Česko si připomínalo konec druhé světové války, o minulém víkendu pak výročí Pražského povstání. Vy se tomuto historickému období coby autor odborně věnujete. Napsal jste mimo jiné i reportážní knihu Celé to hnízdo musí hořet, pojednávající o Pražském povstání z německého úhlu pohledu. Jaký se v současnosti v souvislosti s touto událostí razí konsensus? Jaká témata se akcentují?

Vidím tady dva hlavní problémy. Jednak je zapotřebí, aby se znovu řeklo to, co padlo 9. května 1945 v novinách, a sice, že sovětští vojáci vstoupili do již osvobozené Prahy. Tedy nikoliv, že Prahu osvobodili příslušníci Rudé armády, ale že vstoupili do města, kde již bylo de facto vymalováno. A s tím souvisí i další téma ve smyslu toho, že existuje až, řekl bych, katastrofální shoda mezi tím, co dne 5. května kolem poledne požadoval za německou stranu K. H. Frank, tedy jeho ultimátem, a tím, co nakonec stálo v dohodě o příměří, které s Němci Národní rada osmého května po úspěchu Pražského povstání podepsala. Já vám teď k tomu řeknu jednu hroznou věc. To povstání bylo nesmírně efektní, úctyhodné, ale pokud by vzbouřenci přijali Frankovo ultimátum, dospěli by ke stejnému výsledku, k jakému se dobrali skrze povstání. Akorát by to nestálo těch pět tisíc lidských životů. Ono totiž Němcům vůbec nešlo, jak později líčili komunisté, o to Prahu zničit. Šlo jim o jedinou věc, o zachování komunikace ze středních Čech na západ a volný průjezd městem.

Tedy povstání bylo zbytečné?

To slovo bych asi nepoužil. Nemám ho v souvislosti s touto událostí rád. Ale to, za jakou cenu a čeho vlastně Pražské povstání dosáhlo, zůstává na zvážení každého.

Co říkáte na to, jak je aktuálně reflektován konec války a osvobození Československa v tuzemské politice? Dostávám se tu do roviny jakéhosi sporu Západ vs. Rusko.

Každá historická událost je nazírána podle aktuální politické atmosféry. Takže zatímco za socialismu se říkalo, že snad v Plzni byli na konci války ve skutečnosti Rusové převlečení za Američany a podobné nesmysly, tak po roce 1989 zase došlo k adoraci americké armády a její role.

Ono je to tak, že je to de facto spíše citová záležitost. Jestliže vám vyvraždí půlku rodiny, tak to vidíte jinak, než pokud jste mladší ročník a stát se vám to z historického hlediska nemohlo. Takže tady dochází k citovému posunu, k posunu v emocích. Názory na historické události jsou rozdílné, je to koneckonců i otázka vzdělání, kultivovanosti, dostatku informací. Člověk jako tvor zkrátka zaujímá k věcem citový postoj. Samozřejmě je otázka, jestli je to dobře nebo špatně, ale to tady asi neřešíme.

Ptám se především kvůli nedávné návštěvě motorkářského klubu Nočních vlků na Olšanských hřbitovech při příležitosti konce války. Ruští motorkáři spojovaní s prezidentem Vladimirem Putinem se tam střetli se svými odpůrci…

Vím o tom. Řeknu vám to opisem a trochu šířeji. Toto všechno jsou pouze arabesky, protože existuje zásadní názor, že tady ti Rusové nemají co dělat. Rusofilství je 150 let nebo ještě déle stará nemoc, která se u nás nikdy příliš neujala.

Jak to myslíte?

Vezměme si například ideu skalních komunistů nebo ideu Kramářovu. Já to nesrovnávám, ale prostě v českých zemích existovaly tendence, se k tomu „mocnému dubisku“ na východě (rozuměj k Rusku, pozn. redaktora) upnout. Jenže to nikdy nevyšlo, protože to je mimo českou přirozenost. Český charakter je skutečně jiný. My jsme zkrátka západní Slované. Čechy jsou svázané se západní Evropou, se střední Evropou, a ne s Východem.

A ti motorkáři?

Mně se vůbec nelíbí, že pod záminkou nějaké korektnosti se takové věci dopouští. Já bych sem ty ruské motorkáře nepustil už jenom z toho důvodu, že třeba nejezdí podle předpisů. Když si vezmete motorku do Anglie a uděláte přestupek, tak to s vámi hned půjde z kopce. Tady ale ne, tady to, jakoby nevadí. Přijede sem čínský prezident, kdejaký potentát a je to všechno otázka omylné korektnosti.

Češi by měli být hrdí na to, že jsou Češi a vyvarovat se hloupostí. Patřím ke generaci, která je poznamenaná rokem 1968. Ve mně ten srpen a následná okupace budou do nejhlubší smrti. Pro mne to Rusko je naprosto nepřijatelné, a to v jakékoliv podobě a v kabátě. Mě zajímá Putin pouze potud, pokud je tam, kde je, tedy v Rusku.

Já můžu mít na NATO a Evropskou unii jakékoliv názory, ale především je to pro mne alespoň nějaká záruka, že sem ti Rusové nevtrhnou. Pro mne je Rusko, rusofilství, rusismy neintegrální do Evropy. Zkrátka Rusko do Evropy nepatří. To je uzavřený svět sám pro sebe. Rusů je na stopadesát milionů, oni si sami se sebou vystačí. A já jsem v Rusku mnohokrát byl, takže mluvím i z vlastní zkušenosti.

Vztahy Západu a Ruska se v posledních letech značně zhoršily. Na tom existuje široká shoda…

Rusové jsou chudí, oni tam nemají dohromady co žrát. Dá se říci, že vlastně kapitalismus, který tam byl zaveden, se jaksi nepodařil. Ale Putin se tváří, jako by to bylo v pořádku. Jenže ono to v pořádku není. A Putin se s tím, co má na hrbu a s tím, co má na svědomí, cpe do světa a tváří se, že je rovný s rovným. Jenže tak to není. Takže v kostce, Rusko je možná schopné nějakého jaderného úderu, ale rozhodně není schopné mírové koexistence. Na tohle prostě oni nemají, mentálně, vzděláním ani ekonomikou.