Spirála násilí v evropských státech všude kolem nás stoupá a stačí jediný pohled na mapu, aby si člověk všiml, že se přibližuje k našim hranicím. Liberálové a příznivci multi-kulti, jak se začíná říkat zastáncům přílivu migrace na starý kontinent, tvrdí, že se u nás nic takového stát nemůže. Co si o tom vy, jako muž, který proti muslimskému fanatismu bojoval, myslíte? Souhlasíte s nimi?

Pojďme si s chladnou hlavou a bez emocí říct nějaká fakta. Mezi uprchlíky, a to i podle EUROPOLU, jsou i navrátilci z bojových zón ze Sýrie, Iráku, Libye a dalších válek, a dál jednotlivci, malé skupinky členů různých teroristických skupin, radikálové, kteří Západ a náš životní styl, hodnoty, víru bytostně nenávidí. Ti tady chtějí buď naplánovat a provést přímé akce nebo řídit malé buňky, které budou provádět přímé akce, popřípadě naverbovat, zradikalizovat, vyškolit a ideologicky vést mladé rekruty z místní populace – těmi nejspíš budou potomci přistěhovalců, ke kterým mají tyto osoby blízko.

Vytvoří si pravděpodobně logistické zázemí a celé sítě, potřebné k vedení teroristických operaci, se vším co k tomu patří. Tihle lidé mají čas, nemusí spěchat. Jsou vytrvalí, cílevědomí a motivovaní. Oni jsou ti, kdo vybírají místo, čas a způsob případného útoku. K tomu všemu potřebují splynout s okolím, nebýt nápadní, potřebují mít velkou základnu, kde mohou nikým nerušení plánovat, kde se jim dostane logistické podpory, odkud mohou vše řídit a kde se bezprostředně po akci skryjí a po čase úplně zmizí. Skvělým příkladem je bruselská čtvrť Molenbeek, kde se policii a celému světu přímo pod nosem skrýval po úspěšně provedené akci celých 126 dnů terorista Salah Abdeslam. Neskrýval se na Blízkém východě, ale v samém centru Evropské unie. Neuvěřitelné? Ale možné.

U nás ale žádné muslimské ghetto zatím nemáme. Takže jsme v bezpečí?

Máte pravdu, tohle zázemí potřebné k vedení rozsáhlých teroristických akcí proti místnímu obyvatelstvu u nás teroristé zatím nemají, nejsou tu zatím velké komunity vyřazených a zradikalizovaných muslimů. V České republice žijí vesměs dobře situovaní muslimové, obchodníci, kteří mají dlouhodobé a úzké vazby k České republice a jsou si vědomi, že by jakýmkoli aktem proti ní mohli o všechno přijít. Tito muslimové k nám přišli, aby se měli lépe, což se jim ve většině případů podařilo. Ale – v každém stádu se najde jedna černá ovce! V tom množství bezproblémových muslimů se můžou najít jednotlivci, kteří jsou frustrováni životem a vyslyší hlas džihádu. A v tom případě tady máme velký problém.

A opět bude záležet na muslimské komunitě, jestli bude dost loajální ke svému novému domovu, nebo ke své víře. Zda upozorní bezpečnostní složky na nebezpečí, nebo se budou dívat jinam a zavírat oči, protože přece muslim je na jejich žebříčku výš než nemuslim nebo bezvěrec. Dalším problémem je radikalizace jednotlivců prostřednictvím sociálních sítí a internetu, jak ukázal nedávný případ mladíka z Plzeňska, který se na vlastní pěst vydal bojovat po boku Islámského státu. Kdyby se mu to povedlo a vrátil se po čase zpět domů absolutně radikalizovaný se zakořeněnou nenávisti a opovrhováním naší společnosti, měli bychom vážný problém. Našel by si podobně smýšlející mladíky, kteří by mu naslouchali a vzhlíželi k němu s respektem a pro které by se stal vzorem, a od toho pak už je jen krůček k naplánování a provedení úspěšného útoku na měkký cíl. Tento druh útočníka je totiž u nás doma a má všechny předpoklady k úspěšnému provedení teroristické akce: zná dokonale prostředí, má tady perfektní zázemí a splyne s okolím, takže dokáže být nenápadný. Přitom má patřičný bojový výcvik ze zahraničí a tudíž je extrémně nebezpečným.

