Jaká je dnes situace v Komunistické straně Čech a Moravy (KSČM)?
Těžká, ale to není nic překvapivého, když si uvědomíte volební výsledky, které nás vyřadily z parlamentu, a ubývání i stárnutí členské základny a voličstva. Je to logické. Náš potenciál a schopnost oslovovat levicového voliče jsou omezené. To musí přiznat každý, kdo o tom něco ví.
Do jaké míry je východiskem z těchto problémů koalice Stačilo!?
Koalice Stačilo! byla jednorázovou záležitostí v loňském roce, kdy šlo o to dostat jednak naši předsedkyni Kateřinu Konečnou do Evropského parlamentu, a pak se zkoušely různé mutace tohoto nápadu v krajích. To, o čem nyní diskutujeme, není koaličním spojením, ale jde o kvalitativně odlišný model.
Bylo zaregistrováno hnutí, což je samostatná strana. Možná jde o jednorázový vehikl, který by měl konkrétní lidi přivést ke kýženému mandátu. Ostatně hnutí Stačilo! v podstatě žádné členy nemá a členové jiných stran tam hostují. Znamená to, že komunisté už nebudou kandidovat na své ani nějaké koaliční kandidátce. Kdysi jsme totiž snili o levicových koalicích, jako byl třeba Levý blok. Zvažovala se koalice se Sociální demokracií, což se nenaplnilo.
Toto je trochu jiný model. Tady si skupina lidí osvojila značku z loňska a použili ji na zaregistrování hnutí. A hnutí deklaruje model spolupráce. Oni podají kandidátku, jinostraníci na ní budou hostovat, a konkrétní subjekty pak budou podepisovat dohodu o podpoře té kandidátky.
KSČM není volební stranou, nebude tedy ani řídit oficiální kampaň a tak dále.
Nesedí tak Kateřina Konečná v podstatě na dvou židlích?
Nevím, do jaké míry je tento model ověřený, protože se sice někde v regionální politice použil, ale myslím si, že ve volbách do Poslanecké sněmovny je to novinka. Říkat, jestli jde o sezení na dvou židlích, je trochu obtížné. Konečná nemůže být členkou hnutí Stačilo!, protože je členkou KSČM a dvojí členství je zákonem zapovězeno.
Na druhou stranu bude tím hnutím uznávána za vůdčí osobnost. Ostatně jde o model postavený právě na její osobnosti. Aby hnutí uspělo, má zázemí svých podporovatelů a možná nějakou kačku od nich, a proto to s ní celé stojí a padá. Pokud ji vezmou za lídra, tak bude mít na profilování hnutí velký vliv. Dvě židle souvisí s tím, že nekandiduje jen v roli KSČM, ale i jako vůdkyně tohoto projektu, který vlastně není komunistický.
Svým způsobem je populistický. Nejde o snahu spojit levicové strany, oslovit levicového voliče, ale i odvést podstatnou část levicových voličů Andreji Babišovi. Tento populistický subjekt vlastně loví ve zbytkových vodách protestních voličů. Dříve se jim říkalo Sládkovci. A tito voliči neslyší na levicové hodnoty a programy, ale uvede je do pohybu ten, který nejbrizantněji nadává na poměry. Proto se jim říká protestní voliči. Ti lidé protestují, ale nejsou silní v názoru, jak změnit poměry. Takže jde o takového názorového kočkopsa.
Jak vnímáte předsedu Stačilo! Daniela Sterzika alias Vidláka?
On je zatím předsedou přípravného výboru, co vím. Jestli se tedy do jara sejdou a ustanoví, tak uvidíme, kdo bude v čele. A pro mě je to přesně ten mluvčí, který se chce pohybovat v protestních vodách. Koneckonců se formoval na protestních akcích, jaké byly třeba loni na Václaváku, kde se nadávalo na všechno. Na vakcíny, na migranty, na menšiny. Já ho nemohu za levicového považovat a on se o to ani nesnaží.
Kromě protestního populismu má blíže ke krajně konzervativním názorům. Pojítkem těchto lidí je, že vyděšeni realitou tohoto světa utíkají do minulosti. Vzývají národ, tradice a tak dále. Je to psychologicky pochopitelné, ale hůře se v tom hledá modernější perspektiva. Tak ho zprostředkovaně vnímám. Je otcem zakladatelem Stačilo! a Konečná je matkou zakladatelkou.
Už se v KSČM ví, jak bude hnutí Stačilo! finančně podporovat?
To je věc lidí, kteří mají tu zodpovědnost. Jasné je, že každá kampaň je dost drahá, ale pakliže tam od nás potečou peníze, tak to bude vidět, protože každý kandidující subjekt musí mít transparentní účet. To je věcí sponzorů. To hnutí je zatím prázdnou množinou nejen kvůli tomu, že nemá členy, ale ono nemá ani žádný rozpočet.
Zvažuje se technika podpory Stačilo!. Detaily, jak k nim peníze technicky dostat, a jak je pak dostat zpátky, jsou diskutovány. Je to investice do voleb a uvidíme, jak dopadnou.
V KSČM jste byl vždy rebelem, který má blízko k Sociální demokracii. Nedostanete kvůli tomu nyní, při změně strategie, přes prsty? Nechtějí vás některé kruhy z KSČM vyloučit?
Pokud by to chtěly realizovat, ať to navrhnou, ale já se tomu mohu jen usmát. Pokud nějaký subjekt neunese ani to, že má někdo jiný názor, tak to bude jeho handicapem. Mě to netrápí. Nežijeme v době, kdy byl stranický průkaz podmínkou čehokoliv. Nepíše se rok 1988, ale jsme v roce 2025.
Dokonce jsem ve straně rezignoval na určité funkce, protože jsem sice rebel, ale nebaví mě vést plané diskuse. V této době vlastně právě končím jako člen ústředního výboru, ve kterém jsem byl třicet let. A protože začínají nominační konference, tak jsem ve své stranické organizaci oznámil, že na kandidátku hnutí Stačilo! nechci. Z tohoto pohledu jasně vyplývá, že nějaké funkcionářské či mocenské ambice nemám. Jsem nyní v roli glosátora a neutrála, který nemusí dodržovat povinnosti reprezentanta strany. Mluvím sám za sebe a mám vlastní hlavu, což je u mě i dlouhodobě rozhodující povahový rys.
Nemrzí vás, že ustupujete do pozadí ve straně, za kterou jste – obrazně i fakticky, když připomeneme rok 2006 - cedil krev?
Proto také nemlčím, protože si myslím, že si lidé zaslouží vědět, že problém není jednobarevný. Samozřejmě, že mám obavy, že se KSČM v této nové realitě rozpouští, nejde jí o koncipování moderní levicové alternativy a pokud někdo bude chtít dělat levicovou politiku, bude muset hledat jiné prostředky a postupy. To si zejména levicový volič zaslouží vědět.
Vnímám to, že KSČM nemá dostatečně promyšlenou strategii spojenců, jako politický dluh, který může negativně ovlivnit budoucí identitu strany. Já se obávám, že jsme šanci na skutečně levicovou alternativu dosavadním postupem promeškali. Jde myslím o logickou reakci.
Končí určitá etapa. Po roce 1989 vznikla KSČM jako transformace někdejší státostrany a stále jde o pokračování transformačního kursu směrem k nějaké nové podobě levice. Uvízli jsme na vyčerpanosti KSČM, což mě mrzí, a nastává etapa nová, kde sami sebe zatím hledáme. Nezískali jsme dostatečně silnou novou generaci a táhli jsme s sebou zátěž nostalgií a stereotypů. Je ale stále třeba myslet na budoucnost.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský