Pane Babiši, před časem jste ostře zkritizoval vývoj v našem státu a po této kritice začal de facto i podnikat politické kroky. Co se od té doby změnilo?
Nebyl jsem rozhodně první, kdo situaci v zemi kritizoval. Myslím, že první byl protikorupční fond Karla Janečka. Kritizoval jsem poměry proto, že jsem byl už skutečně ve stavu, kdy jsem nemohl poslouchat lži našich politiků. Vlastně jsem jen nahlas řekl to, co si všichni povídají po hospodách, i když nemají důkazy. Já ale bohužel znám některé lidi, kteří se těch podvodů osobně účastnili nebo účastní. Říkám jen pravdu, o které všichni vědí, ale která se dá v tomto systému těžko dokázat. Potom jsem sepsal výzvu. Čekal jsem, že se všichni, kteří chtějí změnu, budou chtít spojit a že společně něco dokážou. Až později jsem vystřízlivěl a dospěl k názoru, že pokud chceme něco změnit, tak musíme jít do politiky. Změnu nelze nastolit jinak než v demokratických parlamentních volbách, o tom už jsem dnes přesvědčený. Takže jsme založili politické hnutí ANO, bylo to mimochodem přesně před rokem, 11. května.

Co pokládáte nyní zpětně za nejdůležitější výsledek vaší kritiky?
Přispěl jsem k tomu, že lidé získali větší odvahu říkat věci tak, jak jsou. Lidé totiž mají znovu strach, i když tu pořád mluvíme o demokracii. Plno lidí se bojí říct svůj názor, poněvadž jsou nějak socioekonomicky závislí na státu. A ten stát je řízen establishmentem, který se, až na malé výjimky, už 23 let nemění. Stát a tihle lidé mají pořád vliv na veřejnoprávní televizi, na média. A i ta prožívají z hlediska byznysu krizi a jsou čím dál víc závislá na mediálních agenturách, které taky mají své mediální i obchodní zájmy. To se samozřejmě v médiích odráží. Myslím tedy, že jsem přispěl k tomu, že společnost začala víc říkat pravdu.

Posunul se tedy v poslední době vývoj v zemi nějakým směrem?
Mění se to tu podstatně k lepšímu. Ovšem ne kvůli našim politikům. Hlavně kvůli občanským iniciativám. Ty konečně pochopily, že se musí spojit, protože roztříštěné nezmohou nic, i když mají třeba společný cíl. Vidíme už často i konkrétní výsledky jejich práce. Společnost se podle mě zaktivizovala. Zajímavé bylo i to, jak se společnost probudila při prezidentské volbě. Vyvolalo to velký zájem, který byl ve finále takovým obrazným soubojem Sparty a Slavie. Stále ale bohužel platí to, že lidé, kteří jsou úspěšní a zabezpečení, dávno hodili politiku přes palubu a vůbec je nezajímá. Žijí si své životy bez ohledu na společnost, a to je podle mě špatně. Je totiž důležité, abychom se snažili změnit prostředí, ve kterém žijeme.

Češi jsou sice nespokojení, což naznačují diskuse na internetu a debaty v hospodách, ale když se mají vyjádřit nebo přijít na akci, tak prostě nepřijdou. V čem vidíte příčinu?
Já vidím spíš ten strach tam, kde existuje nějaká ekonomická závislost a riziko ztráty zaměstnání. Ale ano, lidé jsou obecně pasivní. Motivace, která vyvrcholila před lety listopadem v roce 1989, kdy převládla touha po svobodě, volném pohybu, svobodě slova, už není tak silná, protože to všechno lidé získali. A nyní už jednoduše nevěří, že se něco změní. A když už uvěří, bývají zklamáni. V tomto ohledu byly největším zlem, které sem v poslední době přišlo, Věci veřejné. Zneužily lidi, daly jim naději, a přitom jsou samy kmotrovskou stranou, která šla do politiky jen a jen proto, aby získala finanční výhody. To mělo velice nepříznivý vliv na atmosféru. Proto také mají všechny nové iniciativy a hnutí s tímto dědictvím velký problém. Problém je také ten, že se tyto iniciativy nedokáží sjednotit, jsou roztříštěné. Proto s hnutím ANO 2011 usilujeme o společnou platformu, o jakýsi blok vůči stávajícím stranám.

