Nejdříve se zeptám na vám blízkou Itálii. Ta má problémů povícero a jedním z nich je migrace. Konkrétně se to projevuje nyní na ostrůvku Lampedusa, který se potýká s velkým přívalem běženců z Afriky. „Tohle není migrace, ale chaos. Italská vláda je komplicem v pašování lidí,“ prohlásil Matteo Salvini, který byl do loňského září ministrem vnitra. Když byl ministrem zavíral přístavy humanitárním lodím s migranty mimo jiné s tím, že napomáhají pašování lidí do EU. Nynější italská vláda je k migrantům vstřícnější. Má Salvini pravdu? Dělá současná italská vláda chybu v této věci?

Chyba je slovo příliš mírné, vlastizrada by byla přiléhavější. Tato vláda dokonce navrhuje dodatečně legalizovat pobyt už asi 600 tisíc ilegálů, které Salvini sliboval poslat domů, než byl z vlády vyšachován. Že to činí v době hluboké ekonomické krize, kdy miliony Italů jsou bez příjmu, se nedá nazvat jinak než zločin vůči vlastnímu národu.

Matteo Salvini, který je nyní senátorem, může jít před soud za to, že loni v srpnu coby ministr vnitra odmítl povolit vylodění migrantů z humanitární lodi Open Arms v italském přístavu. Senát ho zbavil imunity. Co k tomu říci?

Soudní stíhání Salviniho za to, že nedovolil vylodění „humanitární“, ale říkejme tomu spíš pašerácké lodi s ilegály, bude testem, zda Itálie ještě je suverénním a právním státem, v němž ministr vnitra má právo rozhodovat, kdo smí a nesmí vstoupit do země. Odhaduji, že to Salviniho popularitu posílí a vyhraje příští volby v koalici se sílící menší, ale ještě výrazněji vlasteneckou stranou Fratelli d´Italia, kterou v parlamentu vede bojovná Giorgia Meloni, označující tuto vládu za zločince.

Takovou dračici by potřebovala i politika česká, u žen se statečnost bere s větší úctou a mívá hmatatelnější výsledky. Salvini určitě ještě neskončil. A připomeňme si, že jeho příjmení pochází od slovesa „salvare“ znamenajícího zachránit. Italové mají rádi jména, která něco znamenají.

Ačkoliv Matteo Salvini má velkou šanci uspět v příštích parlamentních volbách, jak výrazně může ovlivnit směřování Itálie? Nebo respektive spíše nemůže? Ta je ve velkých ekonomických potížích, které prohloubila ještě koronavirová pandemie, a nyní k ní připutují peníze od EU, jak o tom rozhodli lídři EU na nedávném summitu. Tím se ale prohloubila závislost Itálie na EU. O Řecku někdo říká, že je tak trochu z ekonomického hlediska protektorátem německých bank, nebude na tom Itálie podobně?

Italové mají za sebou dlouhou dramatickou historii střídavé slávy a mizérie a dovedou si poradit s oběma. Tato krize nepochybně opět posílí italskou šedou ekonomiku, která se v posledních pár desetiletích přesouvala do poctivé legality, a mnozí už dokonce vystavovali stvrzenky. To si teď velká část ekonomicky aktivních Italů nebude moci dovolit, tak těch stvrzenek bude zase postupně ubývat. S nimi budou ubývat daně a klesat HDP, a tím taky odvody do euroinstitucí. Nynější kontrolní aparát se opět nechá od spoluobčanů zdravě zkorumpovat. V krizi dovedou Italové držet pohromadě jako málokdo. Ostatně ne náhodou si strana Meloniové vzala do názvu první slova hymny, která pochází už z dob Garibaldiho, „Bratři Itálie, Itálie se probouzí.“ A dál se v ní zpívá „Sjednoťme se, milujme se, přísahejme osvobodit rodnou hroudu.“

Na Němce dokázali Italové vždy vyzrát nenápadným okradením. Pamatuju si to ze svých dřívějších návštěv, kdy německy mluvící zákazník platil za pivo dvakrát tolik než ten, kdo objednával italsky.  Jednou, ještě za komunismu, mě to pobavilo u německy objednávajících Čechů, viditelně zasloužilých komunistických papalášů na stranickém zájezdě. Samozřejmě jsem se k nim nehlásil. Ale málem jsem se nahlas rozchechtal, tehdy se ještě platilo v lirách, když jeden říkal: „Až budu doma vyprávět, že jsem za malý pivo platil dva tisíce pět set, budou mě mít za vola.“

