Kvůli situaci kolem Václava Klause mladšího (a jeho vyloučení z ODS) se mluví o tom, že nyní se bude jednat hlavně o rošádu ve výborech. Protože v čele školského výboru zůstává Klaus, ODS se bude pokoušet vyjednávat o získání jiných důležitých výborů. Například bezpečnostního. To by prý mohlo přitížit premiérovi Andreji Babišovi, pokud by se ODS nebo Pirátům podařilo ovládnout výbor pro bezpečnost, mohli by vyvíjet tlak vůči Babišovi. Domníváte se, že o to se právě v české politice „hraje“?

Já si myslím, že je to blábol, protože nikdy žádný výbor nemůže být ovládaný úplně, vždy jsou tam zastoupeny všechny politické strany. Ale pravdou je, že už výbor o něčem rozhodoval, komunisté a někdo od okamurovců se připojili k hnutí ANO a převálcovali toho druhého.

Takhle dominantní postavení nemáte, pokud nemáte silné zastoupení v Parlamentu, kde si chlapci hrají na demokracii a kdy máte nároky na místa a předsednictva. Téměř se nestane, aby nějaký výbor či podvýbor mohl dostávat Babiše na lopatky, nebo ho tlačil ke zdi. Tak to podle mne nikdy není a nikdy nebylo, ať je to bezpečnostní výbor, nebo jiný.

I vzhledem k vašim zkušenostem s českou justicí, jak se tedy díváte na dění kolem premiéra Andreje Babiše, Čapího hnízda, výměny lidí v bezpečnostních složkách a podobně?

Jde mi o to, zda konání Andreje Babiše je trestný čin, či není. V každém případě je pro mě zajímavé, že to trvá tak dlouho. Dále mě zajímá, že Babiš hraje svými kartami, takže vymění jednoho šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína za jiného, přitom Murín patřil ke kvalitnějším policistům, a nyní na jeho místo dosadil člověka, který byl bývalý komunistický kádr a v podstatě začal kriminalizovat policejního vyšetřovatele.

Je to nějaká hra a konání nespadá do klasického jednání, které řeší náš spolek Šalamoun – mezi kauzy, ať už více, či méně známé. De facto jde o obraz stavu společnosti, který se samozřejmě odráží od politického stavu země. Justice v sobě odráží neduhy společnosti, které v této době existují. V dané chvíli to s českou justicí není nijak radostné, ale zase to není černobílé.

I případ Lukáše Nečesaného ukazuje, že soudci a státní zástupci utržení ze řetězu si dělají, co chtějí, ale víte, není to pravda, že měl soudce zaplaceného. Lukáš Nečesaný měl štěstí, že se tím zabývala Helena Válková bez politické akcentace. Není pravda, že neznala spis. Samozřejmě, že znala spis, dokonce Nečesaného na Mírově navštívila a na základě toho podala stížnost na porušení zákona. Soudce si nevyberete a Nečesaný dostal Válu, jednoho z nejlepších soudců, který byl úžasný a nakopal je do zadku a vytkl, co měl vytknout. Měl štěstí a nakonec i poslední stanovisko Ústavního soudu mělo také svoji váhu. Kdyby to dostal jiný soud, tak by propadl. Průšvih justice je o tom, že je to nepředvídatelné a záleží, kdo bude soudit.

V případě Andreje Babiše – mám mu určitě co vyčítat, z mého pohledu jsem k němu kritický. Zároveň musím konstatovat, že některé věci mají rysy účelovosti, ale nemyslím si, jak on tvrdí, že se dá trestní stíhání jen tak lehce objednat. Nezapomeňte, což je důležité, že je kritická i Evropská unie, od níž ještě dosud nemáme jasné stanovisko, protože mají problémy s brexitem, tak je Babiš moc nezajímá.

Není vše ale úplně čisté, proto může říkat, že si trestní stíhání můžete v zemi objednat. Zároveň musím souhlasit, že ano. Řada lidí byla v této zemi stíhána neprávem, řadoví občané, podnikatelé, ale tím se Babiš nijak nevzrušoval. Když oslovíte správného policistu, dostane případ do ruky a ten má pak na státním zastupitelství spřízněné lidi myšlením a volbou. Proto považujeme od začátku za velmi scestné, že pokud se případ vztahuje k nějakým obchodním a obdobným záležitostem, stačí chlapce zlikvidovat a nebude mě to stát ani floka. Pokud podáte oznámení na soudce či státního zástupce, kteří evidentně a prokazatelně zneužívají svého postavení, což dokonce v případě Kramného zopakoval dvakrát senát Nejvyššího soudu o soudci z Hradce Králové, nic se neděje. Nejvyšší zástupce konstatuje, že to považuje za stížnost, a nikoliv podání návrhu na kárné řízení. Tato dvojakost je velmi pozoruhodná.

Chcete říci, že v České republice spíše než na spravedlnosti záleží na tom, jaký soudce bude přidělen?

Ano, ale toho soudce si nemůžete vybrat. I když se také stane, že takzvaně přeskočí. Soudkyně měla dělat případ, ohlásila nemoc, i když druhý den byla v práci, takže případ dostal soudce, který byl na řadě hned za ní. Jestli je to náhoda? Nám se to zdá jako pravidlo. Tento soudce, Aleš Novotný z Brna, dělal několik kauz, například Vitáskovou nebo Zadeha. A znovu tento soudce pozoruhodně funguje, například Vitáskovou odsoudil a vyšší soudy ji osvobodily. Vaše otázka je správná, máte-li smůlu a případ dojde k soudu, tak případ dostane první soudce na řadě.

Případ Nečesaného, na který jste narazil. Vy stojíte na straně Nečesaného?

Tam to proběhlo klasicky, nikoliv na objednávku, jak někdo říká. Soudce byl v pořadí a dostal Nečesaného. Nečesaný měl štěstí. Jsme toho názoru, že by měl výběr soudce být založen na jiném principu, aby o tom vůbec nebylo možné nějak rozhodovat. Lepší by bylo i losování z bubnu, kdy si vytáhnete soudce náhodně, než v tomto případě. U tohoto soudce v Brně je zajímavé, že dostává kauzy, které směřují k němu, ačkoliv jsou na řadě soudci jiní.