Na mimořádném sjezdu ČSSD, který se bude konat 18. února, chcete kandidovat na stranického předsedu. Jenže nejste sám – o stejný post se uchází i  místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček, exministr vnitra Milan Chovanec, bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola, nebo hejtman Vysočiny Jiří Běhounek, i když ten si stanovil některé podmínky. Jednou z nich je návrat některých sociálních demokratů, kteří odešli nebo „byl odejiti“ z funkcí ve straně. Máte i vy nějaké podmínky, anebo věci necháváte volný průběh?

Pokud vím, tak oficiálních kandidátů na předsedu strany je v tuto chvíli víc. A je to dobře, konkurence je zdravá. Nutí k maximálnímu nasazení. Delegáti sjezdu tak budou mít z čeho vybírat. Ne jako dřív, kdy byl kandidát na předsedu vždy jenom jeden.

Je škoda, že volba předsedy neproběhne přímou volbou. O předsedovi rozhodne sjezd. Hlas řadových členů tak na sjezdu nezazní. Snad příště. V souvislosti se sjezdem se obávám jedné věci. Sjezd je naplánován pouze na jeden den, spíš půlden. Pokud má být volba předsedy strany důstojná, musí tomu odpovídat i časový prostor na nominační projevy jednotlivých kandidátů. Delegáti sjezdu, členská základna a také naši spoluobčané by měli mít možnost seznámit se s jejich vizí, názory a představami o dalším směřování ČSSD. Jestli kandidáti nebudou mít prostor se dostatečně představit a nebude čas na následnou diskusi, tak bude pro delegáty velmi obtížné se odpovědně rozhodnout.

Nechci, aby volba předsedy a místopředsedů strany byla jakkoliv zatížena případným podezřením z manipulace. Že byla volba opět dirigována nejrůznějšími regionálními a lokálními mocenskými bratrstvy. Máme teď jedinečnou příležitost ukázat, že to tak není. Férové volby, otevřená diskuse, argumenty pro a proti, prezentace vizí a strategie. Každý náš člen musí vidět, slyšet a porozumět tomu, co kandidáti nabízejí. To je to, co potřebujeme! To je demokracie! Ne zákulisní dohody!

Dlužím vám ještě druhou část odpovědi. Pokud budu zvolen předsedou strany, a to bude velmi nesnadné, nemám žádné osobní preference, kdo konkrétně by měl být místopředsedou. Proč? Na vojně jsem si nikdy nevybíral, s kým spolupracuji. Důležité byly vždycky výsledky. A ty buď jsou, anebo ne. Uměním velitele je „vymáčknout“ z každého člena týmu maximum. A to umím. Osobní antipatie mezi lídry nejsou profesionální a nesmějí být překážkou pro kvalitní a efektivní spolupráci. Strana je velmi členitá. Existuje několik silných proudů a každý z nich bude chtít mít svého zástupce ve vedení strany. A proč taky ne? Každopádně bych přivítal, kdyby byl ve vedení strany úspěšný zástupce z prostředí municipality, krajů a zcela jistě se hodí i někdo s vládní zkušeností. Jejich znalosti se jednoznačně budou hodit.

Byl jste šéfem Vojenského zpravodajství, poté vrchním ředitelem divize informačních a komunikačních technologií a e-governmentu v České poště a nyní podle dostupných informací působíte v Poštovní tiskárně cenin. To jsou ale přece funkce velmi vzdálené vysoké politice. Budou vás v ČSSD vůbec brát vážně?

Co je a co není vysoká politika? Nemám pocit, že bych nebyl součástí politiky. Dlouhá léta jsem působil ve vrcholných funkcích státu. A každý den v praxi realizoval a naplňoval zejména bezpečnostní politiku České republiky. Byl jsem v těsném kontaktu s nejvyššími představiteli naší země, počínaje prezidentem, předsedou vlády, ministry, poslanci a senátory a dalšími. Společně s nimi jsem udržoval a rozvíjel bezpečné prostředí, ve kterém žijeme. Teď s odstupem času se mi zdá, že bereme některé věci jako samozřejmé. Nejsou samozřejmé. Stojí za tím obrovské nasazení tisíců těch, jejichž jména neznáme. Bdí a pracují, abychom my mohli v klidu žít, pracovat, bavit se, odpočívat, věnovat se rodinám.