Ještě výraznější evropskou politickou figurou než Salvini – která je trnem v oku stejným lidem – je maďarský premiér Viktor Orbán. Ten k nevoli svých odpůrců vyhrává jedny volby za druhými od roku 2010. Muž, který mimochodem ještě za minulého režimu – v roce 1988 – se se svými kolegy snažil veřejně omluvit za to, že se maďarská armáda podílela v roce 1968 na potlačení pražského jara, chrání dnes maďarské hranice, tedy i hranice EU před nelegální migrací. Za což je Bruselem peskován, popotahován a je mu vyhrožováno... Přitom v Maďarsku nebyli odsouzeni regionální politici k vysokým trestům (vyšším než vrazi) za organizování referenda, jak se to stalo Kataláncům ve Španělsku, maďarská policie brutálně nemlátí demonstranty, jak bylo vidět na záběrech právě z katalánské Barcelony či Paříže ani tam nenapadají fyzicky opoziční politiky a vláda k tomu mlčí jen proto, že jde o politiky AfD v Německu. Jak se na toto díváte vy?

Orbán mě už před nějakými třemi čtyřmi lety přesvědčil, že střední Evropa musí v záchraně Evropy sehrát specifickou úlohu, protože díky dvěma nedávným totalitám ve své národní paměti lépe vnímá nástup další, vůči níž je Západ slepý. Jeho dva velké státnické, téměř churchillovské projevy, které v českých médiích nevyšly, jsem v překladu z angličtiny citoval ve své knížce Poslední naděje civilizace. Maďarsko navíc zažilo dvě staletí turecké okupace a předtím několik staletí tureckých razií, takže má v národní paměti i totalitu islámskou. Podle toho Orbán taky jedná a má k tomu podporu většiny Maďarů, a to i přes mediální a vzdělávací masáže Sorosových neziskovek a bruselské byrokracie.

Dá se skoro říct, že zavřením svých východních hranic Evropu alespoň prozatímně uchránili před ještě rychlejší islamizaci, než jakou už vidíme u západních sousedů. Drží s ním pevně Poláci a kéž by v tom ještě trochu posílili Češi a Slováci. Kdyby V4 s 60 miliony občanů držela pospolu ve všech bruselských náporech a útocích, mohla by být významnou silou v rekonstrukci Evropy podle předunijních pravidel EHS. Až se k ní přidá 60 milionů Salviniho Italů, Brusel se konečně bude mít z čeho podělat.

A ano, v chování policie je střední Evropa vzorem civilizovanosti. Středoevropští politici si snad ani nedokážou představit, že by policii dali rozkaz k brutalitě stylu francouzského nebo španělského.      

Brusel se také pustil do Polska kvůli zónam bez LGBT. Nebude městům, která se postavila proti ideologii za mnohopohlavní rovnoprávnost, posílat evropské peníze na rozvojové projekty. Nemusíme třeba i souhlasit s postojem těchto polských měst, ale není to diskriminační a pokrytecké, zvláště když ve stejné době se EU rozhodla poslat miliardy eur do do Turecka, což je celá země bez LGBT?

Podívejte, já jsem několik let pracoval v anglickém divadle plném geniálních homosexuálů, takže beru homosexualitu v klidu jako součást evropské kultury, ostatně už od starého Řecka, aniž bych se jí cítil nějakým způsobem ohrožen. Připomínejme si, že mezi geniální homosexuály dnes můžeme řadit jednoho z nejstatečnějších obránců západní civilizace Douglase Murrayho. Vadí mně, jako ostatně i jemu, zneužívání sexuální preference k politickým účelům a útoku na civilizační struktury demokracie, a vulgárnost některých veřejných projevů.  

Jestli těm polským městům rozumím správně, zakazují právě tyto veřejné projevy, ne samotnou homosexualitu, zůstává-li soukromou praxí souhlasících dospělých jedinců. Takže do toho opět Bruselu nic není. Turecku snad Brusel platí za to, aby sem neposílalo migranty, ne aby podpořilo veřejné demonstrace LGBT. Pokud vím, Turecko ještě homosexuály nepopravuje jako třeba Írán?   

