Máme za sebou jeden z nejdelších summitů EU. Evropští lídři nakonec po pěti dnech schválili podobu obnovy ekonomiky. Výsledek si pochvaloval například i semilský poslanec a předseda poslaneckého klubu STAN Jan Farský, který na sociální síti uvedl: „EU je po dnešku silnější, soudržnější, solidárnější a ještě více spolupracující. A takovou ji v současném globalizovaném světě plném politiků, kterým překáží demokracie, potřebujeme. Jsem zastánce evropské federace. A tohle je důležitý krok k ní.“ Na jeho slova však kriticky reagoval europoslanec ODS Jan Zahradil: „Tomu se už ani nemohu zasmát. Obraty jak z Rudého práva před rokem 1989. Zbývá dodat společným dluhem za šťastnou evropskou budoucnost a věčné časy a nikdy jinak… Rád bych věděl, jestli je tohle oficiální politika STAN. Připadá mi totiž, že je tam řada normálních lidí, kteří by na úrovni své obce nikdy nepřipustili to, co tady EU právě provedla na úrovni celého kontinentu.“ Jak se na výsledky summitu díváte vy?

Nejsem odborníkem na Evropskou unii, ani na ekonomiku. Jsem starosta, který řídí obec o velikosti cca 800 lidí 29 let. Ale – tzv. „Podpora ekonomiky“ po čínské chřipce mi připadá velmi zvláštní. Problém vidím ve dvou rovinách:

A. Opravdu se jedná o „podporu ekonomiky“? Jsem již starší člověk, který něco přečetl. Stejně tak jsem člověkem konzervativním. Přečtete-li si něco o Velké hospodářské krizi, tak zjistíte, že nikdo nikoho nezachraňoval. Ekonomika se očistila a pomohla si sama (sebeočišťující proces). Dnes se údajně zadlužením prodlužíme do prosperity. Myslím, že takto to nefunguje a zanedlouho bude muset přijít zásadní reforma ekonomiky v Evropě. Pamatuji se, že jako student jsem zaregistroval informaci, že Škodovka v Mladé Boleslavi vyráběla cca 150 000 kusů vozů za rok. V loňském roce vyrobila Škoda Auto přes 1 000 000 kusů vozů. K tomu připočtěte PSA Kolín, Hyundai Nošovice… Kam se všechny tyto vozy prodají? A to je jen malá, nepatrná ukázka dle mého názoru nesmyslu, kam se naše ekonomiky řítí a na jaké problémy se „zadělává“.

B. Tzv. Společný dluh, tak to je kategorie uvažování, kterou mi „hlava nebere“. Rozumím tomu, že když všichni budeme dlužit všem, tak se jedná o zajímavou atmosféru pro budoucí vládnutí v Evropě. Ale již moje babička říkala, že „dlužit je neslušné“. Chápu jako starosta i člověk, že někdy se nelze vyhnout přijetí úvěru – půjčky. Ale vždy by mělo být prvořadé, co nejrychleji se dluhu zbavit – uhradit. Chceme „vychovávat“ občany, aby se nezadlužovali a pakliže ano, tak jen v nezbytné míře. A EU právě těmto občanům ukazuje co? Že dlužit je normální? Není! Jak s oblibou říkám: „Jednou tento mejdan, který zde prožíváme, bude muset někdo zaplatit!“ A ten někdo jsou naše děti, vnoučata a pravnoučata. V každé rodině se starší generace snaží, aby jejich potomci nezdědili dluhy a závazky. My s klidným vědomím dluhy „nasekáme“…

„Nalijme si čistého vína, klidně italského. Takzvaný fond obnovy EU je ve skutečnosti hlavně fondem záchrany Itálie“, píše v Reflexu ekonom Lukáš Kovanda. Dá se to takto říci?

Jak jsem uvedl výše, nejsem odborníkem na ekonomii. Ale říká-li renomovaný ekonom, že Fond obnovy EU je ve skutečnosti hlavně fondem záchrany Itálie, nevidím důvod tomu nevěřit. Již dlouho se mluví o předluženosti Itálie, respektive jižních států Evropy a tento způsob rozhodnutí EU by k tomuto závěru – záchrana italské ekonomiky – odpovídal.

Zadlužujeme se však i v České republice. Exprezident Václav Klaus nedávno na Primě řekl, že považuje deficit rozpočtu na letošní rok 500 miliard za rozhazování peněz, které stejně nevyřeší dopady ekonomické pandemie. „To, co se děje teď, je pro mě konec světa. Pouze rozvrátíme své finance. Dluhy budou splácet nejen naše děti a vnuci, ale i vnuci našich vnuků.“ Vzhledem k tomu, že v důvodech k vaší kandidatuře do Senátu píšete, že chcete, aby vaše dcery a vnučky žily v nezadluženém státě, jak pohlížíte na deficit rozpočtu vy?

Víte, ekonomika obcí a krajů je spojená nádoba s ekonomikou státu. My starostové, primátoři, hejtmani… okamžitě na daňových příjmech vidíme, jak se daří ekonomice jako celku. A byla léta hojnosti, následovaly roky bídy a moudrý správce veřejných financí si v době hojnosti činí rezervy. Nejste populista, abyste v době hojnosti vyplundroval obecní kasu, a když přijde hubenější rok, abyste si okamžitě půjčoval.

Paradoxní na tom pak je, že stát kontroluje, jak vy hospodaříte a vydává vám „vysvědčení“. Kdyby jakákoli obec, resp. kraj, hospodařil jako stát, tak ten který starosta, resp. hejtman, už dávno „sedí“.