Jak by měla vypadat cesta, která by vedla k nápravě poměrů?
Naše hnutí usiluje o to, aby zemi skutečně spravovali lidé, kteří něco v životě dokázali a nemají ambice vstupem do politiky jen vydělat peníze nebo si uspokojovat své vlastní ego, případně obojí. Měli by především vykonávat službu pro lidi. Většinou zatím do politiky vstupují lidé, kteří se neumí v normálním životě uplatnit. Neříkám, že všichni, nejde to paušalizovat, určitě tam budou i lidé, kteří vstupovali do politiky s nějakými ideály, ale když viděli fungování politiky v reálu, tak to vzdali nebo úplně odešli. Nedivím se, klasické politické strany, které si do struktur nastrkaly své lidi, mezi sebe nějaké nové vetřelce jen tak nepustí. Politici by měli být vzorem pro ostatní občany. Po všech stránkách – morálka, pracovitost, schopnost, zkušenosti, vzdělání… Vždy cituji v těchto souvislostech Aristotela: Měla by to být elita národa. To ale nyní rozhodně není.

Může to všechno politik splnit? Být profesionál ve svém oboru, dobrý úředník a ještě nezkorumpovatelný manažer?
Výkonný úředník je něco jiného než politik. Proto by měl být také konečně přijat zákon o státní službě, aby se zprofesionalizovala státní správa. Je jen otázka, kam až s tou profesionalizací zajít. Podle mě není ani křeslo ministra politickou funkcí, jak říká paní Peake, která týden „řídila“ Ministerstvo obrany. Naopak neměla by to být politická funkce, musí to být funkce především odborná. Místo politiků by mělo být hlavně v Parlamentu, v exekutivě by měli být skuteční profesionálové. Dnes, když nějaká strana něco navrhuje, tak ta, která je v té chvíli opoziční, bude a priori proti. My bychom ale naopak měli některá zásadní témata pragmaticky posoudit a říct si, co je dobře a co špatně. A to úplně bez ohledu na to, kdo to říká. Hrát si u nás na levici a pravici je úplně směšné. Bankovní socialismus tu zavedl Václav Klaus a pan Zeman pak zprivatizoval banky, přitom každý prezentoval a stál na opačném politickém bodě – Klaus na pravici, Zeman na levici, což tyto jejich činy zcela obrací.

To je věčný souboj a otázka toho, kdo je pravičák a levičák…
Ano, považte: Pravice nám navýšila DPH. Díky zločinci Bártovi a Věcem veřejným tu máme daň z přidané hodnoty takovou, jakou máme, a on teď křičí, že jsou drahé potraviny. Je to jen takové klišé dělit pravici a levici. Přitom i mě se často lidé ptají – kde stojí naše hnutí. Já ale říkám, že nejde o levici ani pravici, je to o slušných a schopných lidech a o neschopných a neslušných. O většině poctivých a o menšině zlodějů, kteří mají ve finále převahu. Je to velká škoda. Náš národ má přitom obrovský potenciál.

Ano, stačí se poohlédnout do historie…
Kdyby se tu třeba naplnily vize, které navrhovali už Tomáš a Jan Antonín Baťovi, tak by to bylo úžasné. Jan Baťa už ve 30. letech popsal, jak mají vypadat dálnice, vodní cesty a československý průmysl. Kdyby to býval někdo zrealizoval, tak se máme už dávno jako Švýcaři. A kdyby někdo skutečně plnil ty programy a pozitivní věci, o kterých před volbami mluví všechny strany, tak by to taky bylo dobré. Sliby bývají výborné, ale strany je pak nikdy nedodrží. Proto nás čeká těžký oříšek, sestavit takový program, který by voliče přesvědčil, a nebyl to program planých slibů. Musíme říct lidem, aby nás volili, a nabídneme to, co budeme schopni dodržet. U lží, které nelze realizovat, já rozhodně nebudu. U našich současných politiků jsme si už zvykli, že když se jednou dostanou do vysokých pater politiky, tak se tam drží zuby nehty. Co slibují a co pak z toho splní, je jim úplně jedno. Proto jsou také směšné spekulace o tom, zda budou či nebudou předčasné volby. Kapři si rybník nevypustí a po volbách tam asi velká většina už sedět nebude, takže je pro ně každý měsíc dobrý.

