelky Bednářové, kdy Nejvyšší soud v prosinci zrušil zprošťující verdikt. Jak vy jako právník tento případ vidíte?

Je to úpadek svobody slova u nás. Její stíhání je hrubý útok represivních orgánů vlády Petra Fialy na svobodu slova, ke které se nyní přidal Nejvyšší soud. Srovnám-li útok Ruska na Ukrajinu s útokem USA, Británie, Itálie a některých dalších států NATO na Jugoslávii v roce 1999 s dopadem na svobodu diskuse, je zde radikální rozdíl. V roce 1999 byla zcela svobodná diskuse odpůrců i zastánců amerického útoku. Od počátku rusko-ukrajinské války je však svobodná diskuse potlačována. Fialova vláda fandí Ukrajině. Dobře, ale kvůli tomu nemusí umlčovat jiné hlasy.

Fiala lhal, když řekl, že jsme ve válce. Rusku však náš stát válku nevyhlásil. Nejsme válčící stranou konfliktu, naši občané nemají povinnost věrnosti ani k jedné z válčících stran. Mohou fandit, komu chtějí, a diskutovat o válce svobodně. Toto právo má i paní učitelka Bednářová. To, co s ní provádí policie, státní zastupitelství a nyní Nejvyšší soud je vzkaz, že již nemáme svobodu slova, že opět musíme jako před listopadem 1989 něco jiného říkat doma a něco jiného ve škole a v práci. To jsem si myslel v 90. letech 20. století, že již nikdy nenastane. Ale Fiala to vrátil.

Vraťme se ještě k rozsudku soudu v případu Miroslava Ševčíka. Ten může ještě podat kasační stížnost. Jak velkou šanci má podle vás uspět?

Odhadovat výsledek soudního rozhodnutí je jako odhadovat výsledek rulety. Dívám se na boj Miroslava Ševčíka jako boj za svobodu projevu na akademické půdě. Je mi tím velmi sympatický. Je jasné, že vládu štve.

Psali jsme:

Ševčík: STAČILO! je méně komunistické než STAN a Piráti

Podvod. Ševčík odhalil, co je za hlasy o „ubránění se Rusku bez USA“

Ševčík: Němcům se rozsvítí, až se v Německu zhasne. Co způsobí Trump

„Zastavme cestu do otroctví!“ Ekonom Ševčík a zrušení voleb v EU