Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Byl přelomový tím, že skončily všechny iluze spojené s „novým světovým řádem“ pod patronací USA.  

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Evropská unie žádné úspěchy v krizi kolem migrantů nemá. Je to tragédie pro Německo i pro Evropu jako celek. Evropské elity selhaly a totálně shořel koncept multikulturalismu a postmoderní vidění světa. Ujednání s Tureckem jsou jen odklad. Evropa se vzpamatuje, ale v mezidobí dojde k nárůstu fašistoidních stran. Zvláštní bylo, že když to poslanci Evropského parlamentu říkali komisaři Avramopoulosovi, ten se vyjádřil, že komisi politické důsledky vlastní politiky nezajímají. V komisi mají prý svou vizi a tu budou prosazovat. To vše zopakoval i 15. prosince letošního roku v Evropském parlamentu.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Zemana napadl i šéf National Endowment for Democracy, pan Gerhman. Nemám Zemana rád, jsem vůči němu skeptický, ale musím přiznat, že je lepším prezidentem, než byl třeba Havel. Alespoň, pokud jde o obhajobu národních zájmů. Skandalizování Zemana vidím jako logické pokračování současné linie „pražské kavárny“.  

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Merkelová a Hollande otevřeli cestu pro politiky typu Geerta Wilderse nebo Marine Le Penové. Posilují strany typu Sverigedemokraterna ve Švédsku, Perussuomalaiset ve Finsku, Folkeparti v Dánsku, v Německu roste vliv Alternative für Deutschland. Levice ten nový trend nezachytila a bude poškozena následujícím děním stejně jako liberálové.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně? Pokud ano, je tomu tak dobře?

Odchod z Řecka z eurozóny nemá ekonomický smysl. Řecko nemá co vyvážet, a proto ani přechod na drachmu by ničemu nepomohl. Řecko musí bezpodmínečně změnit strukturu národního hospodářství. Ale to se nepodaří hned, i kdyby přišla jiná vláda než Syriza.