Zmínil jste DPH (daň z přidané hodnoty). Myslíte si, že daňový systém, který tu nyní máme, je dobrý nebo bude nutné ho změnit?
V daňovém systému není základní problém. Problém je ve výběru daní, ale to by je musel vybírat někdo, kdo je kompetentní a především odpovědný. My musíme především změnit volební systém. Pět procent hlasů voličů vyhoupne stranu do sněmovny. Za tři procenta získá strana, která v Parlamentu vůbec není, od státu peníze. Proč? Asi by u nás měl skutečně fungovat spíš většinový systém. Ty naše věčné vládní koalice věnují devadesát procent energie jen tomu, aby se jejich koaliční strany mezi sebou hádaly. Koalice jsou pak nakonec nějak slepené, postavené na koupených poslancích… To je hrozné! Dobře to nyní funguje na Slovensku. Robert Fico má na starost celý chod státu, je za to zodpovědný, a za čtyři roky se jednoduše řekne, jak to bylo, když to převzal, a jak to bude na konci, když to bude předávat. A za to ponese zodpovědnost, z které se nevyvlékne. Náš volební systém není dobrý. Známky přímé demokracie jsou pouze v tom, že občané mohou při volbách kroužkovat. Proč nemůžeme škrtat? Dopisovat jména? Proč musíme volit v Praze primátora z parlamentních stran? Proč tam nemůžeme volit lidi zdola, které známe? Proč takhle nemůžeme volit třeba i starosty?

A když se vrátíme k těm daním, domníváte se tedy, že daňový systém je u nás dobrý?
Podstatné je, že v tomto státě je dostatek peněz. Na daních se vybere 1000 miliard. Jenže utratí se 1105 miliard. Stát zaprvé neumí vybrat daně. Neumí reagovat na podvody s DPH, pohonnými hmotami, cigaretami, alkoholem, neumí odhalit nastrčené bílé koně. Kdyby stát daně pořádně vybíral, vybere o 70 miliard víc. Mám na to své studie. A za druhé: Stát často kupuje nesmysly jen proto, aby si někdo mohl něco ukrást. Nemyslím si například, že potřebujeme gripeny za 45 miliard korun. A pak je tu samozřejmě velký problém s korupcí, která se u nás stala součástí systému. Korupce je všude na světě, jenže u nás jsou do ní zataženi i státní zástupci, soudci, policisté, o politicích ani nemluvím. To je ten rozdíl oproti jiným zemím. Tento stát nemá totiž vůbec žádnou funkční kontrolu. Proč si například Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) rozdělují politické strany? NKÚ by přece měl být postaven úplně nezávisle. Podle mého v něm měli mít své zástupce občané, ale vím, že to není reálné. I když právě občané jsou zde akcionáři, tedy těmi, kdo by měli mít právo kontrolovat, jak je tu nakládáno s finančními prostředky, které jdou z jejich daní. Například na Slovensku, když vypukla aféra Gorila, byl dokonce postavený speciální soud, který se zaměřuje na trestné činy poslanců, soudců či politiků. To vše je možné, dokonce už vymyšlené, ale tady u nás k tomu není vůle.

Proč si myslíte, že to tak je? Některé důvody jste již naznačil, ale zřejmě tu půjde i o nějakou další systémovou chybu?
Selhává tu základní funkce státu. Nejsou tu pravidla, a pokud ano, tak jsou špatně definovaná a nikdo je nedodržuje. Příklad: Zeman chce jmenovat velvyslankyní paní Klausovou, Schwarzenberg to odmítá. A každý si vysvětluje své kompetence jinak. A to je špatně – pravidla by měla být exaktně daná, jasně, srozumitelně. Vrátíme-li se opět k těm daním: Základem je, aby se daně vybraly, peněz je tu dost. Pravidla musí fungovat pro ty, co mají platit, ale i pro ty, co peníze rozdělují, aby byly prostředky použité ve prospěch všech.

