Blíží se výročí listopadu 1989 a opět si ho připomeneme ve výbušné politické atmosféře, kdy opozice požaduje odstoupení premiéra Babiše po rozhovoru s jeho synem. Co si o celé kauze a jejím načasování myslíte?

Že opozice kauzu, teď vlastně nejen kauzu Čapí hnízdo, rozšířenou o „nové“ informace, využije do posledního stébla, bylo to jasné, také s tím načasováním, a to ta kauza říká. Blíží se významné výročí, blíží se 17. listopad a do ulic je třeba vyhnat co nejvíce lidí. Určitě opět s barevnými kartami.

Jaký máte názor na způsob práce redaktorů SeznamZprávy.cz Slonkové a Kubíka, kteří si Babiše juniora tajně nahrávali?

Kdyby nešlo o tak závažnou kauzu, bylo by to k smíchu. Všichni novináři, reportéři tvrdí, že jsou nezávislí: Nebo snad víte o jediném, který by poctivě přiznal, že je závislý třeba na Zdeňkovi Bakalovi, protože ho platí? A platí ho proto, že pracuje v jeho novinách? Víte o novináři, který by přiznal, že je závislý na penězích majitele jiného média? Já nevím ani o jediném. Všichni budou tvrdit, že jsou závislí jen a jen na povinnosti pravdivě informovat čtenáře, posluchače, či diváka. Je to lež, jedna velká lež. Krom veřejnoprávních médií, která si platíme my všichni, a u nichž by to měla být naprostá samozřejmost. Měla by být, píši záměrně, protože ani tam to neplatí.

Pokud jde o práci těchto dvou reportérů, těžko se mi to hodnotí. Způsob jejich práce je diametrálně odlišný od toho, jak jsem pracovala já. Neumím si představit, že bych šla za nemocným člověkem (a oni věděli, že nemocný je!) s nepřiznanou kamerou, či nahrávacím zařízením, nechala bych ho mluvit v domnění, že jde o jakýsi přátelský rozhovor s někým, s kým by on sám (aspoň to vyplynulo z sms, kterou mu posílali) rád mluvil, a pak to sestříhala do podoby, v jaké jsme to viděli. Mně bylo toho pána ve dveřích, který evidentně netušil, k čemu má rozhovor sloužit, upřímně líto. Jsou věci, které se nedělají.

Proč? No prostě proto. Mám za sebou desítky dramatických situací, přivřené nohy mezi dveřmi, napadení kameramana, pěstí odrážený mikrofon atd. Každou z nich bych byla ochotná kdykoliv zopakovat, protože ti lidé věděli, s kým mají co do činění a já věděla, s kým mám tu čest. To v reportáži Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka bylo prostě nefér, v těch dveřích nestál žádný zločinec, po kterém by celé měsíce pátrali a ejhle, podařilo se nám ho vypátrat, což se nepodařilo ani policii… Máme ho, no co, že je to „shodou okolností“ pár dní před 17. listopadem, tím líp...! V ulicích uvidíme, kolik lidí nám uvěřilo!