Pane arcibiskupe, v čem jsou tyto Vánoce z hlediska atmosféry jiné než ty předchozí?

Vánoce jsou vždy stejné, pokud jde o každoroční oslavu Kristova narození. Zároveň jsou pokaždé jiné podle toho, jak jsme disponovaní pro přijetí Krista jako Vykupitele.

Do jaké míry jsou podle Vás Vánoce svátky klidu a míru a jak moc je ovlivňuje globální kultura a obchod?

Cílem Vánoc není klid a mír, ani dárky či obchodní zisky. Mesiáš přichází jako zachránce k těm, kteří ho očekávají, kteří pochopili, že nestačí sami na to, aby byli šťastní a vyřešili všechny problémy. Právě zkušenost s vlastní omezeností a touha po lepší budoucnosti spojená s vírou v Boží moc otevírá srdce člověka pro příchod Boha do jeho života. Vnitřní klid a pokoj duše je pak darem Boha člověku, který ho nechá vládnout ve svém srdci. Takže záleží na osobním postoji každého. Umím si představit, že vyčerpaná prodavačka může mít obrovskou touhu po Spasiteli, který jí přinese pokoj, a věřím, že její důvěra nebude zklamaná. Kdo se však nedívá dál než na ty nákupy, musí hledat své štěstí a pokoj jen pod obaly dárků.

Cítíte mezi lidmi dnes méně solidarity? Mění se přístup lidí k sobě navzájem?

Je pravda, že je mezi námi mnoho sobectví, že mnozí hledí jen na svá práva a na své zisky. Vedle toho se ale setkávám s řadou lidí, kteří dovedou myslet na druhé, a to nejen o svátcích. Myslím na štědrost mnoha lidí, kteří pomáhají, když přijdou nějaké pohromy. Myslím i na rodiče, kteří žijí obětavě pro své děti. Zvláště početné rodiny, kterých je sice málo, ale jsou tím důležitější pro budoucnost národa, pokud nechce vymřít a pokud chce mít z čeho platit důchody dnešní generace. To jsou hrdinové nezištnosti a solidarity, protože nehledí na své vyčerpání, na nutné uskromnění, na nedocenění od společnosti, které dávají velmi mnoho. Takovým rodinám jsem vděčný a moc by mě těšilo, kdyby jim druzí pomáhali, nebo se od nich učili.

Co by si lidé měli z vánoční atmosféry odnést do nového roku?

Zkušenost, že každý den může být krásnější, pokud v něm ukážeme aspoň část z té pozornosti a lásky, kterou jsme projevovali o Vánocích.

Pokud bychom měli zhodnotit rok 2013 v ČR, co lidem přinesl dobrého a co špatného?

Já jsem měl například radost z toho, kolik lidí se zapojilo do oslav 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, kolik lidí objevilo kořeny naší kultury vyrostlé z křesťanství. Kolik si jich uvědomilo, že obnovení kultury je u nás možné, když navážeme na kořeny, ale zároveň, že křesťanské hodnoty nemohou existovat bez Krista. Na druhé straně jsem smutný z toho, kolik lidí cílevědomě probouzelo v lidech závist a budovalo nenávist ke skupině českých občanů, když stavěli předvolební kampaň na diskriminačním špinění a zraňování věřících.

A co očekáváte od roku nadcházejícího?

Spíše toužím po tom, abychom byli k sobě tolerantnější a slušnější. Nehledali nepřátele, ale spolupracovníky k řešení vážných společenských problémů.