Když už jsme u Turecka. Tam před pár dny se velkolepý istanbulský komplex ve světě známý jako Hagia Sofia přeměnil z muzea v mešitu. Což zejména v křesťanských zemích vyznávajících pravoslaví vyvolává velké emoce. Neboť Chrám boží moudrosti – jak stavbě říkají v překladu Řekové – je v těchto zemích považován za historické centrum ortodoxní větve křesťanské víry. Dosavadní stav, kdy byl objekt prohlášen za muzeum, byl považován za kompromis mezi křesťanským a muslimským přístupem. Nyní si však turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hrající si na sultána prosadil mešitu. Je to symbolické v tom, že si dělá, co chce a Evropa si na něj netroufá?

Turci chrám z 6. století přeměnili v mešitu hned po dobytí, vyplenění a statisícových masakrech v roce 1453. Na sekulární muzeum je přeměnil Attatürk až v roce 1934. Erdoganův režim tím dává najevo, že veškeré iluze o sekulárním demokratickém státě končí a Turecko se vrací k osmanskému, protizápadnímu islámskému imperialismu. Jak si s tím poradí NATO, bude  zajímavé sledovat. Ostatně kostelů přeměněných na mešity už je plná západní Evropa, tak by se dalo možná říct, že Turci se po ní opičí.  

Německé sociální demokracii se na třetí pokus podařilo vyloučit politika, ekonoma a také spisovatele Thila Sarrazina. Jednou z hlavních záminek pro vyloučení se stala jeho kniha „Nepřátelské převzetí: Jak islám brání pokroku a ohrožuje společnost.“ Vyjadřuje se v knize kriticky k islámu, strana označuje jeho teze za rasistické a islamofobní. Islám se podle Sarazzina zakládá na nenávisti a odstupu od nevěřících. Tvrdí, že korán je neslučitelný s euroatlantickou civilizací, upozorňuje i na nízkou vzdělanost islámských žen. Dále uvádí, že islám je z principu nepřátelský vůči západnímu světu a kultuře, brání svobodnému myšlení, integraci i hospodářskému rozvoji a celkově zaostává za západním světem a jeho hodnotami. V knize si prý pokládá otázky od jaké míry je islám a přistěhovalectví muslimů do Evropy nebezpečím pro budoucnost západní společnosti a pro náš způsob života. Co si myslíte vy?

Omlouvám se, že to musím pořád připomínat, ale já jsem totéž psal už před deseti lety v knížkách Evropa snů a skutečností a Jak zabít civilizaci. Pan Sarrazin má díkybohu větší vliv, takže se to snad konečně začne brát vážně.

Demonstranti z hnutí Black Lives Matter v ulicích amerických měst požadují zrušit či omezit policii. Ale jak ukázal průzkum, samotní černoši si přejí pravý opak. Chtějí, aby v jejich čtvrtích jezdily policejní hlídky stejně často či dokonce více než dosud. Není to symbolické, že za práva někoho demonstruje někdo jiný, kdo nejlépe ví, co je pro ty druhé dobré?

Od samého začátku těchto demonstrací, z jejich videozáznamů, si můžeme všímat, o kolik víc je v nich bílých tváří, i když často zamaskovaných, ale plných fanatického vzteku. Což nám potvrzuje, že problém není rasový, nýbrž politický, a nejde v něm o rasovou rovnoprávnost, ale o svržení demokracie, v níž férově se chovající policie hraje důležitou úlohu. A to, že některým ta férovost někdy selže, není důkazem nějaké neférovosti systému.

EU schválila směrnici, která se týká rodičovské a otcovské dovolené. Změna by měla pomoci matkám vrátit se zpátky na trh práce. V článku 5 tato směrnice mění právě rodičovskou dovolenou v délce nejméně čtyř měsíců. Členské státy mají dále zajistit, aby byly dva měsíce rodičovské dovolené nepřenositelné. Z toho by tedy mělo vyplývat to, že dva měsíce rodičovské dovolené pro otce by neměly být přenositelné na matku. Co o tom soudíte?

Nedovedu si představit, jaké dobro to má společnosti, rodině či dětem přinést, ale může nám to připomenout všeobecně přijímanou lež, že se dnes máme ekonomicky lépe než před několika generacemi. Není to tak strašně dávno, kdy téměř všechny rodiny, a početnější, dokázaly slušně vyžít z jednoho platu, učitelského, krejčovského nebo zámečnického, a ještě něco ušetřily. Dnes čtyřčlenná rodina taktak vyžije ze dvou platů, a stále se to zhoršuje. Ale říkáme tomu pokrok.

Knihy Benjamina Kurase naleznete zde.