Jen pro úplnost, krátce po mém odchodu z aktivní vojenské služby v roce 2007 jsem začal pracovat v odborném zázemí ČSSD. Od roku 2007 do 2013 jako místopředseda ústřední odborné komise ČSSD pro bezpečnost. Pomáhal jsem zejména formulovat program strany v oblasti zabezpečování bezpečnosti a obrany České republiky, v oblasti fungování veřejné správy, zejména její efektivní elektronizace. Aktivní členové strany, kteří se o danou problematiku zajímají, mě dobře znají.

A zda mě v ČSSD budou brát vážně? Věřím, že ano. Vysoká politika není politikaření. Jsem zvyklý mluvit jasně, srozumitelně a držím dané slovo, nepotřebuji na to mít papír. Ostatní lidi kolem mě hodnotím především podle toho, co dělají. Ne podle toho, jak se o nich mluví. Čas je neúprosný, vždy vynese pravdu na světlo. Dřív nebo později. Na to by měl každý z nás pamatovat. Dnes bojujeme o obnovu důvěry v naší sociálnědemokratickou politiku. Nemůžeme si dovolit ten luxus, že budeme pokračovat v neslané a nemastné prezentaci sebe samých. Nikdo nám neuvěří.

Jan Hamáček nedávno uvedl, že sjezd by měl především rozhodnout o tom, jestli strana bude vyjednávat s hnutím ANO o nové vládě, anebo zda sociální demokraté půjdou do opozice. Může se tu stabilizovat voličská koalice hnutí ANO, SPD, komunistické strany a případně i ČSSD anebo její části? Nebylo by to „ohrožení demokracie"?

Jan Hamáček toho v posledních dnech řekl mnoho. Ale bohužel jsem zatím ani od něj neslyšel, o čem by se vlastně mělo jednat. Pokud se případné jednání redukuje jen na rozdělení mocenských pozic, tak to je sakra málo. Navíc mám pocit, že se někteří sociální demokraté již vidí na ministerských postech, aniž by zvážili faktický přínos těchto ministerstev pro naše voliče, které zastupujeme, a schopnost prosazovat program strany. Typickým příkladem je vyslovená ambice vést například ministerstvo obrany.

První pokus – menšinová vláda Andreje Babiše důvěru ve Sněmovně nedostala. Náš sjezd strany proto musí dát novému vedení zcela jasný mandát k případným politickým jednáním. Poté již to bude jen a jen v rukou vedení ČSSD. Uvidíme, co se případně podaří dojednat. Osobně se spolupráci s hnutím ANO nebráním, ale spolupráce není kolaborace, té říkám rozhodné NE!

Mě osobně především zajímá, s jakými programovými otázkami a tématy do případného vyjednávání s ANO půjdeme. Co má být cílem těchto jednání. Pokud někdo horuje pro jednání, nechť zveřejnění programové okruhy a cíle, kterých chceme dosáhnout, a to ještě před naším Sjezdem. Tak, aby se o těchto otázkách dalo uvnitř strany diskutovat. Pokud si někdo naivně myslí, že tato diskuse a tvorba programových otázek proběhne na Sjezdu, tak se hluboce mýlí. Formát mimořádného Sjezdu to neumožňuje. Mám pocit, že se jinak bude jen improvizovat a to je špatně.

Co se týká obavy z ohrožení demokracie, nemyslím si to. Nestrašme se. Všechny vámi zmíněné parlamentní strany (ANO, SPD, KSČM) jsou legitimní a legální součástí politického spektra České republiky. Základní podmínkou jejich možnosti podílet se na politickém životě je dodržovat demokratické principy. To splňují. Není mě známo, že by některá z těchto politických stran porušila ústavu a zákony České republiky. Rovněž mi není známo, že by jejich cílem bylo odstranění demokratických základů státu. V takovém případě by zcela jistě zasáhlo ministerstvo vnitra, a to se nestalo. Berme to jako fakt.

Jste spokojen s opětovným zvolením Miloše Zemana na prezidentský post? Co už nesmí Miloš Zeman udělat, aby se ve svém druhém volebním období neztrapnil před dějinami?

Ano, jsem spokojen. Opětovné zvolení Miloše Zemana v přímé volbě ukázalo, že má svůj elektorát a dokázal jej aktivovat. Osobně se necítím být tím, kdo by jakkoliv uděloval panu prezidentovi nějaké rady, například jak má vykonávat svůj mandát. Pokud jej bude vykonávat ve prospěch občanů naší země, pak budu spokojen.

