Vy se zabýváte takzvaným „politickým islámem“. Vyšla o tom i knížka Billa Warnera Právo šaría pro nemuslimy. Tento termín „politický islám“ používá Mirek Topolánek, poslankyně Jana Černochová či nově i rakouská vláda ve svém vládním prohlášení. Takže, jak si máme tento termín vysvětlit? Znamená to, že islám jako takový je politický a politika je inherentní součástí islámu, nebo existuje i islám, který je nepolitický, který může být mírumilovný?

Pokud jde o Billa Warnera, tak bych připomenul, že nyní máme vydáno již pět jeho knih, ale chtěli bychom přeložit a vydat všechny, takže jich bude celkem 15.

Přímo k vaší otázce. Politický islám je konstrukt, protože téma „politický islám“ z pohledu muslima neexistuje, pro muslima je islám jednou a nedělitelnou věcí. Z pohledu nemuslima si můžeme s islámem v teorii dělat, co chceme, protože k tomu nás opravňuje svoboda bádání v naší civilizaci a kritické myšlení. Kdyby někdo chtěl, tak islám může rozdělit na osm částí a pojmenovat je podle barev.

Pokud jde o politický islám, tak tento koncept definoval Bill. Napadlo ho to, když si četl základní islámské texty (korán – slova Alláha, síru – životopis proroka Mohameda a hadísy – jeho tradice), a zjistil v nich, že oproti jiným náboženstvím, většina nepojednává o tom, jak být dobrým či lepším muslimem, ale pojednává o vztahu muslimů k nemuslimům, tedy o tom, jak se islám staví k nemuslimům. Spočítal, že 51 procent celkového textu se zabývá nemuslimy. Naše civilizace o tom však ví velmi málo a oněch 51 procent nikdy kriticky nezkoumala. Existují knihy, které se tomuto tématu věnují, ale pokud jde o kvantifikaci, tu nikdo neprovedl. Těchto 51 procent nazval Bill „politickým islámem“.

Proč to takto vydělil?

Důvod je následující. Politické strany, které dnes vystupují přímo proti islámu jako celku, mají určitý volební potenciál, který dosáhne svého limitu a již ho není možné přesáhnout. To můžeme jasně vidět na volebních výsledcích v dnešní Evropě. Mnoho politických stran, které nekritizují ani islám, ani politický islám, ho nekritizují proto, že mají strach se tohoto tématu vůbec dotknout. Pokud jim dáte možnost se bavit o politickém islámu, tak se to může stát i součástí vládního programu, jako například v Rakousku, protože koncept politického islámu chrání toho, kdo o něm otevřeně mluví.

Proč ho to chrání?

Neboť takový člověk se baví o politickém systému, který je jasně definovaný, nikoli o systému náboženském. V naší Ústavě je zaručena svoboda vyznání a další věci, které s tím souvisí, a to je platné v celé EU. Oddělením politického systému od náboženského je možné se tomu vyhnout.

Víme, že tu máme jasný problém a že něco s islámem není v pořádku. Vědí to všichni lidé, kteří si za posledních dvacet let čtou noviny. Proti náboženskému islámu vystupovat nemůžeme a ani nechceme, protože to zbytečně vyvolává nepraktické emocionální reakce. Poštvat muslimy proti nemuslimům, a naopak, nemá smysl. Můžeme jasně definovat tu část islámu, která se týká nás nemuslimů, tedy politický islám, a podrobit jej celospolečenské kritické debatě. Takže ano, politický islám je umělý pojem vytvořený pro potřeby západní civilizace, abychom byli schopni s islámem nakládat na politické úrovni, nikoliv na úrovni náboženské.

Tomu rozumím. Pak ale v reálu muslimům moc z toho islámu pro jeho praktikování nezbyde. Když jim seškrtáte všechno, co se týká politiky a nemuslimů, tak nemají v mešitách moc o čem kázat a moc si co číst ze svých posvátných textů. To by se musel hodně seškrtat korán a sunna. To by se pomalu musel vyloučit prorok Mohamed jako vzor pro muslimy, protože on byl politik, který dobýval území a jeho doktrína byla velmi politická. Takže z toho islámu moc nezůstane… Jak to provést v praxi?