Když se přesuneme k jinému tématu, v poslední době jste často napadán v souvislosti s kvalitou potravin a podezírán z vytvoření určitého monopolu či kartelových dohod v jejich distribuci na trh. Jak se věci mají z vašeho pohledu?
Já jsem se zařekl, že už se nebudu ke lžím a pomluvám pana Bárty vyjadřovat, takže jen zopakuji základní údaje: Podíl Agrofertu v českém pekárenství je 17 procent. Proč by nás jeden z obchodních řetězců vyhodil ze dne na den, což se stalo, když máme takový monopol, jak někdo tvrdí? Podívejte se na naše hospodářské výsledky, na výsledky v potravinářství a položte si otázku, proč tady žádný zahraniční investor neinvestuje? Proč výrobce jogurtů Yoplait minulý týden z našeho trhu odešel a zavřel fabriku, když je to tak výhodný byznys, jak tu někdo pořád tvrdí? Horší segment než potraviny v rámci našeho podnikání nemáme, to mi věřte. V Česku navíc máme jedny z nejpřísnějších předpisů a kontrol v Evropě. Poláci mají pocit, že si na ně někdo zasedl. Ale vždyť oni mají skandály každý měsíc, o kterých sami informují – zkažené maso, posypová sůl, jed na potkany v potravinách. To je u nás naštěstí vyloučené. Takový prostředek se vůbec do firem s potravinami nesmí dostat. Pokud tedy alkohol nepovažujeme za základní potravinu, a tudíž do toho metanolovou aféru nepočítáme, tak čeští potravináři nikdy neměli žádný skandál, který by ohrožoval zdraví českých občanů. Přitom musíme vyrábět co nejlevněji.

Polské potraviny likvidují naše podnikatele v potravinářství i zemědělce i kvůli tomu, že polská vláda vyjednala v EU jiné podmínky. Je to tak?
Polák má opravdu obrovské výhody, protože si lépe vyjednal podmínky v Evropské unii, a to vyvolává nekalou soutěž, v níž naši zemědělci nemají šanci obstát. Začíná to půdou: V Polsku nemůže cizinec kupovat půdu. U nás ano. Je to tedy už cena půdy, na které zemědělec hospodaří. Už na samém počátku má polský zemědělec lepší podmínky. Neplatí sociální pojištění, DPH na maso má ve výši tří procent… Každý stát se sice tváří, že dodržuje podmínky dané EU, ale své zemědělce různě dotuje. Na to existuje i analýza antimonopolních úřadů. V Polsku je pak i kvůli takovým podmínkám zaměstnáno 27 procent lidí v potravinářství a zemědělství. Podobné je to i ve Francii, i proto se tam místní prezident před zemědělci klepe. Čeští politici si z toho nyní již velmi nízkého procenta zemědělců akorát dělají srandu.

A jaká je tedy podle vás v Česku kvalita potravin na pultech obchodů?
Nejsou tak nekvalitní, jak se tu stále opakuje, není to pravda. My samozřejmě umíme udělat šunku s obsahem masa 96 procent. Ale někdo nám ty náklady musí zaplatit. Jenže když obchod chce nějakou cenu, aby to prodal, tak ta šunka má jen 60 procent masa. Je to i o edukaci národa. Chceme proto bojovat za to, aby ty potraviny byly řádně označené. Dneska existuje zákon, že potravina je sice označena, ale jen tím, kdo ji nabízí na pultech. Řetězec si tam dá svoji značku, ale není tam uvedeno jméno výrobce. Takže my chceme, aby tam ta potravina v ČR měla napsanou i zemi původu – ne jen vlaječku EU, ale také jméno výrobce. Aby každý věděl, od koho nakupuje. Když mu to bude chutnat, bude to nakupovat vždycky – a to je ten základ. Problém je však i v těch různých pravidlech pro potraviny v rámci EU. Když polské potraviny kontroluje jejich veterinář, tak to podle našeho názoru dělá podstatně benevolentněji než český. My jsme skutečně daleko přísněji kontrolováni než v jiných zemích.

Přesto čas od času informace o nekvalitních potravinách prosáknou i do médií…
Ty nekvalitní potraviny nevznikají u výrobců. Výrobce to v pořádku do obchodu dodá, ale pak to vzniká třeba špatnou manipulací, tím, že to obchod neprodá v čase, který je pro to stanovený. Považuji ale za zcela absurdní, že nějaký poslanec Bárta tu vyzývá český národ, aby nekupoval české zboží v českých obchodech. Navíc, když ještě lže. Máme páté nejlevnější potraviny v Evropě. Chleba je šestý nejlevnější. V Německu je průměrně o sto procent dražší, to je na papíře. Naše potraviny nejsou drahé a mohly by být ještě levnější, kdyby pan Bárta se svými Věcmi veřejnými nehlasoval pro zvýšení DPH.