Přitom o něm české zpravodajské služby vůbec nevěděly…

Přesně, oni ho vůbec neregistrovali! Vždyť tento člověk se nezradikalizoval ze dne na den a nikdo si toho nevšiml, až nám ho Turci museli vrátit zpět do republiky a informovat úřady. Jaký z toho plyne závěr? Terorista ukrytý mezi uprchlíky v tuto chvíli nemá dostatečné zázemí a podmínky k provedení rozsáhlého teroristického útoku na území České republiky. A na druhou stranu, myslet si naivně, že se nemůže nic stát a že nám nehrozí žádný teroristický útok, je hazard s životy našich občanů, který si v tuto chvíli nemůžeme dovolit.

Upřímně, ruku na srdce, u nás nejsou tak přísná bezpečnostní opatření jako například ve Velké Británii, nebo ve Francii. Tento fakt by mohl být lákadlem pro případné teroristy, protože v dnešním globálně propojeném světě, ve světě sociálních sítí a internetu je podle mého názoru vlastně jedno, ve které zemi EU se případný útok odehraje. Důležitý je výsledek, který se tak či tak dostane do celého světa. Pokud bude jednodušší vzhledem k bezpečnostním opatřením, třeba výjimečný stav jako ve Francii, nebo pokud teroristé už nebudou mít tolik prostoru a možností provést útok v zajímavých pro ně zemích jako jsou Velká Británie, Francie – mohou tento útok provést tam, kde to pro ně bude schůdnější. Klidně u nás. Jaký z toho plyne závěr? Riziko teroristického útoku je zatím velice nízké, ale není nemožné. Měli bychom být obezřetní, všímat si okolí, ale nepanikařit a nešířit strach.

Jak vám vůbec je, vojákovi, který bránil svou zemi, naše hodnoty, v sedm tisíc kilometrů vzdáleném Afghánistánu – a nyní se bojuje už v Evropě, jen 200 kilometrů od našich hranic? Kdo za to podle vás může, že se tak stalo?

Nevnímám to skrze emoce, spíš se na to snažím dívat s nadhledem a odstupem. Když se podíváme do nedávné historie Evropy, tak teroristické útoky, únosy letadel, tady byly vždy. V Německu v 70. letech minulého století působily Rote Armee Fraktion neboli „Frakce Rudé Armády“, které po vzoru jihoamerických městských geril začaly bojovat proti kapitalismu a imperialismu. Jejími metodami byly vraždy, únosy, loupeže a pumové útoky. Činnost vystupňovala zejména v květnu 1972, kdy podnikly pumové útoky ve Frankfurtu, Augsburgu, Mnichově, Karlsruhe, Hamburku a v Heidelbergu.

V Británii to byla IRA, která chtěla donutit Brity ke stažení ze Severního Irska. Její taktikou byl partyzánský boj proti britské armádě a Královské ulsterské policii ve městě i na venkově. Organizace také spáchala několik bombových útoků v Anglii a Severním Irsku, proti tomu co považovala za politické a ekonomické cíle, kterým ovšem často předcházelo telefonické varování. Ve Francii zase působila Fronte di Liberazione Naziunale di a Corsica – Fronta pro národní osvobození Korsiky. Typickými ozbrojenými akcemi FLNC byly bombové útoky na cíle spojené s francouzskou státní mocí a vymáhání výpalného.

Takže terorismus v Evropě není nic nového, jen skupiny a ideje se mění. Upřímně mě štve, že to naši politici nechali dojít až tak daleko, že díky politické korektnosti jsme do Evropy „pozvali“ tisíce lidí, aniž bychom znali jejich minulost a motivy, které je k nám vedou. Jak je možné, že z německých uprchlických zařízení zmizely tisíce uprchlíků, o nichž nemají Němci žádné záznamy…