V současnosti sledujeme módní trend boje za záchranu klimatu. Jak se k ní staví Piráti? Globální aspekt, výroba, závazky…

Já bych to v první řadě nenazval módním trendem. Že se něco s klimatem a planetou jako takovou děje, vidí asi každý. O co se snažíme my, je dát politice nové impulzy. V řadě oblastí, zejména v přístupu ke krajině, má smysl se vracet k tradičním, vyzkoušeným a opuštěným přístupům, jinde je třeba podpořit rozvoj technologií. Chceme stavět politiku na udržitelnosti – tedy souladu ekologie, ekonomiky a sociální oblasti. V současné době se různé zájmové skupiny snaží udržet status quo, který je neudržitelný, a to se netýká jen životního prostředí.

Předpovědi vědců a odborníků jsou více než alarmující. Když jsem byl hostem na Mnichovské bezpečnostní konferenci, tak oproti sobotnímu bloku, kde řešily světové špičky obranu, mezinárodní závazky a problematické oblasti z pohledu konfliktů, druhý den byl věnován humanitárním otázkám a právě udržitelnosti. Téma klimatické změny a jejích dopadů tam rezonovalo jako zásadní ohrožení budoucnosti všech lidí na planetě a jako spouštěč daleko větších a závažnějších problémů, které se projeví eskalací konfliktů či další, daleko masovější migrací. Země, politici, průmyslníci, ale i běžní lidé, by na to měli v rámci svých možností reagovat a chápat tato varování. I když vize jsou spíše tragické, je to na druhou stranu výzva, která umožní velkým firmám evolvovat a inovovat.

Kromě globálních závazků a inovačních výzev je v ČR však třeba řešit věci daleko blíže lidem a krajině. Je to nejen důsledná ochrana vodních zdrojů povrchových, ale i podzemních, změna přístupu k půdě a jejímu spravování, nejen v zemědělství. Půda vysychá a vysychá. Je třeba konečně efektivně řešit katastrofální stav lesů nejen v důsledku kůrovcové kalamity.

Ochrana životního prostředí je jistě naprosto v pořádku, není ale někdy ekologický alarmismus přehnaný a některé požadavky nereálné?

Jenomže naše vláda se o ochranu přírody snaží jenom na papíře a v médiích. Skutečné kroky vlády ukazují pravý opak. Od menších věcí, jako je zdanění remízků či povolování povrchových těžeb u významných vodních zdrojů, přes nastavování dotační politiky do zemědělství, která ignoruje racionální přístup ke krajině, až po fatální selhání v záležitostech, jako je kůrovcová kalamita. Své říká i přístup k uhlíkové neutralitě – nejde přece o to, že zakážeme všechno, co vytváří skleníkové plyny, ale o nastolení rovnováhy.

Pirátským heslem v kampani 2017 bylo mimo jiné „ekologie bez ideologie“, a takto postupujeme. Data, analýzy, funkční opatření. Víte, my se lidem snažíme představovat denně skutečný obraz politiky a dění ve Sněmovně. Kdyby lidé měli možnost být fakt u všeho, viděli by, že ve Sněmovně nevystupuje jeden ministr průmyslu a obchodu, ale tři.

Za průmysl kope také ministr životního prostředí Richard Brabec známý svým PR – „pouštím s premiérem sysla“ – a de facto i ministr zemědělství Miroslav Toman. To se projevuje naprostou neochotou řešit cokoliv, co by omezilo velké firmy. Přitom řada opatření včetně postupného útlumu hnědouhelných elektráren je přímo ve vládní koncepci. Místo inovací a řešení, které často spočívá v návratu k původnímu přirozenému a pro přírodu zdravému stavu, vznikají výjimky a prodlužují se termíny. To není zodpovědný přístup. To je tlak průmyslové lobby a proplétání politiky se zájmy největších agrokoncernů, těžařů či lesních firem.

Premiér Babiš, ministr Brabec a pouštění syslů. Screen: Facebook Andreje Babiše

Řešení vždy spočívají ve správně nastavené míře opatření. Pokud se přeženou, většina lidí je nebude dodržovat, a nakonec mohou dopadnout tak, jako v případě manipulací s testy automobilových emisí. Vždy je ale třeba ctít určitý princip, tedy dělat maximum toho, čeho jsem v danou chvíli schopný. Takže jsme dnes v situaci, kdy těžko donutíme brazilskou vládu ukončit těžbu dřeva v Amazonii a neuhasíme lesy na Sibiři, ale můžeme jít kilometr do obchodu pěšky místo jízdy autem. Nebo nemusíme splachovat záchod pitnou vodou. 

Pak je tu ještě ekonomická stránka věci. Mnozí mají obavu, aby se připravovanými evropskými opatřeními – zvláště když se k nim nepřidají ostatní – nesnížila konkurenceschopnost evropského průmyslu, například automobilového. Co k tomu říci?

Jak jsem říkal, je třeba se na celou otázku dívat jako na výzvu. Měl jsem možnost řešit téma s lidmi pohybujícími se v automobilovém průmyslu, ale mluví tak i automobilky. Nelze očekávat, že firmy, které mají zainvestováno do technologií, které jsou přímo vázány na výrobu součástí spalovacích motorů, veškeré investice odepíší a druhý den začnou vyrábět elektromobily, jak si to někteří představují nebo jak je tato pozitivní výzva mylně a možná úmyslně předkládána politiky přes média lidem.

Dle mého názoru změna proběhne postupně, kdy se firmy s technologií vyrovnají tak, jak se to již dnes děje, neboť koncerny elektromobily již vyrábějí a ve standardní produkci pak bude jakýsi mezistupeň, který počítá s přechodem přes alternativní pohonné hmoty typu CNG a CNGplus – hybridní řešení. Toto období je definováno mezi roky 2030–2050. To je i dostatečná doba na budování potřebné infrastruktury. Když jsem již zmínil CNG, tak v tuto chvíli je v ČR okolo 200 stanic a jejich počet stále roste.