Z islámu zbyde 49 procent. Častou chybou lidí na Západě je to, že se dívají na islám očima muslima. Tento pohled je nám předkládán jako ten jediný správný. Bill však vždy prezentuje pohled muslima, nemuslima a obhájce islámu takzvaného apologety, jako tři možnosti nazírání na současné či historické události, které souvisí s politickým islámem. Z pohledu nemuslimů by nám mělo být jedno, jak s ním sami muslimové budou nakládat. Otázkou je spíše to, jak budou nakládat s politickým islámem nemuslimové. Nemuslimové by se měli začít zajímat o politickou část islámu, protože se jich bezprostředně týká a zajímá se o ně. V základní doktríně islámu se nacházejí tisíce stran textu, které se týkají nemuslimů. Zvídavého Evropana by mělo zajímat, co se v oněch 51 procentech základních textů islámu skrývá.

Co považujete za ty nejhorší prvky politického islámu?

V první řadě tam je jasné rozdělení společnosti na muslimy a nemuslimy, to znamená, že to je společnost, kdy muslimové mají jiná práva než nemuslimové. To popírá rovnost mezi lidmi a rovnost před zákonem. Dále popírá rovnost mezi pohlavími a jasně vystupuje proti právům žen. Je to velmi autoritativní systém, kdy všichni lidé mají dělat přesně to, co dělal prorok Mohamed. Tento systém má za cíl ovládnutí celého světa, je totalitní a monokulturní. Pokud jde o nemuslimy, tak ti mohou být dle politického islámu zabíjeni, mučeni, zotročováni a znásilňováni. Nemuslimové se tak stávají občany třetí kategorie. V zemích, kde je dominantní islám, tak v průběhu času mizí všechny ostatní kultury a náboženství a islám se tam stává dominantním náboženství, politickým systémem, stylem života a civilizací.

Jak se politický islám projevuje v praxi?

Je islám dnes vnímám našimi zákony jako náboženství, nebo zčásti jako totalitární politický systém? Je považován za náboženství. Jak můžete bojovat proti něčemu, pro co nemáme oporu v zákoně? Proto pak některé strany či jednotlivci mají tendenci bojovat proti islámu jako celku a muslimům jako lidem, kteří jsou mimochodem první obětí politického islámu. Na světě je zabito více muslimů muslimy než nemuslimů. Důvodem je takzvaný očistný džihád, kdy se islámská společnost „čistí“ od muslimů, kteří nedostatečně následují příklad proroka Mohameda, tedy jsou z pohledu politického islámu vnímáni jako odpadlíci od víry, pro které je trestem smrt. My nevystupujeme nikdy proti lidem, ani proti náboženství. Podrobujeme veřejné kritické debatě výhradně politickou část islámu, kterou nemuslimům osvětlujeme.

Vidíme islamizaci západní Evropy, kdy čím dál více muslimů praktikuje a podporuje politický islám. Tím pádem zaznamenáváme čím dál více násilí a negativních projevů politického islámu. Existuje studie, že pokud v nějaké zemi muslimové praktikující politický islám překročili deset procent populace, vždy se řešila případná deislamizace nemuslimského území násilným způsobem. Země, které se v takové situaci chtěly zbavit politického islámu, musely použít brutální násilí. V historii podobných příkladů najdeme obrovské množství.

Jedním z důvodů, proč se věnujeme této aktivitě, je to, že nechceme, aby došlo k jakémukoli násilí. Evropa se musí rozhodnout, zda chce zůstat evropskou, nebo se chce stát islámskou. Máme už jenom deset či dvacet let na změnu trendu, pak už bude pozdě. Pak naši civilizaci, tak jak se již historicky mnohokrát stalo, čeká bezbřehé násilí, které bude stát život mnoho muslimů i nemuslimů. Připadá mi bezcitné čekat na takovou dobu a takovéto řešení, které by přišlo od těch samých politiků, kteří se dnes politickému islámu nechtějí věnovat a jeho nebezpečí bagatelizují. Přitom se dnes dá situace vyřešit vzděláváním lidí o politickém islámu.

Pokud některá země historicky překročila 10 procent saturace politickým islámem a dostatečně se nebránila, tak se vždy stala plně islámskou. Například Afghánistán byl buddhistický, Pákistán hinduistický, dnes jsou oba státy téměř ze 100 procent islámské. Území dnešního Turecka bylo křesťanské, severní Afrika byla křesťanská, Írán byl zoroastriánský.

Důležitým konceptem je hidžra. Tedy džihád migrací. Tím začíná i letopočet muslimů. Dnes vidíme i džihád penězi, kdy státy jako Saúdská Arábie a Katar financují mešity a různé islámské instituce.