Také se o vás v médiích tvrdí, že máte „pod palcem“ většinu potravinových rezerv v naší zemi.  Je to pravda?
Máte-li na mysli státní hmotné rezervy, tak ty skladuje v naší zemi ZZN Blovice a ano, skladuje je také jedna z našich firem. Stát si určil, kolik obilí tam je, co s ním udělá a jestli ho třeba někomu půjčíme či ne. To je zase „bártovina“. Na jižní Moravě bylo sucho, zemědělci tedy požádali stát o pomoc. Mluvilo se o sto tisících tunách, které však nakonec zemědělci nevyužili. Naši zemědělci si z toho půjčili, tuším, asi šest tisíc tun. A pan Bárta na to podal trestní oznámení. No tak ať to policie vyšetří. My zákony a pravidla dodržujeme. Na rozdíl od něj, který podniká s fízlováním a uplácením lidí. Jde jen o jeho další pokus, jak se zviditelnit.

Myslíte, že již nyní může jít o nějakou formu politického boje vůči eventuálnímu protivníkovi?
Pokud bychom jako hnutí měli být soupeřem pana Víta Bárty v parlamentních volbách, tak bychom na tom byli velmi špatně. Já ho za soupeře do parlamentních voleb vůbec nepovažuju. Je to psychopat, který akorát zneužívá téma potravin, protože je momentálně aktuální.

Pojďme k jinému tématu, i když s cenami také souvisí. Zaznamenáváte, jak se některým lidem dramaticky propadá sociální situace a životní úroveň?
Samozřejmě. Dostávám tak sto dopisů týdně, ve kterých mi to lidé popisují.

I když je každý takový případ individuální a lze tedy těžko říct, do jaké míry si za nepříznivou osobní situaci někdy mohou ti lidé sami, může se na tom všem také podle Vás podílet politika tohoto státu?
Ano, politici se na tom podílí zásadně. A víte jak? Třeba tím, že neuměli nebo nechtěli vyřešit hazard, za který se tu 22 let neplatily daně. Hazard přitom ničí lidi i celé rodiny. Také mohou za to, že tu existuje lichva. Co jsem slyšel, půjčuje se tu normálně na 18 až 20 procent. To by přece měl stát zakázat, stejně jako odírání seniorů na různých pofiderních prodejních akcích. Jak je možné, že tu ještě dneska funguje exekuční mafie, která skupuje pohledávky za víc než sto procent?  Protože odměna exekutora je podstatně větší než původní dlužná částka. Někdo dluží tisícikorunu a s exekutorem najednou dluží mnohonásobek této částky. Proč? To jsou prasárny! Na tom se živí všelijací podivní advokáti, je to vysoce neetické a nemorální.

Zmínil jste, jak se na vás lidé obracejí se žádostmi o pomoc, vím, že máte také nadační fond. Soustředíte svoji pomoc jen nějakým určitým směrem, nebo jde o obecnou záležitost?
Chodily mi dopisy, které jsem četl a musím říct, že to mnohdy bylo velmi smutné čtení, kolikrát mi bylo až do breku. A vždycky jsem těm lidem něco napsal. Dneska to ale už řešíme systémově, tím, že máme nadaci. Tam máme ředitelku Zuzanu Tornikidis, která vytváří koncepci. Aktuálně podporujeme asi tři projekty pro onkologicky nemocné, kupujeme různé přístroje do nemocnic, ale sami samozřejmě všechny potřebné projekty nemůžeme financovat. Vezměte si, že Agrofert měl jen minulý rok 12,8 miliard korun osobních nákladů, z toho šly minimálně 4 miliardy na zdravotní a sociální pojištění. To je dost peněz, jenže ty pak končí ve VZP, v IZIPu a v podobných tunelech. Stát, místo toho aby zabezpečil své základní funkce, dělá naopak spíš chaos. Proč někomu vnucuje nějaké sKarty? Má se starat o to, co je pro fungování země nejdůležitější. A to jsou spokojení a dobře ohodnocení lékaři, učitelé, policisté, hasiči, starostové... Měl by se hlavně postarat o lidi, kteří opravdu potřebují pomoct. Zatím se tu politici starali a starají hlavně o sebe.  

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.