Byl akademik Jiří Drahoš ve volbách rovnocenným soupeřem Miloše Zemana?

Podle čísel - volebních výsledků, musím férově uznat, že ano. Ale podle obsahu nabídky nikoliv. Ten rozdíl mezi kandidáty byl velmi velký. Preferuji osobnosti, které mají pevné a zásadové osobní postoje a názory. Takovým je například Miloš Zeman.

Volby sice skončily, ale slovní válka mezi příznivci Zemana a Drahoše neusíná. Naopak - při pohledu na sociální sítě a média to místy vypadá, jako by předvolební kampaň ještě neskončila…

Mediální obraz kohokoliv je téma samo o sobě. Nepřeceňoval bych to, důležité jsou skutky. Okopávači kotníků se vždy najdou, tak je nechme, ať se realizují. Když je to baví.

Mimochodem, exministr a ekonom Vlastimil Tlustý se domnívá, že zvolením Zemana začíná znovuzrození ČSSD, že se Zeman „vrátí“ do ČSSD, budou vyexpedováni ti, kdo ho v minulosti zradili a přes „své lidi“ může nakonec sociální demokracii dostat až na teoretický zisk 25 procent...

Osobní názor Vlastimila Tlustého považuji za vtipný, ale od reality na hony vzdálený.

Bývalý ministr vnitra Milan Chovanec dal v minulých dnech jasně najevo, že podporuje Miloše Zemana. Co si o tom myslíte? Nemůže právě tento fakt na sjezdu rozhodnout v jeho prospěch?

To, že Milan Chovanec podporoval Miloše Zemana, mě opravdu nepřekvapuje. Jsou přátelé a spíš bych se divil, pokud by jednal jinak. To, že má naše země v čele prezidenta, který se významným způsobem zasloužil o ČSSD, je naše výhoda. Bohužel jsme tuto výhodu doposud spíše ignorovali. Připouštím, že ve straně jsou nepochybně lidé, kteří smýšlejí opačně, to znamená, že Miloše Zemana odmítají. Možná by bylo zajímavé zeptat se jich proč. To, že v minulosti pojmenovával způsobem sobě vlastním některé nešvary ve straně a jejich nositele, může být pravým důvodem jejich nevraživosti. Říká se, že potrefená husa nejvíc gágá…

Aktuálně nejsme v situaci, kdy bychom měli odmítat jakoukoliv rozumnou podporu naší strany. Pokud jsem dobře zaznamenal, Miloš Zeman velmi těžce nese aktuální neradostný stav naší strany. Jeho voličský elektorát se s naším většinově prolíná. Proč jeho občané ve volbách podpořili a nás ne? To je otázka, na kterou by především naše budoucí vedení strany mělo najít rychlou odpověď. Pozitivní synergický efekt se pak může velmi rychle dostavit a naše preference nebudou tak tragické.

Poté, co skončil Bohuslav Sobotka v čele strany, se na jeho konto začaly objevovat názory, že byl slabý a v podstatě stranu nijak neřídil. Vy jste na svůj web napsal, že ČSSD by se měla stát opět silnou, úspěšnou a moderní partají. Lze si tedy věc vyložit tak, že s kritiky, kterým se nelíbilo, jak strana byla v posledních letech řízena, souhlasíte?

Věcná kritika je správná. Považuji však za nepatřičné vinit za současný stav ČSSD jen jednoho člověka, byť je to bývalý a dlouholetý předseda strany. To, co se s námi stalo, je výsledkem (ne)činnosti každého z nás, členů strany. Na všech úrovních. Samozřejmě, že největší podíl viny padá na předsedu a nejužší vedení strany, námi zvolené elity. Ale vina je i na každém z nás, že jsme jen pasivně přihlíželi. Mlčící většinu ČSSD tvořila členská základna. Hluboká propast mezi vedením strany a naší členskou základnou mnohým vyhovovala. Situace se změnila. Mlčící většina promluvila a vyslovuje se pro změnu. Ne kosmetickou, ale radikální a hlubokou.

Velmi mi vadí to, že ti lidé, kteří po celou dobu stáli v těsné blízkosti Bohuslava Sobotky, stínovali ho, podporovali a také se přímo podíleli na tom, jak se politika ČSSD dělala nebo nedělala, se teď najednou tváří, že oni vlastně nic, to všechno někdo jiný. To je podlé a slabošské. Kde celou dobu byli? Kde jsou jejich protinávrhy? Kam asi zahodili baterku, kterou po celou dobu svítili? A dnes chtějí další šanci a říkají si o místa ve vedení strany. Proč bych jim měl dnes věřit, že budou v budoucnu jiní? Na to stále nemám žádnou uvěřitelnou odpověď.

