O tom, kolik ji už nyní čeká práce a o svém pocitu z nepodepsaného, leč prezidentem odeslaného zákona o takzvaných církevních restitucích, se podělila s redakcí ParlamentníchListů.cz

Jaký byl Váš první jednací den v Senátu? Jaký z něj máte pocit?

Zatím jen koukám a zjišťuji terén (směje se). Abych mohla soudit, jaké je tu klima, na to je ještě příliš brzy, protože jsem tam byla poprvé a nevím, jaké je tam klima obvykle. Těžko hodnotit. Byl to zatím jen první dotek. Nerada bych uspěchala nějaké hodnocení.

Už víte, jaké úkoly na Vás čekají?

Příští týden mám hned dopoledne schůzi Ústavně-právního výboru, odpoledne se chci sejít s tajemníkem Ústavní komise, abych s ním probrala věci, které jsou tam k vyřízení. Pak musím nastudovat věci a zákony k plenární schůzi 5. prosince, protože ta už má pevně stanovený program, takže těch úkolů je tam celá řada.

Ústavní komisi předsedáte jako jediný nestraník z předsedů výborů a komisí. Ještě jste nestačila ani pořádně usednout v senátorském křesle a hned se objevily v kuloárech řeči, že jste na klubovou spolupráci kývla sociálním demokratům. Jak je to?

Nikomu jsem na nic nekývala. Pravdou je, že samozřejmě budu velmi ráda, když se mnou bude někdo diskutovat některá témata, která tam přijdou. Člověk přece vždycky potřebuje slyšet názory i jiných lidí. Proto i já si budu muset najít partnery, s nimiž budu moci o různých věcech diskutovat. Udělala mi velmi laskavou nabídku paní senátorka Alena Dernerová (BEZPP), že se na ni mohu obrátit, nebudu-li si s něčím vědět rady a stejnou nabídku jsem dostala od paní senátorky Marty Bayerové (KSČM). Já sama dále vidím jako svého možného partnera pana Dienstbiera. Milý byl i pan senátor Jaromír Štětina, což je docela z jiného konce spektra.

Zdá se, že Vás senátoři rychle přijali…

Tak to bych si netroufla říkat, a mluvit za ně už vůbec ne. Nemohu si ale stěžovat, vůbec ne.

Vraťme se ještě k takzvanému zákonu o církevních restitucích. Pan prezident Václav Klaus zákon sice nepodepsal, ale nevetoval ho, čímž umožnil, aby nabyl účinnosti. Ve svém zdůvodnění ho přitom velmi zkritizoval. Jak vnímáte tento jeho krok?

Není to poprvé, co se pan prezident takto zachoval. Zákon nevetoval, ale nepodepsal ho. Tuto praxi považuji už dlouhodobě za nešťastnou. K tomuto kroku by měl podle mne prezident sáhnout pouze v případě, kdy mu Poslanecká sněmovna zamítne jeho veto. Pak bych pochopila, že se pod tento zákon nepodepíše, protože svým vetem už dal najevo, že s tím kterým zákonem nesouhlasí. Pokud však neuplatní své veto a jenom prostě zákon nepodepíše, je to postup, který já z Ústavy odůvodnit neumím a považuji ho za vadný.

• TÉMA: Miliardy pro církve

Myslíte, že by se mohla tato forma, kdy by prezident mohl poslat zákon bez podpisu pouze po svém vetu, začlenit do Ústavy?

Toto normovat by byl asi velký problém. To by mělo vyvěrat z kultury a být samozřejmostí pro toho, kdo vykonává úřad hlavy státu. Jak byste ho chtěli sankcionovat, kdyby takovou úpravu nerespektoval? Budete podávat proti prezidentovi ústavní žalobu? No to už by byla příliš silná káva. Ústava, a to už dlouhodobě tvrdím, předvídá, předpokládá, má-li být smysluplně naplňována, že ti, kdo jsou osloveni k tomuto úřadu, se budou snažit dostát jak její liteře, tak jejímu duchu.