„21. století před nás postavilo nové a těžké výzvy a my všichni se s nimi musíme poprat. Pokud to dokáže i ČSSD, bude moci nadále hájit zájmy našich spoluobčanů, především zaměstnanců, rodin a dětí, seniorů a drobných podnikatelů. Není nutné měnit hodnoty, na kterých ČSSD stojí. Co se však musí změnit, jsme my sami,“ uvedl jste. To jsou sice hezká slova, ovšem za tím vším musí následovat logický dotaz: Jak toho chcete dosáhnout, když dosavadní vedení strany v posledních měsících mělo jediný program, a to "antibabiš"? Nebyla spíše chyba, když straníci vedli tuto antibabišovskou linku?

Říkáte antibabišovská linka. To je přesné. Já říkám jedno: Nelze vést válku s tím, s kým zároveň sdílím lože. To opravdu nejde. Je to naprostý nesmysl. Poslední příležitost, kdy bylo možné srozumitelným způsobem vyjádřit jakékoliv závažné výhrady, ne však vůči koaličnímu partnerovi hnutí ANO, ale vůči tehdejšímu místopředsedovi vlády a ministrovi financí Andreji Babišovi, údajně zatíženému jeho dotační kauzou, byla případná demise celé vlády. To se nestalo a pak to byla ze strany ČSSD již jen politická bramboračka. Výsledek známe.

Volební kampaň do Sněmovny již dávno skončila. Výsledek voleb je jasný, nezměníme ho. Našich 7,5 procent je debaklem. Rozdělení poslaneckých mandátů jednotlivým politickým stranám je dané. Atomizace politické scény vrcholí. Devět politických stran ve sněmovně je toho důkazem. Hluboké příkopy vykopané v průběhu volební kampaně musejí být rychle zasypány. Správa naší země musí být nyní jedinou prioritou, která by měla vést zájmy vrcholných politiků České republiky, tedy i naší strany. Platí však, že naše země musí mít plnohodnotnou vládu. Vládu s důvěrou. Povinností politiků je dohodnout se. Politika je vždy hledání možného. Proto jsem rád, že se vedení strany konečně chopilo iniciativy (https://www.cssd.cz/media/tiskove-zpravy/socialni-demokracie-chce-zcela-nova-jednani-o-vlade/). Jasně že ten návrh vyvolává reakce a vzbuzuje emoce, ale to je dobře. Pozornému čtenáři zcela jistě neujde důležitá pasáž, která obsahuje nadále jako nutnou podmínku to, co nám asi vadí nejvíce: členem vlády nemůže být trestně stíhaná osoba. Na tom se dá stavět.

Co jiného ČSSD v poslední době ještě pokazila, že od ní odešli voliči?

Zkusme si položit následující otázky: Co vlastně lidi přitahuje k politické straně našeho typu, tedy k levicové sociálnědemokratické straně? Jsou to hodnoty, které vyznáváme? Solidarita, svoboda, spravedlnost? Možná ano, ale většině lidí jde především o prostředí. Bez ohledu na to, zda jsou našimi členy, sympatizanty nebo voliči. Všichni hledají dobré, správné, zdravé a bezpečné prostředí. V takovém prostředí se totiž člověk cítí dobře a má potenciál dělat pozoruhodné věci. Rovné příležitosti v praxi a síla celku. Lidé celý život hledají pocit důvěry a spolupráce. Důvěra a spolupráce jsou velmi důležité!

Moderní svět kolem nás je plný různých nebezpečí a hrozeb. Existují věci, které se nám neustále snaží náš život znepříjemňovat, snížit náš úspěch, snížit naše schopnosti. Může jít o věci osobního rázu. Stáří, nemoc, chudoba, dluhy, ztráta zaměstnání, nevzdělanost a podobně. Nebo o věci vyššího řádu – válka, terorismus, migrace, epidemie, ekonomická krize a další.

Nad těmito silami a jevy nemáme a nikdy mít nebudeme žádnou absolutní kontrolu. Jsou trvalé a nezmizí. Umíme jim však čelit. Společně. Proto každý člověk podvědomě hledá organizaci, kde se cítí bezpečně. Lidé totiž mají přirozenou potřebu se spojovat, aby těmto nebezpečím a hrozbám mohli čelit společně. Pokud vnímají, cítí pocit bezpečí, pak jejich přirozenou reakcí je důvěra a spolupráce. Aktivita.

A hle! Jsme u jádra věci. Je naše strana prostředím důvěry a spolupráce? Jsme bezpečným přístavem? Momentálně nejsme. Jak jinak si vysvětlit to obrovské množství lidí, které se od nás odvrátilo a šlo hledat pocit důvěry a spolupráce v posledních volbách do sněmovny jinam. Není to zanedbatelné množství, jde o 650 000 voličů, až dvě třetiny našich původních voličů nám jednoduše řečeno přestaly věřit. Ztratily pocit bezpečí, důvěry a spolupráce.

To je to, co se stalo. Dopustili jsme, že jsou ve straně špatné podmínky. Narušili jsme atmosféru spolupráce a důvěry. Dnes většinu svého drahocenného času a energie věnujeme jen sami sobě. Bojujeme víc o vlastní moc, než abychom kolektivně chránili sebe a ostatní. Pokud si opět nebudeme navzájem důvěřovat, pokud si nebudeme věřit, znamená to definitivní defragmentaci strany a rozpad silného celku na slabé individuality. Ztráta síly, výkonu, atraktivity. Vše negativní okamžitě převládá. To není systém, který nám zajistí politické přežití a prosperitu.

A to vše mají každý den naši spoluobčané na očích. Divíme se pak, že se od nás odvracejí a hledají jiné pevné body v neklidné době? Náš problém s důvěrou rozhodně nevyřeší lepší marketing a PR. Důvěru voličů v nás vrátíme jen tím, že sami půjdeme příkladem a naše slova a činy budou v souladu. To platí pro všechny, předsedou počínaje a řadovým členem konče.

Jihočeský hejtman Jiří Zimola, bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek, poslanec Jaroslav Foldyna a také bývalý senátor Zdeněk Škromach či další politici ČSSD představili před nedávnem novou platformu nazvanou Zachraňme ČSSD. I ta chce z ČSSD „udělat po totálním volebním debaklu znovu silnou stranu“. „Požadujeme, aby mimořádný sjezd ČSSD nebyl ukončen a permanentně pokračoval do příštího řádného sjezdu a aby se během tohoto permanentního sjezdu rozhodlo o přímé volbě předsedy. Jednodenní sjezd na řešení všech problémů strany nestačí. Proto se domníváme, že ten sjezd nemusí být formálně ukončen a může pokračovat,“ popsal svou představu někdejší jihočeský hejtman Zimola. Kdybyste se stal předsedou ČSSD, „zatočil“ byste s těmito lidmi podobně, jako se to odehrálo po tzv. lánské schůzce po volbách v roce 2013? Nebo mají dotyční pravdu? A v čem?

Zatočil? To rozhodně ne. Dlouhodobě prosazuji principy funkční jednoty. Naše strana je názorově pluralistická. Na tom není nic špatného. Názorová rozdílnost dvaceti tisíc individualit dodává straně vnitřní barevnost, náboj a energii. Malé i větší názorové kolize jsou nevyhnutelné, nezbytné a často zdravé. Co však špatné je, a to naprosto, že neakceptujeme tyto rozdílné prvky, z nichž každý má svůj účel. Vždyť určitá míra soudržnosti a vzájemné tolerance je absolutním požadavkem sociálního fungování. Nejsme totiž ve sporu, co se týká hodnot, neexistuje tedy skutečný a jednoznačný konflikt, je to spíše neochota navzájem si naslouchat a spolupracovat.

Zapomínáme, že dělat vnitrostranickou politiku neznamená, že jedni válcují druhé. Vnitrostranická politika je také o dohodách a kompromisech názorově vyhraněných proudů ve straně. Politika není zničující vnitrostranická válka všichni proti všem. Názorové skupiny musejí překonat zásadní potíž, a to pochopit jedna druhou a následně se domluvit na společných cílech.

Hrdě se hlásíme k principům demokracie, a dokonce to máme zakotveno přímo v názvu naší strany. Skutečně se vždy a důsledně řídíme těmito principy i v našem vnitrostranickém životě? Jak kdy. A to je potíž. Demokracie není anarchie, menšina se podřizuje většině.